Britská Kolumbie: Dokonalý lyžařský ráj na západě Kanady

Písmo: A ++ A --

Britská Kolumbie (BC) je třetí největší, třetí nejzalidněnější a druhou nejbohatší kanadskou provincií, a se superlativy by bylo možno při popisu této úchvatné západní části Kanady pokračovat dál a dál. Tahle provincie má též zdaleka nejrozličnější klima z celé Kanady – takřka každé z hlubokých údolí, jimiž je naprostá většina BC rozbrázděna, má své vlastní klimatické schéma s odlišným množstvím srážek i teplotami. Obecně však na západě Kanady panují oproti zbytku země relativně nejpřívětivější, mírné zimy.

Rozloha a rozmanitost Britské Kolumbie je vpravdě ohromující, a mnoho destinací zejména na severu této provincie je dodnes přístupných pouze helikoptérou anebo pěšky. Jižní okraj provincie je prozměnu poset spoustou měst a městeček, z nichž naprostá většina má ve svém bezprostředním okolí nějaký lyžařský resort, obvykle nejeden.

Britská Kolumbie nabízí dozajista nejpestřejší možnosti lyžování z celé obrovské Kanady – od rozbředlého, neustále vlhkého sněhu Vancouverského ostrova až po hojnost kyprého prašanu směrem na východ do vnitrozemí. Běžný místní lyžař bude ztěží hledat nějaký racionální důvod, proč jezdit za svým sportem mimo hranice domovské provincie. BC nabízí dvě desítky věhlasných, světově proslulých zimních resortů, plus bezpočet menších, lokálních. Možnosti běžeckého lyžování a turistiky na lyžích (zvané zde back-country) jsou tu bez přehánění neomezené. A aby byla mozaika dokončena – i nejlepší a největší heliskiingové terény na americkém kontinentu, ne-li na světě, se nalézají opět právě zde.

Vzhledem ke členitosti a charakteru místního horského terénu je zimní cestování napříč provincií často svízelným oříškem. Západní vancouverské pobřeží s vnitrozemím Okanaganu propojila před nedávnem šestiproudá dálnice Coquihalla, překračující jednotlivé horské masívy, plná sněhových tunelů, jaké známe z evropských Alp. Právě po ní se pronajatým autem z vancouverského letiště vydáme na čtyřhodinovou jízdu do osmdesátitisícového malebného, typicky kanadského města Kamloops, v jehož okolí se nachází první z trojice resortů, věrohodně a důstojně reprezentujících zdejší lyžařské možnosti.

Sun Peaks
Dnes druhý největší resort v Britské Kolumbii a třetí největší v Kanadě byl až do roku 1993 lokálním kopcem nazvaným Tod Mountain, kam za sportem dojížděli obyvatelé 45 minut vzdáleného města Kamloops. Poté však oblast koupila japonská firma, nainvestovala do resortu přes 200 milionů dolarů a coby velvyslankyni areálu si najala nejslavnější a nejoblíbenější kanadskou lyžařku všech dob, olympijskou šampiónku z roku 1968 Nancy Greene, která ve stejné pozici dlouhá léta sloužila konkurenčnímu Whistleru. S legendární Nancy (která tu s manželem provozuje vlastní hotel) může kdokoli z návštěvníků absolvovat představovací projížďku resortem – stačí čekat v 11:00 nebo 13:30 na vrcholové stanici lanovky Sunburst Express; každý bude slavnou lyžařkou osobně uvítán.

Dnes je resort rozšířen na dva další sousední kopce – krom nejvyššího Mt.Tod (2152m) se lyžuje i na svazích Sundance a Mt.Morrisey. Dohromady nabízí přes 120 tratí obsluhovaných 12 lanovkami s účelově vyprojektovanou lyžařskou vesnicí, která se před vámi při příjezdu znenadání objeví jakoby vyrostla z ničeho. Vesnice s více než 6000 lůžky funguje s vyloučením dopravy a je vyprojektována tak, že k většině ubytovacích objektů se dojíždí na lyžích.

Resort rozhodně nedělá svému názvu ostudu – inzeruje přes 2000 hodin slunečního svitu a 6m suchého prašanu ročně. Lyžařský terén je tu úžasně různorodý – od otevřených plání v nejvyšších partiích hory Mt.Tod až po dlouhatánské modré a zelené dálnice chráněné vysokým smrkovým porostem. Že resort nenabízí pouze mírný turistický terén dokazuje fakt, že v tomto areálu se každoročně zkraje sezóny připravuje rakouský národní sjezdařský tým. Nejdelší čekací doba u lanovek bývá podle místních 5 minut v nejrušnějších víkendových hodinách. Ve všední dny je tu vylidněno – křesla lanovek vidíme po celý den jezdit téměř prázdná. Takhle nějak to musí vypadat v lyžařském Ráji!

Resort na internetu: www.sunpeaksresort.com

Silver Star
Z Kamloops je to zhruba 100 kilometrů na jihovýchod přes několik horských hřbetů do třicetitisícového městečka Vernon, ležícího u severních břehů dlouhatánského Okanaganského jezera. O další čtvrthodinku později dojíždíme do dalšího resortu jakoby vystřiženého z knihy lyžařských pohádek. Dokonalá poloha uprostřed vysokých lesů z pro tento kraj typických štíhlých smrků, na nichž spočívají tlusté peřiny suchého prašanu (obvyklá nadílka 7m za rok), úžasně variabilní terén, 112 sjezdovek rozprostřených po třech vzájemně propojených kopcích, mezi nimiž se nachází účelově vyprojektovaná základna.

Ta je položena zhruba uprostřed vertikálního převýšení nejdelších sjezdovek, a je tak plně dostupná s lyžemi na nohou. Vesnice s vyloučením dopravy je vystavěná v pestrobarevném viktoriánském stylu s dřevěnými chodníky a replikami starobylých plynových pouličních lamp. Působí velmi roztomile – v tom nejlepším slova smyslu. Silně evokuje obrázek Main Street z Disneylandu – tedy pokud by kdy v LA, na Floridě či v Paříži přes noc nasněžilo půl metru prašanu. Nocleh zde není nejlevnější; lidé, kteří chtějí za noc ušetřit stovku i víc, jezdí mnohem levněji bydlet 20km dolů k jezeru do Vernonu.

Běžkařské příležitosti jsou v Silver Star bez nadsázky fenomenální – místní běžecké tratě jsou údajně rankovány jako nejlepší v Americe. Denně tu preparují 60km stop, včetně 4km osvětleného okruhu, vše ve velmi scénickém prostředí vysokých zdravých jehličnatých lesů. Jak je v Americe obvyklé, i běžecké trasy tu značí podle stupňů obtížnosti na černé, modré či zelené. Velmi často zde trénuje domácí běžecká hvězda Becky Scott.

Resort na internetu: www.skisilverstar.com

Big White
Necelých 50km jízdy z Vernonu na jih podle břehů Okanaganského jezera, a jsme v Kelowně – stošedesátitisícovém bohatém městě s jezerem na jeho okraji, a vinicemi a skalnatými kopci všude kolem. Odsud následuje odbočka z Okanaganského údolí po 33.silnici do kopců nad městem – a o slabou hodinku později přijíždíme do rozlehlé, vkusné, mezi vysoké jehličnany schované, jak jinak než účelově, ze dřeva a kamene vybudované základny resotu Big White. A to do její centrální části zvané Happy Valley se vším obvyklým zázemím, romantickým venkovním kluzištěm a spoustou dalších sněhových atrakcí. U veškerého zdejšího ubytování nazouvají návštěvníci své lyže přede dveřmi.

Skiareál Big White je přesně takový, jak naznačuje jeho název – tedy veliký a zatraceně bílý. Napadne zde v průměru 8m suchého prašanu za rok, a štíhlé smrky v horních partiích resortu zůstávají po celou sezónu bílé, obalené v tlusté vrstvě zmrzlého sněhu. Říká se jim zde snow-ghosts, čili sněžní duchové – a středisko Big White je jimi světově proslaveno. Mimochodem letos nově otevřená šestisedačka Snow Ghost Express, nejdelší v Kanadě, je pojmenována právě po nich.

Resort má stejné majitele jako předešle navštívený Silver Star, a tudíž i společný skipas. Nabízí 118 označených sjezdovek plus bezpočet dalších možností na otevřených pláních a mezi stromy, úctyhodné převýšení 777m, 16 vysokokapacitních lanovek a jeden z nejmodernějších snowparků v Americe: proslulý TELUS Park s několika U-rampami, crossovými tratěmi, vlastním ozvučením, osvětlením, zasněžováním i dvousedačkovou lanovkou. Na fronty tu nelze narazit ani o víkendech – zdejší přepravní systém je na ně příliš výkonný. Zvláštností tohoto relativně rozlehlého resortu je fakt, že nikde na kopcích není k nalezení žádná restaurace – všechny jsou v hojném množství a sortimentu koncentrovány v uměle zbudované základně na úpatí svahů. Pro běžkaře je tu upravováno něco přes 20km tratí směrem na Black Forest v pravé části resortu; nástup do stop je možný hned z několika parkovišť.

Resort na internetu: www.bigwhite.com

Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2007