Neziskovky, novodobá metla hor: bez vody to nepůjde 2/2

Písmo: A ++ A --

Dosud šlo o to, co střediska provádí přírodě. Odteď může jít o to, co příroda začne oplácet skiareálům.

S100 x

Soud o sůl
Oregonský Mt. Hood si chtěl v roce 2013, pár let po Obamově podpisu na sbírce zákonů umožňující horským střediskům realizovat do té doby ochranářsky blokované projekty letních atrakcí, konečně postavit na svých svazích to, co spousta jiných kopců už nezávisle na Obamovi dávno má. Tedy soustavu tradičních bikových trailů napříč svými sjezdovkami, obsluhovaných stávajícími lanovkami. Rok předtím státní lesy středisku projekt řádně povolily.

Povolení okamžitě napadly čtyři místní ekologické organizace v čele s oregonskou buňkou po celé Americe pověstného Sierra Clubu. Zažalovaly státní lesy a požadovaly zrušení povolení projektu. Jako tradičně argumentovaly obavami, že bikové stezky poškodí horskou květenu, že provoz bude rušit život ohrožených druhů, nebo že eroze půdy kontaminuje tamní horské potoky.

Žaloba měla tradiční efekt, s jakým ochranáří počítali: zrušila původní povolení a nařídila oregonskému středisku vypracovat novou, náročnější studii dopadu na životní prostředí. A oddálila tím případnou realizaci projektu na neurčito.

Stejné sdružení ekoaktivistů si tak snaží spravit chuť po neúspěšné žalobě na oregonské středisko i ve věci jeho sněhového letního provozu (Mt. Hood je jeden z nejvýznamnějších amerických ledovců pořádající pravidelné lyžařské kempy). Ochranáři si u soudu stěžovali, že středisko pro udržení svého sněhového povrchu v teple používá kamennou sůl, též známou pod názvem halit. Sůl agresivně rozpustí tající sníh do konzistentní břečky, jež za mrazivých nocí ztuhne do žádoucího, tvrdého firnu.

Ačkoli ledovec Mt. Hood každoročně používal stejný postup s totožným typem soli už víc, než padesát let, ochranáři argumentovali změnou Ph poměrů v místních tocích a negativním vlivem na v nich žijící a migrující druhy ryb. Soud – jako obvykle – nařídil středisku vypracovat nákladnou obhajující dokumentaci a po jejím dodání žalobu zrušil a solení oregonských svahů de facto oficiálně povolil.

S100 d

Žalovat, žalovat, žalovat
Své o boji s ekoaktivisty ví i coloradský Aspen. V roce 2014 se aspenským podařilo ubránit třetí žalobě v řadě od ekologické neziskovky Ark Initiative proti prořezávání stromů v oblasti Burnt Mountain v části Snowmass, populární oblasti pro backcountry sjíždění. Prořezávkou asi 800 živých i suchých stromů by bylo umožněno rozšířit backcountry terény tak, že by se Snowmass dostal na druhé místo co do lyžovatelné plochy v Coloradu, hned za Vail.

Státní lesy povolily Aspenu rozšířit lyžování do této oblasti už v roce 2006, ale projekt vzápětí napadla tamní neziskovka. Když nepochodila u dvou soudů v Coloradu, podala na lesní uřad žalobu u vrchního soudu ve Washingtonu DC. Ten v roce 2014 žalobu zamítl a dal tak aspenským zelenou k prořezávce. Rozzuřená neziskovka však svou blokaci prořezávkových prací nezvdala. Najala nové právníky, pozměnila agendu a v současnosti je projekt u ledu díky otevřenému sporu počtvrté.

Burnt-mountain-glades

Blokovaná propojovací gondola
V Kaliforinii na západním okraji Lake Tahoe leží dva blízce sousedící skiresorty, využívající společný skipas – olympijské Squaw Valley a Alpine Meadows. Odděleny jsou od sebe údolím o šíři asi 2 kilometry, ale objízdná trasa z jednoho střediska do druhého trvá asi půlhodinu po úzké zasněžené silnici. Po dlouhá léta snili lyžaři o propojovací lanovce; vloni mohli konečně slavit uzavření dohody mezi provozovateli středisek a Troyem Caldwellem, vlastníkem dotčeného lesního území mezi oběma skiareály.

Vzápětí vznikl silně opatrnický projekt striktně transportní gondoly s minimem věží, žádnou potřebou budování nových přístupových cest a žádnými novými sjezdovkami mezi středisky. Podobně jako v předešlých příbězích, i zde se krátce po zveřejnění plánu objevila na scéně nezisková ekologická organizace Sierra Watch a svými námitkami zastavila rozhodovací řízení přinejmenším na několik let, když prosadila vypracování nové, přísnější studie dopadu stavby na ekosystém. Ačkoli se Caldwell ohradil, že jde o jeho soukromý pozemek nespadající pod jurisdikci státních lesů, proti nimž se neziskovky často a rády soudí, provozovatel obou středisek svůj projekt raději stáhl k preciznější revizi. Lyžaři tak dál mezi oběma areály budou spalovat benzín.

S100 e

Voda nad zlato
Zdá se, že budoucnost rozvoje amerických horských středisek dosáhla nového prahu. Schopnost disponovat dostatkem vody v neustále se oteplujícím klimatu se stane barometrem úspěchu nebo nezdaru v branži. Špatnou zprávou je, že z oblohy toho s velkou pravděpodobností bude padat čím dál míň. Naopak dobrou, že všichni se shodnou, jak je důležité, ba nezbytné, s vodou šetřit, ohleduplně ji zadržovat a recyklovat.

Přežití silnějšího v horské branži bude čím dál víc zahrnovat zelené, ekologické přístupy v každé fázi provozu, plus diverzifikaci do více čtyřsezónních aktivit. Taková situace se zdá být až příslovečným čelem vzad z trendu agresivní expanze středisek posledních dekád, kdy silné, veřejně obchodované korporace a movití podnikatelé viděli v horách neomezené možnosti růstu, zejména v oblasti realitní zástavby.

Jestliže se v dosavadní historii horského odvětví debata točila zejména kolem nesčetných ohrožených druhů fauny a flóry, klimatické okolnosti, zdá se, natrvalo přidávají na seznam nový ohrožený druh: lyžování samotné.


Grafika: pracovní archiv autora
Vyšlo v tištěném lyžařském magazínu SNOW 100, 2016
PDF odkaz na článek Neziskovky, novodobá metla hor: bez vody to nepůjde