Těžká doba skiareálů? Jenže doby jiné nebývají

Písmo: A ++ A --

Na pozoruhodný kousek historie (i zlé časy zpětným pohledem vypadají romanticky) jsem narazil v pracovním archívu.

Článek v The Denver Post z března 1973 – sice zpomalujících, ale stále ještě těch echt zlatých časů lyžování – cituje Dicka Basse, majitele o rok dřív založeného utažského Snowbird resortu.

„Financovat Snowbird bylo vážně něco. Mít skiareál může znít skvěle, ale je to ten nejhorší byznys na světě,“ prohlásil do novin Bass, jenž musel zajistit většinu z tehdejších $17 mio (ekvivalent soudobých $97 mio) z vlastních zdrojů.

(Ano, Dick Bass byl bratrem Harry Basse jr., majitele Vailu v letech 76 až 85, viz Vailská historie I.)

The Denver Post 03 1973

Zpráva dál cituje tehdejšího majitele kalifornského Heavenly, Hugh Killibrewa, popisujícího obstrukce, jakým resorty už tehdy čelily od nejrůznějších místních, oblastních i federálních úřadů: „Musíme jednat zvlášť s 28 státními úřady a ještě nás dali k soudu ekologové, aby zabrzdili plány na novou čističku odpadních vod pro Heavenly.“

Úřední šiml řehtal a ochranáři svými řetězy chrastili už tehdy, stejně jako dnes, vypadá to.

Článek uzavírá lakonickou pointou: A to bývávaly časy, kdy skiresort si člověk pořídil proto, aby vypadl z blázince byznysu.

Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]