Archiv pro rubriku: Disneyfilie

Výzvy jsou překážkami, jen když o nich tak přemýšlíme. V téhle jediné větě se pro mě osobně skrývá odkaz životního příběhu marketingového génia, jenž předefinoval pravidla zábavního průmyslu, zachránil před blamáží jednu zimní olympiádu, a nebýt jeho předčasné smrti, zřejmě by vytýčil nové standardy v horské branži.

Vnucená disneyovská perspektiva

Vnímavému oku přijde kdeco v Disney parcích obrovské a současně tak nějak malé. Ne náhodou. Jde o promyšlenou optickou manipulaci machrů na filmové triky z Walt Disney Imagineering.

Prakticky všechny stavby jsou postaveny ve zmenšeném poměru 80/60/40; tzn. přízemí s interiéry obchodních provozoven je postaveno do 80 % běžné výšky, první patro (využívané pro kanceláře a privátní pokoje) do 60 %, vrchní patro (sklady) do 40 %. V adekvátně zmenšeném poměru jsou vyhotoveny i všechny stavební prvky, třeba oken či viditelných spárovaných cihel. Objekt se tak jeví mnohem vyšším, než ve skutečnosti je.

Stejný vizuální trik je použit i na replice Matterhornu (včetně například progresivně zmenšovaných umělých stromů) a samozřejmě na zámku Šípkové Růženky. Ten je vysoký těsně pod 60 metrů (hranice, kdy by musel být použit letecký maják, jenž by atrakci znehodnotil) – přičemž pohádková pevnost vytváří dojem stometrových věží.

Učebnicově nenápadné užití vnucené perspektivy lze vyslídit i na replice Eiffelovky v Epcot parku ve floridském Walt Disney World. Aby byl vyvolán dojem původní třistametrové výšky, maketa je postavena ve zmenšeném 1/10 poměru tak, že pohled na ni je umožněn jen z dálky. Jelikož v Disneylandu se nikdy nearanžuje nic, co není vidět, je postavena jen její viditelná vrchní část.

Lyžařský sen Walta Disneyho

Jednou z Waltových sportovních vášní bylo lyžování.

V roce 1938 jej vyhledal rakouský imigrant a lyžařský šampion Hans Schroll a ukázal mu panenskou oblast nedaleko kalifornského Lake Tahoe, dnešní Sugar Bowl. Přesvědčil Disneyho, aby se stal v novém skiresortu investorem. Za Disneyho peníze tam pak postavil lyžařskou chatu a po Waltovi pojmenovanou sedačkovou lanovku obsluhující hlavní kopec Mt. Disney.

V roce 1958 točil Disney ve švýcarském Zermattu film The Third Man On The Mountain a zamiloval si známou scenérii. Koupil pohlednici a poslal ji svým vývojářům do Kalifornie se strohým vzkazem: „Tohle postavte.“ (Rok nato v anaheimském Disneylandu otevřeli věrnou napodobeninu Matterhornu v poměru 1 : 10 s umělými stromy a vodopádem, na vrcholku posázenou skleněnými kuličkami pro věrnější ledovcový dojem. Bobovou horskou dráhu vedoucí skrz naskrz horou obsluhuje personál v bavorských krojích, hovořící s německým dialektem.) Walt se začal tamních Švýcarů vyptávat, jak se lyžařský resort provozuje, jak byl Zermatt naplánován, jak se tam starají o hosty. Rychle nabyl přesvědčení, že kdyby podobný provoz vlastnil, dokázal by vše navrhnout a zorganizovat mnohem líp.

Pár let nato, když byl Walt přizván jako klíčová osobnost do pořadatelského týmu zimní olympiády ve Squaw Valley, potkal se tam s bavorským expertem Willy Schaefferem. Ten později začal prozkoumávat jednotlivé západoamerické lokality pro Disneyho nový horský resort. Do úzkého výběru se dostal kalifornský Mammoth a několik míst v San Bernardinu poblíž Los Angeles.

Vznik floridského Disney Worldu

Poté, co se potvrdil úspěch anaheimského Disneylandu, bylo jen otázkou času, kdy dojde na jeho východoamerickou verzi.

Walt často prohlašoval, že nesnáší pokračování a nechce se nikdy opakovat; byl názoru, že zkoušet duplikovat nějaký existující úspěšný model je známka lenosti a nedostatku invence. Proto jakákoli představa o novém Disneylandu vždy vycházela z premisy, že nepůjde o prostou repliku kalifornského parku.

Walta vždy deptalo motely a restauracemi ucpané bezprostřední okolí Disneylandu a věděl, že pokud kdy půjde na východ, bude muset stavět na o mnoho rozlehlejším prostoru. Jednak kvůli eliminaci náplavy přiživujících se podnikavců, jednak měl v hlavě spoustu nových snů o nových atrakcích, vyžadujících si své místo. Jak snil Walt Disney celý svůj život velké sny, tentokrát byly gigantické: zahrnovaly i vlastní letiště, průmyslový park s kompletní obslužnou infrastrukturou, dokonce celé vlastní město.

Plánovat východoamerický park začal Walt v roce 1959. Chtěl jej sice mít na východě, ale ne blízko vlastního pobřeží, aby se vyhnul konkurenci mořských pláží. Po špatných zkušenostech se spekulanty v Kalifornii podnikal veškerý průzkum v nejvyšším možném utajení. Jakmile se v roce 1963 rozhodli pro floridské Orlando, Disneyův právník Robert Foster začal pod falešným jménem Robert Price skupovat obrovské lány pozemků. V létě 1965 začaly o projektu psát místní noviny The Orlando Sentinel a ceny blízkých ploch vylétly ze $180 za akr na desetinásobek. Poslední pozemky Disney pořizoval za $80 tisíc na každý akr.

It’s A Small World After All

Prakticky vzápětí po úspěšné olympiádě v roce 1960 začali v Disney studiích pracovat na třech instalacích pro světovou výstavu – Fordův Magic Skyway, GE Progressland a ještě na robotické figuríně prezidenta Lincolna pro pavilon státu Illinois.

Práce byly po celou dobu příprav vesměs ve skluzu, Lincolnův robot dokonce o několik týdnů nestihl slavnostní otevření události v dubnu 1964.

V létě 1963 si navíc vzpomněla Pepsi-Cola, dlouholetý věrný partner Disneylandu, že by potřebovala nějakou atrakci pro mezinárodní pavilon UNICEF, který sponzorovala. Narychlo si sjednali schůzku v Disney parku, Walt tehdy nebyl přítomen. Zástupci v Disneyho firmě však Pepsi odmítli, že už takhle své tři instalace nestíhají.

Když se o tom Walt dozvěděl, zrudnul vzteky a donutil manažera, aby hned Pepsi vzkázal, že pro ni atrakci Walt osobně zařídí.

Disneyho Kolotoč pokroku

Firmě General Electric Walt nabídl svůj odložený koncept robotických figurín z neuskutečněného Edison Square projektu. Zabalil jej do nápadu kruhového divadla s otáčejícím se hledištěm pod názvem The Carousel of Progress, Kolotoč pokroku.

Scéna asi dvacetiminutového představení byla rozdělena na čtyři části; v každé byla vyobrazena domácí pohoda stejné rodiny v rozdílných časech – v roce 1890, 1920, 1940 a v tehdejší současnosti (1964).

Těžištěm show byla demonstrace technologického pokroku na elektrospotřebičích od GE. Kolem kruhové scény se otáčelo šestidílné hlediště, každá sekce pro 250 lidí (čtyři pro představení, pátá pro příchod a šestá pro odchod publika). Každou hodinu tak show s dokonalou reklamou na výrobky od GE shlédlo téměř 4 tisíce lidí.

GE si koncept Waltova projektu zamilovala a zaplatila si u něj vývoj tohoto odvážného řešení. To se povedlo a na světové výstavě působilo senzaci. Do pavilonu GE Progressland se stály hodinové fronty, přičemž Waltův nápad s hledištěm dokázal odbavovat zdaleka největší počty návštěvníků bez sebemenšího prostoje. Z šesté odchozí sekce publikum pokračovalo po pohyblivém pásu do vrchní části pavilonu, kde společnost GE prezentovala budoucnost na technologických demonstracích získávání energie ze slunce a atomu.

Disneyho Ford Magic Skyway

Walt si uvědomoval, že pokud by se dokázal zapojit do organizace newyorské výstavy EXPO 1964/65, přineslo by mu to celou řadu výhod.

Jednou ze společností, s níž Walt jednal, byli General Motors, kteří se na EXPO nadšeně chystali s vlastním obrovským pavilonem Futurama a Disneyho asistenci nepotřebovali. Walt se obrátil na Ford, kde na jeho návrhy slyšeli. Dohodl se s nimi na výstavbě obrovského pavilonu Ford Wonder Rotunda obsahujícího spoustu nástěnných maleb, vnitřní zahradu či speciální orchestr složený výhradně z autosoučástek.

Hlavní atrakcí Fordova pavilonu byla okružní jízda zpět časem do pravěké historie lidstva na dráze nazvané Magic Skyway v posledních modelech kabrioletů značky. Nikdo je nepotřeboval řídit, auta se samočinně pohybovala po okruhu rychlostí asi 12 km/h.

Ford pro účely výstavy dodal 160 sériových aut, kompletně vykuchaných a vybavených rádiem s nahraným komentářem okružní jízdy pavilonem v šesti jazycích.

Disney a newyorské EXPO

Walt toužil svůj Disneyland bez přestání rozvíjet. Měl představu, že park se bude stále měnit, a měl plno velkolepých nápadů na nové atrakce. Nedovolil však zprovoznit nic, co by precizně nefungovalo – a každá nová atrakce vyžadovala nákladný vývoj.

Dosavadní verze Disneylandu zkonzumovala veškeré peníze dynastie Disneyů i náklonnost ostatních investorů. Walt hledal cestu, jak otestovat nápady na nové atrakce a drahé jízdní mechanismy – nejlíp formou, kdy by někdo alespoň část gigantických nákladů zaplatil.

Jedním z mnoha nikdy nezrealizovaných rozšíření Disneylandu je projekt Edisonova náměstí, jímž měla končit Market Street – nová, vesměs rezidenční ulice projektovaná paralelně s hlavní třídou Main Street. Walt byl fascinován vynálezci a Thomas Edison patřil mezi ty, které obdivoval nejvíc. Na Edison Square plánoval postavit nákladnou divadelní atrakci, kde by namísto živých herců účinkovaly robotické voskové figuríny, demonstrující typický život v americké domácnosti před vynálezem elektřiny, krátce po rozšíření elektřiny a život moderní – moderní v tehdejší době konce padesátých let.

Projekt však ztroskotal na nedostatečné technické sofistikovanosti figurín – robotika tehdy byla v počátcích svého vývoje. Jelikož by chyběla hlavní atrakce, celý projekt Edisonova náměstí a k němu vedoucí Market Street se v tichosti uložil do archívu.

Walt Disney a olympijské hry

Pro rok 1960 byla přidělena zimní olympiáda kalifornskému Squaw Valley.

Squaw Valley bylo do té doby o přežití zápasícím zimním střediskem s jednou lanovkou, dvěma vleky, jednou chatou a jediným stálým obyvatelem – majitelem arerálu Alexandrem Cushingem.

Walt Disney byl požádán, aby vymyslel choreografii slavnostního zahájení a ukončení her i medailových ceremoniálů.

Disney nabídku přijal a současně shledal, že nikdo z pořadatelského výboru organizačním procesům nerozumí. Po dobu olympiády tedy do místa převelel štáby svých zaměstnanců z Disneylandu, kteří kulturní stránku her de facto zachránili před světovou ostudou.

Otevření Disneylandu 17.7.1955

Většinu dospělého života snil Walt Disney sen o parku, jaký svět ještě neviděl.

V roce 1953 se rozhodl, kde takový postaví. Našel rozlehlou pomerančovou plantáž v rovinách Anaheimu, jihovýchodního předměstí Los Angeles, blízko křížení hlavních dálnic, umožňujících snadný přístup z celé Kalifornie. Oblast nabízela množství volných ploch za rozumnou cenu. Alespoň si to Disney tehdy myslel. Později své volby mnohokrát litoval. Jakmile na veřejnost prosákly o realizaci projektu a jeho lokalitě informace, plochy kolem dokola Disneyho území skoupili movití spekulanti. Dnes na těchto pozemcích stojí nekonečné řady motelů a fastfoodových řetězců – něco, co Disney z duše nesnášel, jelikož to v jeho očích skvrnilo cestu do jeho celoživotně hýčkaného pohádkového světa a nadto prakticky v zárodku utlo jakékoli ambice na další expanzi parku.

Aby svůj sen mohl realizovat, potřeboval obrovské množství peněz, které mu však banky odmítly na něco tak neslýchaného půjčit. Spojil se proto se silnou televizní společností ABC, pro niž produkoval pořad nazvaný Disneylandia, de facto hodinovou reklamu na své kreslené postavičky. Původně chtěl stejně nazvat i svůj park. V televizi ABC mu na financování kývli, přiměli jej však změnit název na jednodušší Disneyland. V létě 1954 se začalo stavět.

V té době už po Americe existovala řada zábavních parků a Walt Disney většinu z nich navštívil, aby se ujistil, čím se jeho park nechce stát. Jeho Disneyland byl prvním skutečně tematickým parkem světa. Po téměř dvaceti letech plánování Walt Disney svůj park otevíral 17. července 1955 pro 11 tisíc osobně pozvaných hostů z okruhu investorů, rodin zaměstnanců a médií. Otevírací den se však zvrhl ve fiasko.

Nedospívejte. Je to past!

Před padesáti roky zemřel pan Walter Elias Disney, muž s duší dítěte. Též geniální inovátor, vynálezce tematického parku a nechybělo moc, aby i lyžařský evangelista.

Výzvy jsou překážkami, jen když o nich tak přemýšlíme. V téhle jediné větě se pro mě osobně skrývá odkaz životního příběhu člověka, který předefinoval pravidla zábavního průmyslu – o čemž koneckonců píše kdejaká encyklopedie. Míň se ví, že Disney zachránil před blamáží jednu zimní olympiádu, a že nebýt jeho předčasné smrti, zřejmě by vytýčil nové standardy v horské branži.

Neznám vailského marketéra, který by nebyl vybaven nadprůměrnými znalostmi Disneyho principů – a to jak z frontendové spotřebitelské strany, tak zejména ze zákulisní, dodavatelské. Prakticky nonstop je někdo vailský na studiích v Disney parcích či v centrále Walt Disney Imagineering v kalifornském Glendale, vývojové laboratoři největší zábavní říše planety, odkud veškeré koncepty vycházejí a kterou do roku 2007 vedla disneyovská legenda s československým jménem, pan Martin Sklar. Následující zákulisní zajímavosti od něj a jeho týmu nejspíš v žádných encyklopediích nenajdete.