Pro včasnou zimu

Písmo: A ++ A --

Technologický pokrok činí soudobé technické zasněžování čím dál účinnějším a nákladově efektivnějším, už i v marginálních podmínkách.

Na první pohled jde o třeskutě jednoduchý recept: vezměte vodu, smíchejte s trochou vzduchu, dejte zmrazit a vrhněte do vzduchu – máte sníh. V reálném světě je ale k nevíře, jak komplikovaný tenhle triviální recept může být. Na trhu jsou v nabídce desítky typů zasněžovacích děl, každý určený pro specifické podmínky a použití. A to jsou sněžná děla pouze koncovou částí nekrátkého zasněžovacího potravinového řetězce, napojeného na různé hydranty, potrubí, čerpadla, kompresory, chladicí věže, nosné konstrukce a další. Umístěte vše zmíněné do přírodních proměnných v podobě horského terénu, kolísajících teplot a vlhkosti, větru, lidského (pracovního) elementu, přidejte přinejmenším jednu proměnnou nepřírodní, o to víc však omezující (limitovaný rozpočet) – a hned dostanete komplexní hlavolam k prakticky nepřetržitému řešení.

Na té nejzákladnější úrovni se technologie zasněžování láme na volbu mezi vrtulová a tyčová děla. Vrtulová děla mají svůj vlastní interní kompresor a nepotřebují tak centrální přívod vzduchu, tyčová děla mohou mít interní kompresor anebo centrální přívod vzduchu. Tyčová děla tak spotřebují méně elektřiny, na rozdíl od energeticky náročnějších ventilátorových. Skiareály, jež mají limitován průběžný odběr vody i elektřiny, musí brát na okolnosti energetické spotřeby děl ve svých konfiguracích o to větší ohled.

Vrtulová děla bývají primární volbou v situacích, kdy je třeba pokrýt relativně velkou plochu, kde je výhodou jejich dlouhý dosah sněžení, a též do větrných podmínek – jelikož trysky věnce tubusu tohoto typu děl lze mít mnohem líp pod kontrolou než u tyčových děl. Tyče se pak používají zejména pro doladění kvality vrchních vrstev sněhu. Podle stávajících instalací zasněžovací techniky v tuzemských skiareálech lze odhadnout, že nákladnější vrtulová děla jsou zastoupena zhruba z 55 % vůči asi 45 % děl tyčových. Doménou tyčových děl bývají spíš užší sjezdovky, jež jsou méně vystaveny větru a kde se nevyužije dlouhý dosah ventilátorových kanónů.

Další důležitý dílek hlavolamu: zasněžování je bez přestávky se vyvíjejícím technologickým uměním. Ačkoli v perspektivě dekád lze nabýt dojmu, že pokrok zde upaluje mílovými přískoky, jednotlivé změny z roku na rok bývají spíš rafinovaně pozvolné – například nové velikosti otvorů trysek či nové nukleační konfigurace. Jakkoli už nejde o novinku, stále víc se prosazuje automatizace; dříve považovaná za luxus, dnes se stává standardem. Některá technologická vylepšení stávajících zasněžovacích sestav mohou být pro menší areál mimořádně nákladná, zatímco v jiných případech může relativně nevelká investice znamenat velký krok vpřed v ohledu ekonomiky, zasněžovacího výkonu i kvality sněhu. Je toho spousta, co musí skiareál posuzovat.

Tyčová sněžná děla
Zřejmě největší technologickou inovací posledních let jsou nízkoenergetická děla. Co to přesně znamená, nikde specificky definováno není; podle jednoho výrobce zasněžovací techniky jde o děla se spotřebou tlakového vzduchu nižší než 500 litrů za minutu (mnoho starších děl má tuto hodnotu vysoko nad hranicí tisíce litrů). Vývoj v této oblasti je spektakulární – obor za posledních pět let viděl hodnotu spotřeby vzduchu spadnout z 900 litrů na 200. Na trhu jsou dnes děla s parametry kolem 140 l/min, a ani to jistě není konečný stav. Budou se v budoucnu vyrábět funkční sprchy při stolitrové, padesátilitrové spotřebě přívodního vzduchu? Nejspíš ano.

Množství vzduchu potřebného k výrobě kvalitního sněhu není konstantní; mění se podle takzvané vlhké teploty, definované teplotou a vlhkostí vzduchu, atmosférickým tlakem a rychlostí větru. Platí, že čím vyšší teplota a vyšší vlhkost, tím více vzduchu je třeba. Proto nízkoenergetická děla s nízkou spotřebou vzduchu bývají málo účinná v hraničních podmínkách kolem -3°C mokré teploty.

Výroba sněhu při těchto marginálních teplotách je dnes kritickou výzvou pro většinu horských provozovatelů. Dokázat otevřít svůj klíčový terén před vánočními svátky se stalo určujícím faktorem celkové profitability střediska. V soudobé éře klimatických změn to znamená nutnost plně využívat krátká okna teplotních příležitostí, kdykoli nastanou. Zasněžovat při minus deseti dnes dokáže každý – co ale na svazích svede při kolísavých minus třech až dvou stupních, dnes čím dál víc rozhoduje o včas otevřeném, či bolestně dlouho zavřeném areálu. Středisko si tak při hraničních podmínkách může vyrábět na kvalitu nenáročný podkladový sníh a pro kvalitní vrchní vrstvu použít tyče s vysokou spotřebou vzduchu, případně si počkat na suchý mráz. Jakkoli současným trendem je ambice vyrábět kvalitní sníh už od podkladových vrstev.

Ve snaze adaptovat se na teplotní rozkolísanost výrobci přišli s dalším technologickým trumfem – multiregulačními děly. Na trhu jsou děla s až 9 spínacími stupni a méně, až po jediný. Každý spínací stupeň zjednodušeně reprezentuje teplotní rozdíl jednoho až dvou stupňů Celsia k dobru. Nejlevnější jednostupňové tyče jsou vhodné do lokalit s konstantní teplotou, klidně při hraničním stavu. Tam, kde teplota často kolísá, dovolí víceregulační stupně děl efektivně bez přestání zasněžovat i za takových nestálých podmínek.

Výrobci často experimentují s designem trysek – jakákoli změna konfigurace či velikosti otvoru vodních i nukleačních trysek dokáže mít enormní vliv na výkonnost. Totéž platí pro materiál trysek, ovlivňující i jejich životnost. Nerezová ocel mívá delší životnost než levnější mosaz, velmi nicméně záleží i na čistotě vody a vzduchu, transportovaných systémem. Typická trvanlivost trysek se počítá na tři až pět let. Existují i výrazně dražší keramické trysky, prakticky neopotřebovatelné.

Přídavné trysky a keramické vložky pro sněžné dělo TL6
V rámci neustálého hledání inovací přišel technický tým italské značky TechnoAlpin s novým prvkem – třetí trysku s keramickou vložkou na každém okruhu. Novinku komentuje zástupkyně značky pro tuzemský trh Zuzana Holášová: „Za touto technickou evolúciou stojí myšlienka pokračovať vo zvyšovaní efektívnosti a výkonnosti snežných diel. Keramické vložky odolné proti opotrebovaniu, ktoré sú štandardne aplikované na tyčiach V3 a V3ee, zabezpečia dlhú životnosť dýz tyčového dela TL6 3N. Napr. aj pri styku s agresívnou vodou, sa zachováva neporušenosť mechaniky dýz, a to zabezpečí stále vysokú kvalitu snehu počas každej sezóny. Prídavná dýza na každom krúžku umožňuje posilniť výkonnosť výroby snežnej tyče pri minimálnych teplotách s prihliadnutím na kvalitu a množstvo snehu. Kľúčovými prvkami výroby, ktoré sú znakom snežných diel spoločnosti TechnoAlpin, sú najmä vysoká kvalita snehu. Nepredvídateľné klimatické podmienky, ktoré lyžiarske strediská zažili za posledné obdobia, poukazujú na nesmiernu výhodu pre optimalizáciu výroby snehu. Rovnako aj tretia dýza zabezpečí vyšší výkon snežnej tyče, ak je prevádzkový tlak v zasnežovacom systéme nižší.“

Ventilátorová děla
Vrtulová děla svým vysokým výkonem a dalekým dosahem až 100 metrů se oproti úsporným tyčím zdají být energetickými otesánky. Platí však to samé, co bylo zmíněno v souvislosti s tyčovými sprchami: nejnovější produkce znamená nejen znatelně nižší energetickou spotřebu, nižší hlukové emise a nižší citlivost na vibrace, ale i vyšší efektivitu při hraničních teplotách.

Jak se skiareál snaží využít přerušovaných oken teplotních příležitostí, schopnost vyrobit velké množství sněhu v co nejkratší době je zvlášť v začátku sezóny kritickým faktorem. Větráky mají oproti tyčím navrch v nízkých teplotách, jakmile však nastanou hraniční podmínky, jejich efektivita klesá. Zasněžovací výkon ovlivňuje i průtok vody, který dělo pojme – tyčové sprchy obvykle končí u 250 litrů za minutu, velké ventilátorové turbo kanóny pojmou v ideálních podmínkách i přes 700 litrů vodního průtoku. Jakmile ale teplota vzduchu roste, výkon vrtulových děl jde znatelně dolů; při startovacích mokrých teplotách zvládnou vrtulové kanóny kolem 80 litrů vody, tyče v těch samých podmínkách kolem 50 litrů za minutu.

Zasněžovací výkon ale není jediným hlediskem při volbě typu děla. Poslední produkce ventilátorových kanónů snižují svou velikost i hmotnost a díky zlepšené mobilitě tak umožňují použití v problematičtějším terénu, kam se dřív kvůli své robustnosti nebyly schopny dostat.

Novinky v produkci vrtulových děl značky TechnoAlpin představuje Zuzana Holášová: „Séria TR8, predstavená začiatkom tohto roka, ponúka revolučný koncept a disponuje najmodernejšími technológiami: Samostatný energeticky účinný motor IE4 napája turbínu a bezolejový rotačný lopatkový vzduchový kompresor. Stlačený vzduch sa chladí v jednotke integrovanej v bloku vodného ventilu, čím sa zabezpečuje nepretržite prvotriedna teplota vzduchu. Technológia variabilných otáčok pohonu, ktorá reguluje chod motora, poskytuje nepretržitú prevádzku pri zachovaní maximálnej účinnosti. Okrem toho nemá jeho efektívna konštrukcia s integrovanou meteo stanicou a výstražnou kontrolkou LED žiadne vyčnievajúce časti, kde by sa mohol hromadiť sneh. Jeho bočné panely sa otvárajú smerom nahor, čo poskytuje jednoduchý prístup ku všetkým hlavným komponentom dela, vďaka čomu sa veľmi jednoducho udržiava.“

Nový normál: automatizace
Mít svou zasněžovací konfiguraci plně automatizovanou se stává základní devízou dobré efektivity střediska. Skiareály, které naskočily na palubu zasněžování až v pozdější etapě zhruba poslední dekády a s automatickým řízením počítaly už od projektu, jsou ve významné výhodě proti většině ostatních, čelících nevyhnutelnému trendu s flotilou starých manuálních děl s vysokou spotřebou a nezřídka od několika různých výrobců.

Jakákoli dodatečná změna existujícího zasněžovacího systému na automatický nepřijde středisko lacino. Areály, které mezi prvními podstoupily významné investice do manuálního zasněžování, jež jim funguje, nejednou bývají proti přestavbě rezistentní. Automatizace se však zdá být zejména pro střední a větší provozy nevyhnutelnou cestou. A mít díky automatice slušný sníh na začátku zimy může reprezentovat rozhodující bod zlomu mezi ztrátovou a ziskovou sezónou.


↑ ATASSplus od TechnoAlpinu je řídící software na efektivní výrobu sněhu nejvyšší kvality se správou sjezdovek (PistenManager). Ta zobrazuje přehled všech sjezdovek, poskytuje relevantní hodnoty jako spotřeba vody, energie nebo vzduchu, a tyto dává do souvislosti s průměrnou teplotou na sjezdovce. Integrovaná správa zasněžování (SnowManager) systému ATASSplus byla vylepšena a nyní kromě grafického znázornění nabízí i aktualizované snímání dat. Dodatečně se ve stejný čas zobrazuje i výška sněhu a spotřeba vody, což přehled dále zlepšuje.

Pro těch málo opozdilých provozů, které ještě do zasněžování plně neinvestovaly, bude dnes snazší a zejména prozíravější začít přímo s automatikou. Například arizonský Snowbowl, o jehož trablích s ekoaktivisty jsem psal v loňském SNOW 100 (dostupné na snowbiz.cz/7845), se mohl pustit do projektu svého zasněžování až po osmi letech soudních průtahů, v roce 2012. Z žádného zasněžování tam skočili rovnou do velkého zasněžování a nakoupili 35 plně automatizovaných velkých ventilátorových děl. To jim umožnilo na svém kopci vytvořit, jak to sami nazvali, vlastní mikroklima.

Pro střediska, jež mají investováno jmění ve starších typech manuálního zasněžování, může být kompletní přestavba na automatiku finančním soustem nad jejich síly. Ekonomickou alternativou je vybavit automatikou svou hlavní trať a/nebo výukovou zónu, díky čemuž lze otevřít zkraje sezóny tyto pro středisko klíčové provozy dřív, než by to šlo s manuálním systémem. Přesto zejména pro malé skiareály zůstává otázkou, zda se investice do automatizace jejich provozu vyplatí.

Přes všechen technologický pokrok – občas, zdá se, skoro atakující hranici fyzikálních zákonů – žádný zasněžovací model není aplikovatelný pro všechna střediska. Klimatické poměry, velikost kopce, rozpočet, stáří a stav existujícího systému – to všechno jsou faktory diktující směry jakýchkoli případných vylepšení stávajících konfigurací.

Na místě je však podotknout, že nízkoenergetické zasněžovací technologie nejsou otázkou budoucnosti, nýbrž už přítomnosti. Během několika posledních let se snížila spotřeba elektrické energie děl i o víc než 20 procent. Což si o myšlenku přinejmenším posoudit aktuální produkci říká samo o sobě.