Paradigma střediskového videa: mikropříběhy domorodců, jež jsou denně k potkání na sněhu

Písmo: A ++ A --

Smutně mnoho marketingových klipů horských středisek nepřestává honit primitivní ambici dělat dojem bombastickým vizuálním efektem doprovázeným agresivní, typicky přetaženě hlučnou muzikou. Chvála každé progresivní produkci, která takový zastaralý axiomat pomáhá bořit.

Publikum resortů je schopno vnímat i další hodnoty, než jen povrchní wow efekt. Vyhledává věrohodnost a autentičnost sdělení, je připraveno přijímat podprahově vysílaný vzkaz, preferuje přináležet do precizně zacíleného uživatelského segmentu a konzumovat adekvátně přizpůsobený obsah.

V návaznosti na předchozí článek analyzující jednu konkrétní tiskovou kampaň amerického Sun Valley „Vaše líné partie nás budou nenávidět“, chci tu vypíchnout několik výstupů marketingové videoprodukce stejného střediska.

A na rozdíl od jejich kritizované printové kampaně, střihnout jim za jejich filmařinu poctivě hluboký předklon.

Vybraná videa níže mají společných několik prvků – nejdou přes čáru umírněnosti ve vizuálním i zvukovém efektu, používají autentický příběh místních rezidentů s reálným jménem a historií, kteří nejenže mají co předvést, ale i říct. Nic v klipech není anonymní a nevěrohodně přehrávané, nikdo v nich slizce neprodává nebo tupě necituje stokrát slyšenou nudu ze střediskových statistik.

Nýbrž vypráví silně osobní příběhy, jež se nestanou ve svých 1-3 minutových dávkách promarněným časem snad žádného diváka.

Jako například;

Ashley Brown lyžuje na svazích Sun Valley celý život. Odmala za středisko závodně sjezdařila, potom vstoupila do místní Ski Patroly. K potkání na sněhu.

Zdejší rolbař Jack Seagraves bere diváka na moment do kokpitu své mašiny. K potkání na sněhu.

Kvůli zdejším horám i lidem se v Sun Valley usadila horolezkyně Melissa Amot. K potkání na sněhu.

Andy Gilbert trénuje místní snowboardový tým a je jednou z duší střediskového snowparku na zdejším druhém kopci Dollar Mountain. K potkání tam.

Bohužel, už k nepotkání: z blízkého městečka Ketchum pocházel nejslavnější westernový fotograf světa David Stoecklein (†2014). Středisko s ním stihlo natočit tohle dojemné vyznání místní krajině.

Nepíšu to tu poprvé. Nedobrovolně žijeme v době hlav uřezávaných před kamerami, teroristů střílejících do dětí, čím dál větších ploch tolika evropských metropolí, kam se už neodvážíme vstoupit. Ve stínu takové reality pak idylické záběry z horských středisek působí jako těžko uvěřitelný, vybájený Pohádkoland (ačkoli jsou oba protisvěty víc než skutečné a vzájemně dostupnější, než si můžeme myslet). O to by mělo být důležitější, aby ten překrásný bílý byl prezentován autenticky.

Lidmi s opravdovým plným jménem, skutečnou osobní historií naplněnou pozoruhodnými skutky, kteří si za svými činy i slovy budou veřejně stát.