Místo na Zemi, kde dělají věci jinak: Redfordův Sundance

Písmo: A ++ A --

Na počátku devadesátých let nařídil Robert Redford zaměstnancům svého resortu snížit plochu hlavního parkoviště pod centrální lanovkou o 212 míst. „Ubrat 212 míst? Potřebovali bychom plochu naopak o 212 rozšířit!“, hádal se marketingový šéf areálu. „To je mi fuk“, odpověděl mu Redford, „vypadá to tam jako na tržišti. U nás děláme věci jinak.“ Zabranou plochu parkoviště nechal poté rozrýt a osázet stromy, aby ještě více zpříjemnily již tak scénickou příjezdovou cestu do celoročního přírodního resortu, jež nazvete jakkoli, jen ne tuctovým.

Těžko může něco charakterizovat spirit resortu Sundance lépe, než tato epizodka. Pasuje-li na Sundance nějaký slogan, musí znít „zde děláme věci jinak“. Areál je na americké poměry malý, avšak nudou, natož klaustrofobií v něm nikdo trpět nebude. Luxusní, leč pro oko neokázalý. Robert Redford tu dokázal vybudovat něco, o čem byste mohli snít – tluče-li vám uvnitř lyžařské srdce – kdybyste vyhráli nechutné jmění v loterii. Jedna věc je jistá – žádný jiný lyžařský resort na světě nereflektuje osobnost svého majitele tak výstižně, jako tento. Jaké štěstí, že Sundance nevlastní Donald Trump, chtělo by se dodat.

Rodinný dobrodruh

Redford tuto oblast objevil a okamžitě si zamiloval na počátku šedesátých let, když tudy jezdíval z L.A. do Boulderu za rodinou své nastávající ženy. „Tehdy jsem o Utahu nevěděl vůbec nic“, přiznává, „věřill jsem dokonce řečem, že místní mormoni nosí v nosech kroužky“. Pár let nato se s jednou mormonkou z nedalekého městečka Provo oženil. Jmenovala se Lola, manželství jim vydrželo 30 let a porodila mu 3 děti (o další dvě spolu přišli), které všechny podědily něco z otcova uměleckých genů: nejstarší Shauna maluje, 43letý syn James je filmovým scénáristou, a nejmladší, sličná Amy (35), doprovázející letos svého otce na festivalu v Karlových Varech, divadelní a filmovou herečkou.

První dva akry země Redford koupil za $500 v roce 1961 ještě jako začínající, neznámý divadelní herec z New Yorku, a postavil na nich jednoduchý srub coby drsnou alternativu k jejich městskému bydlení. „Museli jsme se ženou šlapat po svých ve sněžnicích do svahu, děti jsme si nosili na zádech“, vzpomíná. „Srub neměl žádný vodovod ani kanalizaci, rozehřívali jsme si na ohni sníh, abychom měli vodu. Byly to úžasné časy. Chtěl jsem, aby i moje děti poznaly to, co jsem se naučil, když jsem s rodiči trampoval v jihokalifornské Sierra Nevadě ještě jako malý kluk“.

Zrození resortu tančícího slunce

V následujících letech Redford přikupoval další a další plochy území, a jak se množilo jeho jmění, stejně se rozrůstalo jím vlastněné území. V roce 1969 vybudoval první lanovky, nakoupil rolby na úpravu tratí a otevřel oblast jako oficiální lyžařský areál. Ten dnes čítá 450 lyžovatelných akrů plochy na 41 sjezdovkách, které všechny stačí efektivně obsloužit 3 výkonné lanovky. Ve spodní části areálu (stále však hovoříme o 2.000m nadmořské výšky) je upravováno asi 30km běžeckých tratí.

Redford je sám vynikajícím lyžařem a takřka denně i nyní, ve svých 68 letech, razantně prohání svá prkýnka. Základ svému lyžařskému umu položil ve svém zřejmě nejproduktivnějším roce 1969, kdy ztvárnil po boku Gene Hackmana hlavní roli ve filmu Downhill Racer, dodnes považovaném za nejlepší hraný lyžařský snímek. Film je z Redfordovy perspektivy unikátní i tím, že v něm snad jedinkrát ve své kariéře nehraje postavu roztomilého ničemy. Sám Redford k tomu dodává: „V rychlé a tvrdé sportovní přípravě na tenhle film jsem se naučil na lyžích závodit ještě dřív, než zatáčet“.

Nejslavnějším Redfordovým filmem však zůstává ve stejném roce dokončená kultovní kovbojka „Butch Cassidy and the Sundance Kid“, kde exceloval se svým nerozlučným filmovým partnerem a životním přítelem Paulem Newmanem. Jakkoli se má všeobecně zato, že Redford pojmenoval svůj resort právě po své roli desperáta Sundance Kida, sám hrdina to explicitně popírá: „Sundance se toto místo jmenuje podle toho, jak kouzelně slunce tančí nad vrcholky Wasatchských hor dvakrát denně“.

Vědomý antimarketing

Na zdejších svazích vládne všudypřítomná uvolněná atmosféra.
„Toto není místo na lámání lyžařských rekordů“, míní jeden z místních návštěvníků, „pokud toužíte po rychlosti či spoustě vertikálních metrů, zamíříte o kus dál do Park City. Tady lidi relaxují. Záměrně na tratích zpomalují, aby jim nic z té krásy kolem neušlo“. „Je to tu jako lyžovat na svých vlastních, privátních tratích“, dodává další.

A skutečně – sjezdovky a vlastně i celý areál působí liduprázdně, a nebude vám trvat dlouho než pochopíte, že takhle to vlastně Robert Redford chtěl a tudíž to tak má.

Žádné lákání návštěvníků se zde nekoná – což je v širokém okolí, doslova přeplněném megaresorty těch nejzvučnějších světových jmen (a všech bojujících o doslova každého lyžaře), naprostou raritou. V silné sezóně navštíví Sundance 60.000 lyžařů – což je stejně, jako v sousedním coloradském Vailu za jediný sváteční víkend. Pro domácího pána je to však O.K. – příjmy z lyžování totiž tvoří pouhou desetinu obratu celého resortu – jež každoročně hostí světoznámý filmový festival nezávislé tvorby, který Redford koupil v roce 1985. Je více než zřejmé, že nikdy nepřipustí, aby do jeho resortu vnikl lyžařský průmysl v masové formě a s doprovázející megalomanskou architekturou známou třeba právě z Vailu či Aspenu, nad níž RR odmítavě kroutí hlavou.

V souladu s přírodou

„Toto místo jsem vybudoval tak, aby vypadalo, že už tu stojí sto let“, prohlašuje, dobře si vědom, že se mu jeho záměr do puntíku zdařil. Odhadem stovka srubových, absolutně neokázalých objektů, tvořící městečko Sundance (naprostou většinu z nich RR osobně vlastní) stojí pečlivě ukryta pod horizontem okolních svahů a obrostlá osikami a jedlemi, postavená striktně z ručně opracovávaných klád a lokálně těženého kamene, vybavená ručně tesaným nábytkem. Místnosti zdobí sušené kvítí z místních pastvin, ručně žatých, a hnojených výhradně přírodním hnojem z farem Redfordova ranče. V každém domě jsou koše na recyklovaný odpad. Na postelích karty oznamující, že povlečení se tu mění každý třetí den – pokud nebude vyžadováno jinak – aby se ušetřilo na spotřebě vody. Čtvrtá osoba z jednoho auta lyžuje v resortu vždy zdarma – v zájmu podpořit společné dojíždění. Duch Redfordova dobře známého enviromentálního přístupu k životu je tu prostoupen snad vším – avšak ve velmi nenásilné formě. Nikdo vás nehlídá, na nic neupozorňuje, za nic nepeskuje; všechno kolem vás však motivuje, abyste se ekologicky korektně chovali sami – spontánně a dobrovolně.

Okolnosti vzniku nejpopulárnější zdejší restaurace, The Tree Room, vše výše zmíněné jen podtrhují. Jde o srubovou stavbu postavenou kolem dokola staré velké borovice, vyrůstající přesně uprostřed objektu. Redford tehdy v roce 1970 strom odmítl nechat pokácet, a nezávisle na nákladech jej nechal budovou obestavět. Borovice přesto z nedostatku světla po půlroce zhynula; Redford nechal uříznout vyschlou korunu stromu v úrovni střechy, aby zabránil padání suchých větví dovnitř domu. Od té doby baru místní žertem přezdívají „the Stump Room“ (Pařezový sál), krédo pána stavby však i po 35 letech zní nezměněno: „U nás děláme věci jinak“.

Skromný lyžující levičák

Přezdívají mu „Levák a levičák“ – je znám svým nepřátelstvím k současné Bushově administrativě a republikánské straně vůbec, svými dřívějšími návštěvami u Fidela Castra či otevřeným bojkotem politického zviditelňování se v souvislosti s konáním zimních Her 2002 v místním Salt Lake City. „Politika tohoto státu je silně konzervativní, a to já nejsem“, přiznává, a jedním dechem nevěřícně kroutí hlavou nad megalomanskými betonovými molochy, které tu zůstaly po nedávné Olympiádě. „Tato vláda přemýšlí a koná, jako bychom žili stále v 50.letech“, uzavírá zjevně znechucen.

Ještě více než do politiky je však Robert Redford, místními familierně nazýván Bob, zapálen do ochrany nádherné utahské přírody. „V mládí jsem býval chlápek, co byl blázen do motorek a surfování, s postupem věku však potřebuju být tady, v horách. Dnes je mým nejoblíbenějším sportem lyžování, těsně před jízdou na koních po zdejším okolí“, vyznává se. A zatímco většina otců potřebuje ve stáří fotoalbum, aby zavzpomínala na své potomky, Redfordovi bude stačit ski mapa jeho resortu: sjezdovky Amy’s Ridge, Shauna’s Secret a Jamie’s nesou jména po Redfordových třech dětech. Na lyžích se ve svém resortu mimochodem chová jako každý jiný – nazuje si své ostře žluté K2-ky, postaví se na konec kraťoučké fronty na lanovku a křikne (v Americe běžným způsobem) „single!“ – dávajíc nejbližší nekompletní trojici najevo, že čeká ve frontě sám a poveze se s nimi nahoru sedačkou.

Resort na internetu: www.sundanceresort.com

Text: Tom Řepík
V textu bylo citováno ze zahraničních zdrojů: SKI, Ski Canada a Men’s Journal.
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2005