Kalifornie: Lake Tahoe sever

Písmo: A ++ A --

Od jižních břehů nádherného vysokohorského jezera, kde jsme lyžovali v předešlém díle, nás nyní čeká přesun do neméně scénické, na členitost terénů bohaté a sněhový příděl štědré severní části Lake Tahoe. Přepravit tam se lze mnoha způsoby; buďto levně – po obvodu jezera frekventovaně pendlujícími skibusy, romanticky – snídajíc na palubě obřího parníku Tahoe Queen (celoroční provoz mezi South Lake Tahoe a Tahoe City), anebo zřejmě nejpraktičtěji a na jízdních řádech nezávisle pronajatou SUV čtyřkolkou, jichž jsou plné zdejší půjčovny a půjčoven zase celá tato oblast. Najmout si zde auto je stejně jednoduché, jako koupit si jízdenku či oběd – většina resortů ostatně nabízí pronájem vozů společně s prodejem skipasů a ubytováním v rámci svého centrálního rezervačního systému na internetu. Ze zhruba desítky významnějších areálů rozesetých na svazích pobřeží severní poloviny blankytného jezera navštívíme tři největší, velmi dobře reprezentující i menší areály okolní. Skipas nám v nich bude platit stále ten, který jsme si koupili minule v Heavenly na začátku našeho seriálu.

Squaw Valley: olympijské údolí bab
Vyrazíme-li ze South Lake Tahoe (kde jsme byli na návštěvě v minulém díle) po silnici #89 dále na sever, za necelou půlhodinu nás přivítá městečko Tahoe City, střídmější to obdoba světáckého SLT. Zde naše silnice opustí scénický břeh velkého modrého jezera a odbočí do překrásného skalnatého údolí, na jehož konci je ukryt cíl naší cesty, nejslavnější ski resort této oblasti – Squaw Valley (neboli Babské údolí) – hostitel alpských disciplín zimní olympiády v roce 1960 (v té době zde mimochodem neexistoval jediný vlek). Toto místo je díky svým strmým svahům a častým přídělům čerstvého (a navíc neobvykle hustého) prašanu bez jakékoli nadsázky Mekkou extrémního freeridu; Warren Miller natočil řadu svých slavných filmů právě zde. V resortu si nicméně najde svůj terén naprosto každý – nesmělé začátečníky a rodiny s dětmi nevyjímaje.

Před několika lety ještě velmi malá olympijská základna na úpatí resortu se nyní velmi čile rozrůstá do nefalšovaného moderního městečka alpského stylu – takřka na dojezdech sjezdovek zde vyrůstají stále nové hotely, apartmány, restaurace, kafetérie a rozličné – a vůbec ne levné – obchody a butiky. A jelikož jsme v Americe, koho může překvapit, že například luxusní hotelový komplex Squaw Creek, který stojí v ústraní, vzdálen od nástupních stanic lanovek, řeší „problém“ své polohy po svém: postavil pro své hosty vlastní trojsedačku od dveří hotelu až k lanovkám…

Řekni, kde ty tratě jsou…
Lyžařsky má Squaw Valley věru co nabídnout: přes 1600 hektarů nahoře úplně otevřeného, a níže pouze velmi řídce porostlého terénu ve výšce mezi 1890 a 2760 m, obsluhovaného 33 vleky a lanovkami s kapacitou 50.000 pasažérů za hodinu. A ačkoli oficiální statistiky resortu inzerují přes 100 sjezdovek, nejeden nově příchozí návštěvník se přistihne při mnohdy i nahlas vyslovené otázce, kdeže jsou všechny ty sjezdovky… Před ním se totiž rozprostírá rozlehlá otevřená mísa spojující 5 vrcholků hor, zasypaná prašanem. Lyžuje se všude, kam se lyžím zamane. Žádné v terénu vyznačené a pojmenované sjezdovky zde neexistují – namísto toho resort přišel s nápadem oklasifikovat vleky a lanovky. A tak lyžaře ve Squaw Valley přepravují zelené, modré a černé lanovky, jejichž barevné označení koresponduje s náročností terénu, který obsluhují.

Zatímco po adrenalinu lační pokročilí lyžaři obvykle míří na vrcholky Squaw Peak, KT-22, Snow King a Granite Chief, o mnoho mírnější svahy hory Emigrant jsou protkané manšestrovými dálnicemi zelené a modré obtížnosti a nabízejí tak i naprostým začátečníkům okusit lákadla vysokohorského lyžování se scénickými výhledy na okolní hřebeny pohoří Sierry, a mezi ně vklíněnou modrou hladinu Lake Tahoe. Toto je veliký rozdíl oproti mnoha jiným okolním resortům, jejichž začátečnický „zeleno-modrý“ terén bývá obvykle situován do nejnižších partií svahů; ve Squaw Valley si začátečníci užívají krom panoramatických výhledů i nekompromisní kvalitu sněhu, poplatnou vysoké nadmořské výšce. A dlužno dodat že obvykle též skvělého počasí; tři dny ze čtyř tu prý svítí slunce, a ten čtvrtý – v ideálním případě – se z oblohy sype čerstvý prašan.

Plavky do kapsy
Jednou z perel tohoto resortu je ve 2500 m výšce na dojezdu začátečnických tratí položený komplex High Camp s řadou restaurací, barů, kluzištěm, tenisovou halou, bungee jumpingem, snowtubingem a otevřeným termálním bazénem a výřivkami s fascinujícím výhledem na jezero Lake Tahoe (vstup do aqua komplexu je v ceně skipasu). Sídlí zde několik lyžařských škol i ski servisů, a v Americe pro lyžaře obvyklé šatny, sprchy i dostatek toalet. Celý komplex žije do pozdních večerních hodin – nachází se totiž uprostřed asi 5 km dlouhé osvětlené sjezdovky pro noční lyžování. Aprés-ski scéna ostatně řádně vibruje i dole v údolí – desítky různých sportbarů, diskoték, restaurací s živou hudbou a kasin obvykle zavírají až okolo druhé v noci. K nejvyhledávanějším podnikům zde patří Red Dog Bar & Grill, Bar One s živou hudbou k tanci či Plaza Bar s obřími obrazovkami s nonstop sportem.

Ačkoli je vlastně celé Squaw Valley jedním obrovským terénním parkem, mají zde snowboardisté k dispozici dva ozvučené snow parky se vším, co do nich patří, včetně U-ramp i Superpipe. V jednom z nich dokonce provozují noční snowboarding a mají zde svou vlastní sedačkovou lanovku. Mluvíc o lanovkách, Squaw Valley se pyšní jedním z nejpropracovanějších dopravních systémů v Americe. Poloha všech vleků zde byla pečlivě naplánována tak, aby do každého ze strategických částí resortu vedly odevšud alespoň dva vleky – a v případě front u jednoho z nich bylo možno použít ten druhý. I pokladny tu mají rozděleny vždy pro platby kartami a pro platby v hotovosti – ty odbavují o poznání rychleji. A jakkoli to nám evropanům bude připadat k nevíře, u nástupu hlavní páteřní lanovky Gold Coast Funitel se dočtete: „zde se nečekají žádné fronty, v opačném případě proplácíme skipas!“

Resort na internetu: www.squaw.com

Squaw Valley v číslech
4000 akrů plochy, 33 lanovek a vleků, terén z 25% zelený, 45% modrý, 30% černý, maximální převýšení 868 m. 20 km běžkařských tratí v údolí. Resort vlastní obří kanadská korporace Intrawest. Dlouholetý průměr přes 11 metrů sněhových srážek za rok, před 10 lety zažili i 19-metrový rok. I přes fascinují sněhové příděly má resort přes 500 sněhových děl, které používá jednou za rok – na začátku listopadu k uspíšení otevíracího dne. Průměrná zimní teplota vzduchu díky častému slunci velmi mírná: -1°C. Sezóna tu obvykle trvá až do začátku června, tradičně zde ještě otevírají na první červencový víkend při svátku Dne Nezávislosti. Resort nabízí na své skipasy celou řadu různých slev a výhod; senioři nad 76 let věku lyžují zdarma, děti pod 13 let za symbolických $5 na den. Za stejných symbolických 5 dolarů se lze stát členem klubu Frequent Skier, jehož členové lyžují každý pátý den zdarma. Denní jízdenka zde běžně zahrnuje i večerní lyžování. Ceny: 1 den $59, 1 týden $290, do léta zakoupený sezónní skipas $1,270, na podzim už za $1,650.

Alpine Meadows: komorní alpská luka
Pouhých pár mil na jih od Squaw Valley se směrem k Tahoe City táhne hřeben Sierry s vrcholkem Ward Peak (2633 m), jehož oba velmi sporadicky porostlé svahy – severní a jižní – tvoří areál Alpine Meadows, rozlohou zhruba poloviční oproti resortu předešlému. Stále však hovoříme o úctyhodných 2000 akrech, tedy zhruba 800 hektarech plochy, v nichž je vyznačeno okolo stovky sjezdových tratí, plus – jak je v těchto končinách obvyklé – lze sjíždět kdekoli mezi nimi.

Alpine Meadows není zdaleka tak nablýskaným resortem, jako jeho severní olympijský soused; a platí to téměř o jakémkoli aspektu, který nás může po předchozí návštěvě Squaw Valley napadnout. Celkově pomalejší a zastaralejší vleky, neexistence jakékoli vesničky se souvisejícími službami a zázemím, jen jednoduchá chata s občerstvením dole v údolí u starého parkoviště; dohromady jedna restaurace, jeden bar a jedna samoobslužná kafetérie na celý areál, a (díky tomu) i naprostá absence extrovertních pózistů s lyžemi či prknem, kteří všichni zřejmě preferují sousední a honosnější Squaw Valley. Avšak co jedny neoslovuje, druhé nezmenšenou měrou láká – zdá se, že zastrčený Alpine Meadows je cíleně vyhledáván těmi, kteří slyší na nerušené lyžování v komorním prostředí pryč od hlučných davů, na vleky s nulovou čekací dobou po celý den či na běžně několik dní neporušený hluboký sníh.

Od podzimu do léta
Lyžařsky tento areál tvoří několik více-méně otevřených avšak členitých kotlin, v jejichž rámci lze objevit řadu ukrytých zákoutí a terénních lahůdek, vše pod hlubokým sněhem, kterého zde napadne v průměru 12,5 metru rok co rok. Sezóna tu trvá extrémně dlouho – obvykle od poloviny listopadu až do června – kdy vleky definitivně zastavuje nikoli nedostatek sněhu, nýbrž slábnoucí prodej jízdenek. Resort inzeruje 25% zelených začátečnických tratí, které jsou všechny situovány ve formě precizně vyžehlených pist v rodinně orientované spodní části areálu v okolí základny s parkovištěm, a jsou obsluhovány jednoduchými, pomalými povrchovými vleky a sedačkami. V této části se též nachází terénní park, U-rampa a Superpipe. Horní polovina tohoto severně orientovaného úbočí, stejně jako celý jižní svah, jsou plné modrého a černého terénu, včetně spousty „dvoj-diamantového“, označujícího etrémně strmé svahy s množstvím přírodních překážek.

Samotný areál nenabízí žádné ubytování – nejbližší příležitost se nalézá v asi 10 km vzdáleném Tahoe City na březích velkého modrého jezera. Nehledejte v něm však nic ze světáckého ruchu půl hodiny vzdáleného SLT plného kasin, nonstop barů a jiných neřestí; zde panuje o mnoho konzervativnější atmosféra s klidnými restauracemi s krbem, živou jazzovou muzikou a kvalitními jídelními a vinnými lístky; v noci zde bývá na rozdíl od SLT tma a klidně se tu spí. Vyhlášenými zdějšími hotely jsou zejména Sunnyside na břehu modrého jezera, anebo River Ranch, strategicky položený přímo u vjezdu do údolí směrem k lyžařskému areálu. Spousta ubytovacích a aprés-ski příležitostí je k mání i na druhé straně od Tahoe City, v stále se rozrůstajícím komplexu údolí Squaw Valley asi 8 km na sever.

Alpine Meadows v číslech
Lyžuje se zde mezi 2080 a 2630 m nadmořské výšky na 810 hektarech terénu, obsluhovaného 14 vleky a lanovkami (převládají dvoj- a trojsedačky). Nejdelší sjezdovka 4 km. Z 90% je celý resort pod dosahem sněhových děl, která zde mají práci pouze na začátku listopadu. Lyžuje se od 9 do 16 hodin, denní skipas stojí $56 a je použitelný též v ostatních resortech v okolí Lake Tahoe, které jsme doposud navštívili. Děti pod 13 a senioři nad 70 let věku lyžují za $10 na den. Terénní park s rampami stojí $20. Ve spolupráci s jedinou – avšak velkou – místní lyžařskou školou (okolo 200 instruktorů) tu nabízejí zajímavý začátečnický balíček, který přijde na méně než jednodenní skipas a krom (omezené) jízdenky obsahuje i výukové lekce a pronájem výbavy.

Resort na internetu: www.alpinemeadows.com

Northstar at Tahoe: jasná rodinná volba
Northstar at Tahoe, California, USAVyrazíme-li z Tahoe City po silnici #28 po břehu jezera dále na sever, po zhruba 10 km a následném odbočení vlevo do vysokého jehličnatého lesa se před námi vynoří stylová alpská vesnička resortu Northstar. Resortu, kterému – zdá se – vládnou děti. Pokud by Walt Disney vymýšlel namísto zábavních center lyžařské areály, dost by se zřejmě podobaly zdejšímu: osm(!) dětských terénních parků, sáňkařské, bobové, snowtubingové a kdovíjaké ještě dráhy, dětská psí spřežení, prolézačky, schovávačky, magické koberce. Vyprávění pohádek, promítání, naučná představení na sněhu. Pedagogicky vyškolený personál. Speciální dětská menu ve většině zdejších restaurací. Dokonalá úprava před větrem chráněných tratí, optimálního sklonu i délky. Kompaktní areál, snadno dostupný z kteréhokoliv konce. Právě jsme přijeli do – pro rodiny s dětmi nejpřátelštějšího – zimního resortu v Kalifornii!

Samotné centrum vesničky Northstar je bez automobilového provozu – máte volbu nechat své auto buďto na perfektně organizovaném odstavném parkovišti blízko hlavní gondoly (za něž se, americky netypicky, platí – $15 za den), anebo použít spodní parkoviště na druhém konci vesničky (zde již zdarma) a ke gondole se nechat dopravit kyvadlovými autobusy. Rychlá gondola vás vyveze mezi pocukrovanými vrcholky smrků o 160 metrů výše, na základnu Big Springs na úpatí hory Mount Pluto (2583 m), jejíž svahy jsou protkány sítí zhruba 70 místních sjezdovek a odkud se rozjíždějí lanovky do všech strategických částí resortu.

Pravověrní experti jezdí jinam
Bez výjimky všechny sjezdové tratě tu jsou prokáceny hustým, vysokým jehličnatým lesem, čímž se zásadně liší od těch v obou výše popsaných sousedních areálech, a poskytují tak komfortní lyžování i ve špatném počasí. V celém areálu převládají modré a černé sjezdovky, doplněné pavučinou mírných zelených tratí ve spodní partii hory v okolí základny Big Springs, kde se též nachází obdivuhodný terénní park Polaris s večerní zábavou, muzikou a tancem na sněhu. Většina oněch černých tratí by však při striktním pohledu mohla být snadno klasifikována jako „tmavomodré“ – tudíž uspokojující spíše široké spektrum pokročilé lyžařské obce, nežli experty vyhledávající extrémní terény. Resort se, jak je v Americe vcelku běžné, rozrůstá nejen o nové ubytovací a aprés-ski kapacity ve vesnici a nové a výkonnější lanovky, ale i o nové tratě – naposledy tu před pár lety prokáceli 5 nových černých na k resortu nově přičleněném kopci Lookout Mountain, se zjevnou perspektivou dalšího rozšiřování v budoucnu.

Dětský ráj
Po resortu je rozeseta řada účelově vystavěných dětských terénních a zábavních parků (Paw Parks), kde je každá překážka, skok či záhadná skrýš přizpůsobena dětským velikostem, fantazii a lyžařským schopnostem. Každý z těchto parků je pod neustálým dohledem personálu i patroly, a děti je milují. Navíc jsou chytře situovány poblíž hlavních sjezdovek, tudíž lyžující rodiče nezůstávají nikdy na příliš dlouhou dobu z dohledu. V terénu i na mapě areálu jsou tyto parky označeny piktogramem tlapy, symbolizující jejich název (tlapa = paw). Místní lyžařská škola je vyhlášená svými specifickými zábavně-výukovými dětskými programy: mají tu kategorie pod 12, pod 6 i pod 4 roky věku. Ve vesnici je denně otevřena hlídací služba pro 2 až 6 leté děti lyžujících rodičů. V Americe lyžařské školy standardně nabízejí i výuku běžecké techniky libovolného stylu, včetně zapůjčení výbavy a mazání běžek – ani Northstar není v tomto ohledu výjimkou.

V rámci dosahu sjezdovek je roztroušeno několik restaurací, zdaleka nejpopulárnější je samoobslužná Summit Grille se sluneční terasou na konečné lanovek na vrcholu hory v dva a půl tisícové výšce, nabízející úžasný výhled na jezero Lake Tahoe. Přehršel stravovacích, aprés-ski i ubytovacích možností je samozřejmě dole ve vesnici v 1900 m výšce, kam lze pohodlně sjet na lyžích po několika zelených pistách mírným zalesněným svahem, který je též protkán 50 kilometry místních běžkařských tratí (placených – jak je v Americe běžné). Velmi mnoho malebných dřevěných hotýlků i apartmánů je roztroušeno přímo při sjezdovkách v rámci hranic ski areálu (267 objektů s kapacitou 5500 lůžek!). Řada dalších ubytovacích kapacit existuje a další stále vyrůstají směrem dolů kolem příjezdové cesty do vesnice, a necelých 10 km od resortu se nachází malebné horské městečko Truckee s další spoustou motelů, hotelů a zábavy. Stejně jako v jiných kalifornských střediscích, i zde nabídka ubytovacích možností v průběhu celé sezóny výrazně převyšuje poptávku.

Resort na internetu: www.northstarattahoe.com

Northstar v číslech
Nadmořská výška 1900-2580 m, rozloha areálu 979 hektarů, 70 sjezdovek obsluhovaných 14 lanovkami, vleky a pojízdnými koberci pro nejmenší. Nejdelší sjezd 4,7 km. Denní dospělá jízdenka $57, ale již od $290 sezónní skipas! V resortu limitují počet prodaných jízdenek, a je-li ráno vyprodáno, neprodávají se už ani žádné odpolední lístky. Místní skipasy platí i v pěti okolních areálech kolem jezera a jsou k dostání krom pokladen areálu i v každém významnějším hotelu, obchodě či restauraci v širokém okolí. Nasněží tu průměrně 9 metrů za rok, sněhovými děly mají pokryto 50% zdejších sjezdovek a všechny terénní parky. Lyžuje se od listopadu do poloviny dubna.

Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2005