Americká Bohemie: jak dobré, že vše při starém

Písmo: A ++ A --

O české Americe kdekdo slyšel. Co ale takové americké Česko?

Zbytečně moc zbytečně bezelstné upřímnosti prý bývá na škodu. Absolvent Benjamin by o tom mohl dávat lekce;

Sám tomuhle nevěřím a myslím si i razím opak. Upřímnosti nikdy není příliš. Na to je život moc krátký a vzácný.

Tenhle článek má ale být jako většina zdejších ostatních – o marketingu středisek. A v marketingu typicky bývá ryzí upřímnosti – sami si doplňte nějaký kýčovitý příměr. Jako šafránu, třeba.

Povětšinou, když navrhuju horským střediskům libovolné velikosti, aby aspoň vyzkoušela obrátit poměr jejich dosavadní prodejní masírky vs. ryzí upřímnosti ve prospěch upřímnosti, dostane se mi jejich (bezpochyby upřímného) názoru – obvykle ve smyslu „To bysme dopadli.“

Já takový názor nesdílím a dál jim tvrdohlavě navrhuju stále stejné.

Na mysl mi příchází lyžující rumunská kamarádka, dentistka Simi, amatérsky zpívající;

Někdo v jejím projevu může spatřovat nedokonalost, obyčejnost, prostost; já v tom samém projevu vnímám (a oceňuju!) vzácný mix autentického ukázání sama sebe, co víc, sebevědomého přijetí sama sebe se vším zdánlivě obyčejným a zdánlivě nedokonalým, co z ní naopak činí něco právě velmi neobyčejného a – jak paradoxní – dokonalého, jedinečného a velmi, velmi sympatického.

Souhlasili byste?

Nevypisoval jsem ty atributy jen tak zbůhdarma – všechny je chci bezezbytku napasovat na marketingový přístup jistého skiareálu; přístup v branži šafránovitě nevídaný.

O to vzácnější, když jde o přístup dlouhé roky konzistentní, dodržovaný od samotného zrodu areálu v roce 2000.

O jednom z nejmladších skiresortů Ameriky jsem psal v magazínu SNOW 39/2008 a mimo jiné i následující:

S39 Mount BohemiaV Bohemii cíleně odmítají rozšířit své služby směrem k středně pokročilým a začínajícím lyžařům, navzdory silné kritice marketingových odborníků poukazujích na to, že areál ignoruje segmenty, ve kterých leží největší peníze. 41-letý šéf Bohemie Lonie Glieberman má však jasno: „Jsme a nadále chceme být silně specializovaným resortem, co slouží přehlíženému trhu lyžařů a snowboardistů, kteří hledají divoké a drsné zimní dobrodružství. Stačilo pár desetiletí, a z lyžování máme sterilní zábavu, kterou by někteří nejradši nacpali do klimatizovaných hal. Bohemia chce lidem připomínat lyžování takové, jaké kdysi bývalo.“

Na emerickou Bohémii jsem od té doby, přiznám se, nijak zvlášť nepomyslel. Bezmála dekádu.

Když tu letos na jaře, nějakým řízením osudu, po patnácti letech své nerušené pankáčské existence, Bohemiáni vyrukovali s hned třídílnou sérií jejich marketingových videí – tak svěže nemarketingových.

A to mi nemohlo uniknout. Ať neunikne ani vám – takový ABBA skibus nikde jinde na planetě, domnívám se, nejezdí;

Nepasuje na ně snad popis použitý nahoře na zpívající Simi?

Úlevné vědět, že některé věci dál zůstávají, jak bývaly.

Absolvent Benjamin by možná mínil jinak, já tenhle svůj letošní jarní bohemiánský objev považuju za nejsvěžejší závan čerstvého vzduchu a nejupřímnější marketingový počin v branži za kdovíjak dlouhou dobu.

Mount Bohemia, you’re trying to seduce me. Aren’t you?

Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]