Fotit trávu růst a natřený plot schnout

Písmo: A ++ A --

Nedávno si mi v jednom tuzemském skiareálu posteskli, že už je vlastně moc nenapadá, co pořád fotit, natož natáčet, na svůj web a sociální sítě, aby se notoricky neopakovali. Aby stále dokola nerotovali už tolikrát nasnímané záběry na ranní manžestr, chrlící sněžná děla, případně chumelenici, pokud se jim nějaká přihodí.

Rebelsky jsem navrhl, že proč ne pro změnu úplný opak toho, co zmínili. Místo jepičího ranního manžestru realistický stav sjezdovek po obědě – a pozvat tím lyžaře na vždycky prázdnější a levnější odpoledne. Místo hromad technického sněhu ukázat nejslabší sněhová místa, jimž se lyžaři nevyhnou – a demonstrovat tím, že areál dělá, co může, zůstává k zákazníkům upřímný a třeba jim pomůže k rozhodnutí vzít si horší lyže, za což budou rádi. A místo chumelenice proč ne i liják, pokud nastane – a pozvat lyžovat do mokra se slevou nebo bonusem lidi, kteří by jinak zůstali sedět doma v teple.

Lyžování zůstává lyžováním i v odpoledním oraništi, na vyhnědlých místech nebo v dešti. A pokud takovou realitu nepřizná skiareál sám s výhodou vlastního výchozího komentáře, jenž může mít plně pod kontrolou včetně sympatizujících reakcí publika, často to po svém udělají ti nejnespokojenější zákazníci. Pochopitelně s jízlivým dovětkem konfrontujícím prodejní masírku skiareálu plnou kýčovitého manžestru, záběrů na nejlepší sněhová místa a prázdné svahy.

Osobně si nemyslím, že sebemenší skiareál by měl trpět nedostatkem námětů na libovolně frekventovanou publikaci snímků, aniž by musel sám sebe vykrádat.

Vždy jde o naše vnímání věcí. Znáte to – postavte k oknu otevřenému do krajiny deset lidí a obdržíte deset rozdílných vjemů, pravděpodobně velmi rozdílných. Lidi v oknech totiž nezažili nějaký objektivní pohled, nýbrž sami sebe, svůj vlastní vjem. Krása tkví v oku pozorovatele, napsal pan Shakespeare. Podobně tak nekrása, nuda, absence zajímavého námětu.

Pro inspiraci danému skiareálu jsem slíbil s nějakými netuctovými náměty příjít, nad rámec těch drze nabídnutých odpoledních muld, vytátých míst s kamínky a slejváku. Vážně však žádné nepotřebuju vymýšlet – ostatně ono všechno marketingového na světě, co za něco stojí, už vymyšleno bylo. (Nově na svět přicházejí už jenom zbytečnosti a pitomosti.)

Namátkou jsem otevřel facebook coloradského Steamboatu, jednoho z mých oblíbených, a prolistoval jejich fotogalerii. Záměrně jsem vynechal záběry na unikátní scenérie steamboatského kopce i historického města, na lyžující kovboje ve stetsonech a ostatní westernové motivy, jimiž je toto místo proslavené – a které nemůže jen tak někdo další duplikovat.

A začal vybírat náměty, než mě unavilo přidávat další a další. Náměty dostatečně univerzální pro inspiraci jakémukoli středisku kdekoli, pevně věřím.

Obyčejné – kdekdo by řekl, že i škaredé – křeslo staré lanovky lze uvidět párkrát za den jakoby úplně jinýma očima;

Steamboat Resort foto 1

Když přes noc spadne prachová peřina, není o náměty nouze;

Steamboat Resort foto 3

Kontrast sněhového peří s ptačím: snímek z lyžařovy GoPro kamery výměnou za kus nedojedené svačiny, hádám;

Steamboat Resort foto 2

Před měsícem oranžoví coloradští Broncos slavně vyhráli Superbowl – žádný takovýhle námět nebude tuto sezónu v rudém státě ohraný;

Steamboat Resort foto 4

Kus pohledné civilní každodennosti těžko může něco pokazit;

Steamboat Resort foto 5

Podobnou sázkou na jistotu bude jakákoli lyžařská historická momentka ze střediska;

Steamboat Resort foto 6

A pak tu jsou lidi – spíš než nastrojení figuranti, běžní, každodenní návštěvníci. Lhostejno, zda nastrojení nebo ne;

Steamboat Resort foto 7

Jak by mohl být nezajímavým pokus celoživotního štamgasta střihnout si, cojávím, pětadvacetileté rodinné Deja vu?

Steamboat Resort foto 8

Ale stejně pozoruhodné umí být i zlopověstně profláklé selfie, když se povede;

Steamboat Resort foto 9

A co tahle běžná rutina z dopravního pásu, přetavená jedinečností okamžiku v možná rodinnou fotku roku?

Steamboat Resort foto 10

Když místní škola požádá středisko, zda by jim nerozhrnulo sníh po školním hřišti, aby se místní děti v rámci těláku mohly připravit na lokální přebory v běhu na lyžích, odolejte to nevyfotit;

Steamboat Resort foto 11

Klasiku východů a západů slunce odbydu tímhle jediným snímkem, jakých lze v různých obměnách pořídit desítky s desítky každý měsíc;

Steamboat Resort foto 12

Když jde řeč o měsíci, párkrát za sezónu se otevře přiležitost zvěčnit si ten místní v úplném, nebo skoro úplném stavu;

Steamboat Resort foto 13

To jen jedinkrát se otvírá okno s tematikou vánoční – o to však na podněty i dekor rozmanitější;

Steamboat Resort foto 14

Což nás dostalo ke zvířatům a námětu ještě fotogeničtějšímu, než vánoční ozdoby – vlhkým psím frňákům;

Steamboat Resort foto 15

Vysoké zvěři stojící na sněhu kdekoli jinde, než v silnici;

Steamboat Resort foto 16

Případně lítající vzduchem, před dramatickým lovícím zánorem. Tohle okno příležitosti se otevře, na rozdíl od měsíce v úplňku, tak na slabou vteřinku, odhaduju;

Steamboat Resort foto 17

Zato tohle okno příležitosti se zdá zůstávat dokořán furt;

Steamboat Resort foto 18

Střediska, kdy jste naposledy vyfotila svůj areál ve zpětném pohledu připomínajícím vašim zákazníkům, kam se vrátit?

Steamboat Resort foto 19

Atakdál, atakdál.

Být tím, kdo se nejenom dívá, ale i vídí. O to jde.

(Co točit na střediskové video, aby z toho nevznikla točená, recyklovaná nuda typu napínavého minutového záběru na chrlící sněžné dělo, se zamyslím v příštím článku.)

Tom

Autor analyzuje marketingové trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Poskytuje mentoring českým a slovenským lyžařským střediskům.