Jak porazit Vail a Aspen v jejich vlastní hře: Sunny 700

Písmo: A ++ A --

Jak byl loňský zlatý SuperBowl fenomenálním, letošní nevídaná obrátka NE Patriots jej minulé noci v kráse i dramatičnosti strčila do kapsy. Podobné provedl v horské branži jistý coloradský outsider oborovým obrům Vailu a Aspenu.

Před časem jsem si vymyslel dvojpříběh, jak koblihárna nebo horské středisko může svou absurdně napálenou cenovkou přilákat pozornost médií – a do nich sdělit pravý opak.

Když jsem pak na margo těchto příběhů obdržel čtenářskou námitku, kdo že by si takové předražené koblihy kupoval, v reakci jsem doslovně napsal:

Cena je pouhou číslovkou.

Cenovka vůbec nereflektuje, kolik lidí je ve skutečnosti ochotno za svou (často zvrácenou) touhu zaplatit. Jako třeba dva tisíce babek za jednu koblihu.

Jenže tyhle bláznivé ceny neexistují jen tak zbůhdarma. Ani aby pouze ukojily rozmary pár rozhazovačných výstředníků. Každá šíleně přestřelená cenovka přitahuje pozornost spousty lidí a nejrůznějších médií. A jsme opět u mého výchozího wejlského příběhu.

Jenž není ničím jiným, než oslím můstkem k paralelnímu příběhu vailskému a jednomu ze skutečných důvodů jejich přemrštěných cen: příležitosti dostat se do médií díky své neslýchané sazbě a v nich sdělit, že platit 175 babek na okně za denní lístek je možná oukej pro výstředníky – ale že koncern má vedle této luxusní cenovky i sezónkářské řešení pro každého.

Málokterou z vailských strategií považuju za mazanější, než právě tuhle.

Napalme denní sazbu, koupejme se v pravidelné mediální pozornosti a v procesu jak kolovrátek zdůrazňujme svou hlavní prodejní strategii: masový odbyt naší diskontní sezónky.

Jinými slovy, je nám fuk, že do naší předražené pozlacené koblihy se zakousne málokdo. Hlavně, že si kousnou média.

Svou reakci jsem psal zkraje prosince.

Těžko jsem mohl tušit, že během několika následujících dnů přijde malý coloradský skiareál Sunlight Mountain na světlo světa s přesně takovým přistupem: porazit Vail a Aspen (mezi kterými leží) v jejich vlastní hře nabídkou nejdražšího skipasu Ameriky, pokud ne rovnou galaxie.

Denní lístek za 700 babek.

Nyní – $700 balíček se skládal vedle jednodenního skipasu i z jednodenního vstupu do tamního wellnessu a zejména z jednoho páru lyží z limitované edice vyrobené ke zlatému 50. výročí založení střediska.

De facto šlo o prodej exkluzivní edice designových lyží s denním skipasem a lístkem do lázní k nim.

Jenže celou mazanou strategii postavil šéf střediska s krásně československým jménem Tom Jankovsky (s pomocí najaté agentury Mountaintop Media) záměrně obráceně: propagovali balíček jako nejdražší skipas Ameriky s cílem ukrást na chvíli mediální kazatelnu vailskému bossovi za použití jeho vlastní taktiky.

Marketing je totiž celý o úhlech pohledů na věc, o úhlech přístupů.

Média na jejich taktiku nepřekvapivě skočila:

Pro nevelké středisko umístěné v obležení coloradských žraloků jde o nevídanou publicitu.

A záleží snad na tom, kolik $700 balíčků v Sunlight Mountain prodali?

Pramálo.

Přesto, kdykoli si tu a tam některý z fandů lyže se skipasem koupí, skiresort mu na svém twitterovém účtu věnuje publicitu a vyjádří vděk.

A daruje tomuto typu loajálních zákazníků nejspíš to nejcennější pro kultivaci vzájemného vztahu – pocit osobní důležitosti pro středisko jejich srdce.

Příslovečný David si zas jednou dokázal vystřelit z praku na Goliáše a ukrást si mediální pozornost v nejvzácnější době kolem otevření střediska v jeho jubilejní zlaté sezóně.

So well done, Mr. Tom Jankovsky!