Indián, ne šíp

Písmo: A ++ A --

V jednom dnešním lyžařském křesle se se mnou dala do řeči paní, která, jak přiznala, mě čte ve Snow i na tomhle blogu. Zeptala se, co považuju za největší rozdíl mezi zdejším a US lyžováním z hlediska přístupu k zákazníkům. Jelikož se blížil horní terminál, navrhl jsem, že férovou odpověď, jež by zabrala svůj čas, pověsím během víkendu sem na blog.

Svých slibů se snažím držet, a tak jsem tu s odpovědí. Spíš než vlastními slovy, což dělám běžně, se mi zalíbil nápad odpovědět ústy cizími; při zachování – věřím – férovosti kontextu.

Snad jsem pochopil správně, že se paní (moudře) neptala ani na rozdíl v možnostech co do přírodních podmínek (metry sněhu, kilometry převýšení, hektary plochy), ani těch materiálních (60+ mio zákazníků plus nesrovnatelné finanční zdroje), jako spíš na rozdíl v oblasti, kde může (a měl by!) udělat víceméně stejnou věc kterýkoli pracovník nejbohatšího resortu světa (Vail) i toho nejzakopanějšího v pomyslné Horní-Dolní Lyžařská, v.o.s.

Ale opravdu dělá?

Sice jste si asi sami právě odpověděli; přesto mi dovolte váš (korektní) závěr doplnit tím, co jsem si na internetu v čase psaní vylovil.

Snad souhlasíte, že sociální média jsou nejspíš to jediné, co srovnává marketingové možnosti mega-bohatých resortů s těmi sebenuznějšími. A tak svou odpověď chci vést po právě téhle lajně.

Jach1Pro co nejlepší věrohodnost se chci podržet socmédií resortu, v němž jsem se dnes s paní potkal (Klínovec, CZ), a porovnat s US zdrojem, s jehož daty běžně pracuju (Vail, CO).

Sáhnul jsem proto do nejčerstvějších dnešních socmediálních výstupů Klínovce a Vailu. A pak taky – pro kontextový odstup – do stejných zdrojů rok starých. Do kterých se může ponořit kdokoli z vás.

Dnešní klínovecký facebook sbírá plody prvních uživatelských dojmů z čerstvě zprovozněné Jáchymovské (nic než hype, IMHO); zatímco pochvalné „paráda/supr/bomba!“ výkřiky klinovecký admin stíhá zavčas lajkovat, na praktickou kritiku provozních svízelí se mu už nedostává energie k zareagování ani v řádu hodin/dní. A tak ji nechává vyhnít, nadobro.

Že by jako vždycky?

Jach2Pro posazení situace do férového kontextu, není nic snazšího, než zalovit do rok staré historie stejného zdroje. Názor si udělejte svůj.

A co v naprosto stejném čase produkují stejně bezplatná socmédia Vailu?

Nechávají mluvit své zákazníky v reálném čase praktického provozu – dlouhá léta nejvěrohodnější známý marketingový nástroj. Stojí nějaké extra prostředky? Ne. Lyžař s kamerou, zastavujíc u odpočívajících zákazníků na svahu a/nebo vyzvídajíc z vedlejší sedačky sdíleného křesla. Video, sestříhané během několika hodin, ještě stejného dne visí na YouTube kanálu resortu.

Sami buďte rozhodčími.

Dnešní (02.01.2015) video zákaznických referencí z terénu ve Vailu

Pro stejný skok do historie, co jsem provedl Klínovci, vytahuju rok staré video stejného produktu, co dnešní výše. (Obě střediska se nejspíš drží toho, co jim nejlíp funguje.)

Doufám, že tenhle kontrast naznačí odpověď nejen paní z dnešního ranního křesla, jíž jsem tenhle text slíbil.

Zapomeňme na lyžovatelnou plochu, vertikální metry, flotilu roleb, investorské nebo dotační peníze a cokoli podobného. Spokojenost každého jednotlivého zákazníka skiareálu začíná v oblasti, v níž všichni dodavatelé stojí na stejné startovní čáře. A vždycky budou.

Ať zůstanu u nakouslé metafory; oba zmíňovaní indiáni sáhli po stejném typu šípu. Ulovili stejnou kořist?

Tom

P.S.: Těžko si umím představit lepší promo kousek, než jeden z takovýchto videoklipů, jež Vail produkuje jak na Fordově běžícím pásu. Srovnejte s okázale přehlíženou kritikou zákazníků na českých sociálních sítích.

Věcně diskutovat k tématu jste vítáni na autorově facebooku Kravskej Kluk.