Bacil nejsnazší cesty

Písmo: A ++ A --

Máloco v poslední době zarezonovalo s mým vnitřním kompasem tolik, jako tenhle nedávný rozhovor Petra Placáka se spisovatelkou Radkou Denemarkovou. Šmrncovní ženská!

Radka DenemarkováCit. Radka Denemarková: „Já s postestébáckou povahou kapitalismu nesouhlasím, nevěřím v tento kapitalismus, v tuto konzumní společnost, v obohacování lidí, kteří nemají právo se na nás obohacovat. To je přece směšné si myslet, že kdo má nejvíc peněz, má všechno včetně pravdy. Kam se poděla nezávislost a kritické myšlení? Kam se poděla demokracie pro všechny? Autocenzura už zase bují, v médiích, v úřadech, ve firmách, všude. Sotva se lidi osvobodili z prostředí, kde po desetiletí museli držet hubu, už ji drží zase a dobrovolně. A to jim nehrozí kriminál. Dopracovali jsme se k bodu, že lidi jsou překvapený, když mohou říct, co si myslí a co cítí! Chápeš to? Kde to jsme!

I kvůli tomu jsem přestala učit, protože jsem si mezi studenty, kteří snad už ve dvaceti myslí na penzi, vůbec nemají chuť rebelovat, připadala jako přecitlivělý puberťák. A marně jsem vysvětlovala, že jsem šťastná za tuto dobu a svobodu, a právě proto jsem kritická, protože se strachuju, abychom si svobodu neponičili zbytečnými kompromisy a strachem, a to hlavně v každodenním životě. To je taky nějaký umrtvující bacil, který se rozlezl: jít tou nejsnazší cestou.

Průšvih vysokého školství začíná, když se ke slovu dostanou přizdisráči, kteří učí mladé lidi přizdisráčství jako hlavní obor. Na školách jako by nešlo o to naučit někoho kriticky myslet, polemizovat, bádat a všechno zpochybňovat, prohlubovat vzdělání a vědomí souvislostí, ukazovat, že všechno může být jinak, dobrodružně propojovat teorie a problémy, ale o to, aby student při zkoušce odvyprávěl připravené myšlenkové konstrukty, dostal diplom a hotovo. Jde jen o to vzájemně se utvrzovat v průměrnosti, přičemž hraje prim fachidiotismus, za který se myšlenková nemohoucnost a diletanství nejlíp schová. Vysoká škola by měla mít mimořádné a tvůrčí osobnosti. A ono je tomu mnohdy naopak: je školením v umění, jak snadno proklouznout, jak flexibilně podkuřovat. Pokud chybí osobnosti, které by byly schopny vytvářet vlastní teorie a pokud se jen dokola papouškuje to, co bylo řečeno už před lety ve světě, tak nelze očekávat, že vznikne inspirativní prostředí vzdělání jako dobrodružné cesty životem.“

Kompletní rozhovor s Radkou Denemarkovou na iBabylon.cz