Megasérie marketingových minivideí Blue Mountain Resort jedním z přeborníků léta 2015

Písmo: A ++ A --

Poslední skiareály uzavírají své letní provozy a pomalu se chystají roztahovat hadice a rozmísťovat děla. Marketérům nastává čas rekapitulovat a analyzovat jejich letní promo výstupy.

Bez nadsázky jednou ze štik letošního léta se ukazuje být propracovaná série videoklipů Blue Mountain. (Jde o celoroční kanadské středisko v oblasti Michiganských jezer, severně od Toronta.)

Jejich letošní letní videa mají řadu společných znaků.

Délka stopáže jim všem osciluje kolem 1 až 1,5 minuty a jejich struktura se nápadně točí kolem stejného mustru: představení aktivity – rozhovor se zaměstnancem/instruktorem dané aktivity – rozhovor se zákazníkem, jenž právě absolvoval aktivitu – pozvání na atrakci, ukončené letním sloganem střediska o „90 dnech, jak strávit léto na BM.“

Nechme stranou, zda léto u Velkých jezer trvá 90 dní či míň – slogan je srozumitelný, zapamatovatelný, má v sobě zakomponovánu výzvu k požadované akci. Videa samotná jsou rychle zkonzumovatelná, nestihnou začít nudit, dostatečně popíšou představovanou aktivitu a rutinně sdělují vzkaz. Řemeslně jsou od audia přes vlastní filmařinu po grafické zpracování jednotlivých ikon náležících dané aktivitě dobrou prací.

Nic zjevného, co jim vytknout, že v nich chybí či přebývá, stran řemeslného zpracování.

(V úvaze pokračuju dole pod videi.)

Ale.

Bez výhrad osobně nejsem k obsahu klipů.

Pokud si prohlédnete jeden po druhém (či aspoň několik), dost možná získáte podobný pocit, jako já – více či méně ve všech filmech se okatě hraje/přehrává. V dobách, kdy marketéři volají po co největší autenticitě promo klipů, napadlo mě, jak se asi projeví tenhle zjevně umělý tón na reakcích publika.

Tak jsem se podíval do statistických čísel daných klipů na YouTube.

Ačkoli kombinovaná sledovanost všech deseti videí nahoře k dnešnímu dni přesáhla 60 tisíc shlédnutí (což je pro jepičí životní cyklus letního videa na konci léta sakra úspěch, proto taky ten přeborník v mém titulku), všech deset filmů dohromady sklidilo jen 17 lajků a zatím žádný palec dolů.

Upřímně, poměr 17:60,000+ ukazuje buď na abnormálně chladnou diváckou reakci, ale o mnoho spíš na silnou propagaci daných videí přes placenou inzerci, čímž se ona lhostejná divácká reakce vysvětluje.

Ačkoli, můj osobní šampion střediskové filmařiny Whistler vykazuje na některých svých ještě více placenou propagací tlačených videích ještě nepříznivější poměr; jako na příkladu níže: 14 lajků na více než 117 tisíc shlédnutí.

A taky dva palce dolů.

Ačkoli jde o obsah spíš míň než víc nakašírovaný, než u BM videí nahoře.

Naštěstí, dva palce k zemi je tak nízký počet blízký statistické chybě, aby se z věci dalo usuzovat, že většinovému lyžařsko/outdoorovému publiku je fuk, nakolik jsou videa autentická a nakolik hraná.

Aspoň si takovou věc chci namlouvat.

Protože v momentě, kdy střediskový marketing začne být dělán obdobnými prostředky a pro obdobnou úroveň publika, jako reklama na prací prášky, půjčky nebo politiky, nechci v takové branži mít co pohledávat.

Tom

Autor analyzuje marketingové trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Profesně činný v oblasti marketingu horských resortů od roku 1997.
Poskytuje mentoring českým a slovenským lyžařským střediskům.
[Kontakt]