Colorado má u Pánaboha zjevně šplhnuto. Tony, zdá se, taky

Písmo: A ++ A --

Colorado se zdá být požehnaným kusem země v tolika ohledech. Legalizací konopí pro některé, nepřebernými přírodními dary pro jiné (anebo proč ne i pro ty samé, žejo).

Už jen žít v proslulém The-Mile-High-City, Denveru, platí za sakra dobrou americkou adresu a štěstí pro ty, kteří si při narození uměli vybrat. Vailské a aspenské údolí nějakých 100 km západně od Denveru jsou nejvíc nóbl oblastmi z pohledu lyžování, horských realit, služeb a souvisejícího frmolu. V americkém, ale i světovém měřítku.

Komu se ekluje žít v městké aglomeraci Denveru, bude nejspíš preferovat městečko Boulder, dnes už vlastně SZ předměstí rozlezlé, v mílové výšce položené metropole Colorada.

Boulder považuju za pozoruhodný z mnoha hledisek – nejenom fenoménem, kdy v podvečer do tamních kopců pravidelně vtrhne divoká bouřka. Vždycky mě v něm fascinovaly pár kilometrů nad městem se vzpínající ikonické žehličky – Flatirons. Jakési strmě nakloněné, masívní, horolezeckým žargonem spíš jehly v asi dvoutisícové nadmořské výšce, oficiálně očíslované od první po pátou ze severu na jih.

CU Boulder Campus

Že jde o eldorádo lezců všech typů, netřeba dodávat a nosit tak sovy do lesa. (Do řeckého lesa, pro hnidopichy.)

Jedním ze slavných obyvatel Boulderu je 32letý amík s vizáží krakonoše, českým jménem a předky, Anton Krupicka, který se z okna svého bytu na žehličky dívá. Tonyho, extrémního trailového ultraběžce vyznávajícího minimalismus co do podmínek (běhá nahej a bez pití), zná snad každý z běžecké komunity. Mnoho z jeho tréninků vypadá tak, že sedne na kolo, vyšlape na úpatí žehliček, kolo schová do houští a po čtyřech si vyběhne na některou ze stěn. Bez jištění, beze zbraní, navolno.

flatirons2

flatirons3

flatirons4

flatirons5

flatirons6

flatirons7

flatirons8

Pokud z fotek není patrno, o jaký sklon jde, zde je jedno dostatečně výmluvné video. Tohle Tony leze po čtyřech na volno jako rutinní součást svého 5hodinového tréninku.

Že jediný špatný krok tu může znamenat pád a ten skoro jistou smrt, je nabíledni. Koneckonců, o posledním zdejším smrťáku psali před měsícem, kdy na úpatí páté žehličky našli turisti mrtvolu 22letého lezce bez lana a vybavení, praktikujícího Tonyho styl.

(Přiznávám, že Tonyho přístup „přesouvání se po vlastní ose a síle“ mě už roky inspiruje k podobnému, jen x-krát umírněnějšímu trénování. Někam dojet na kole/footbiku, nechat jej v hustníku a vylézt nebo oběhnout něco mimo normální běžecký dosah. Naposledy zrovna dnes, při ujetých listopadových teplotách 17+ i nahoře v horách. Taky proto jsem si na něj a žehličky po cestě vzpomněl.)

Jako by zdejší počasí nevědělo, co by roupama.

Ne tak v Coloradu. Tamní Vail a Breckenridge otevírají jako každoročně týden před víkendem Díkůvzdání, Vail letos v pátek 20. listopadu, Breck ještě o týden dřív. A protože jde o požehnané Colorado, teď v týdnu začalo v obou střediscích poslušně shora cukrovat.

Jak to jenom dělají?

Pánbůh má Své pořadníky zřejmě na všechno.