Jednoduché marketingové principy v TV reklamních spotech horských středisek

Písmo: A ++ A --

Televizní reklama. Nedívat se na ní, je jako krást v TV. (© pan Homer Simpson)

Televizní reklama věru nemá vedle internetové lehký život.

Místo početně neomezeného online publika, televize jej má fixně limitované. Místo zábavného obsahu, televizní reklama musí hlavně prodávat. A namísto časově flexibilní stopáže, televizní spot obvykle trvá 30 nebo jen 15 vteřin.

Tedy některé TV spoty umí být dlouhé i dvě minuty, jejich výroba (nikoli vysílací čas) stojí 6 milionů dolarů a musí se víc než 600 krát začít natáčet odznovu, než se všechno podaří, jak má.

Jako v případě Hondy Accord;

To horským střediskům běžně nezbývá, než vyjít s o něco kratšími a levnějšími spoty – a taky se obvykle míňkrát přetáčí. Dívat se na ně bývá ale bez výjimky harmoničtějším zážitkem, než na takové ty s tím hlučným zeleným panáčkem.

Mimochodem, není nic snadného aktuální lyžařské TV reklamy po kyberprostoru sbírat. Následuje necelý tucet těch, o nichž vím. (Pokud někteří zdejší čtenáři „in the know“ ví o dalších kouscích, nechť mi je laskavě pošlou; děkuju předem.)

Přehled TV reklamních spotů 2015/16, v nahodilém seřazení

30-vteřinový brandový klip Vailu využívá kompilaci rozlehlých scénických výhledů, smějících se tváří a záznamů z akcí, vše podtržené hlubokým výpravným hlasem, jenž nespěchá ani nezahlcuje informacemi. Minimum použité textové grafiky stíhá sdělit slogan, logo, výzvu k akci i webstránky. Konzervativně odvedené řemeslo vysokého standardu.

To kalifornský Mammoth do toho řízl o poznání dynamičtěji. Vynechal mluvené slovo, texty komunikují jen zkraje a v samém závěru stopáže logo, hashtag a webstránky. Bezpochyby míří na (klidně o celou generaci) mladší cílové publikum, než vailský film výše.

Kdykoli k tomu tady na blogu přijde řeč, ostošest chválím elitní whistlerskou filmařinu – a nejinak i nyní. Vysoce profesionální zpracování využívající ilustračních B-Roll prostřihů, charismatické narace a silného vzkazu „Přijďte taky oslavit naši padesátku.“ Přestože od začátku do konce půlminutové stopáže klip sdělil řadu informací textových i mluvených, všechno se jeví srozumitelné, nekonfliktní, čisté. Precizně odvedená práce, jako snad vždy po Olympiádě 2010, odkdy whistlerský marketing používá současný expertní personál.

Jednoduchý minimalismus východopobřežního Loon Mountain se mi líbí. Realistické, nehrané záběry za běžného zimního zatažena (jak svěží!) překryté hlasovými uživatelskými dojmy; v závěru výrazná a srozumitelná výzva k akci, podpořená pádným důvodem k ní. S radostí uvěřitelná normálnost.

Naproti tomu tenhle nevyprávěný sestřih Lutsenu je jakoby pravým opakem předešlého klipu. Celý od začátku do konce kašírovaný vyumělkovanými zpomalenými ilustracemi, ještě prohlubujícími dojem nerealističnosti, utopie. Osobně nevěřím jedinému záběru. Nektritizuju zpracování, zvolený koncept ale není mým šálkem kafe.

Naopak další low-key střídmost jako následující od Christmas Mountain Village (Wisconsin) u mě boduje. Normální záběry, normální tempo, normální hlas. Odsejpá to, do patnácti vteřin se vešlo hodně všeho, včetně silných sloganů na konec. Za mě dobrý, velmi dobrý.

Cannon Mountain v Nové Anglii chtěl vystoupit z řady mixem humoru a předstírané idiocie. Naše středisko láká spoustu rodin a my nechceme, aby jezdily – tak je postrašíme. Anebo jim rozdáme kupóny do jiných středisek – ale do těch, co existují, sakra. Produkčně to zvládnout určitě nebyla žádná legrace – s omluvou za úmyslnou slovní hříčku. Ale co já vím – třeba to na publikum fungovalo a rodiny navzdory bubákům přijely.

Mountain Creek nedaleko New Yorku přišel s takovým starým dobrým typickým, napohled obyčejnským klipem, krásně kontrastujícím s předešlým párkem ztřeštěností. Věrohodné normálnosti mám rád. Pěkné záběry, zvučný hlas, silné vzkazy, spousta děje, spíš víc než míň informací, ale ne přes čáru. Keeping it simple klasika. Líbí.

Shawnee zacílilo na mladou generaci hlasem z vlastních řad. Všechno dobré, jen tomu tempu mluveného slova a náloži textových vzkazů bych ubral na švihu, ať i pomalejší mozkovny, jako moje, stíhají všechno komfortně pobrat. Ale dobré.

Calabogie Peaks ve svých 15 vteřinách sdělily, co potřebovaly, vkusnou – protože realistickou, nic nepředstírající – formou. Nesložité, nepřeplácané, lidové, s pokusem vsunout dovnitř čtvrtminutky osobní element. Fajn klip.