Burzovní trading diskutovaný na internetu

Písmo: A ++ A --

Nejde to nezakřenit se, vždycky když si připomenu vlastní obchodnické začátky v roce 93.

Žádný internet jsem tehdy neměl a pochybuju, že byl tehdy nějaký v mé oblasti k mání. V tom čase jsem si pořídil svůj první mobilní telefon – příruční, kufříkový, s bytelným držadlem. Šlo se s ním dovolat jen z náměstí a po hlavní silnici na Prahu, vážil přes tři kila a stál tolik, že to tu ani nebudu psát. Všichni, kdo v roce 93 „museli“ mít pionýrskou verzi Eurotelu v tehdy čerstvě odděleném Česku, dobře vědí, kolik zaplatili. Ostatní by stejně nevěřili.

O čem tu ale chci psát.

Tehdy, vybaven klopotně vykorespondovanými kontakty na amerického brokera s dohodnutými komisemi v rozmezí $60-100 na lot, předplatným novinových komoditních grafů (jež ze Států poštou chodily s dvoutýdenním zpožděním) a zejména kdoví odkud čerpaným nadšením ze svého nového objevu (rok předtím mě ještě dráždilo, že se nemůžu dopátrat, proč na burzách ti divní lidi v barevných kvádrech po sobě tak hulákají a gestikulují rukama; a předesílám, že vygooglovat to nešlo) – tak tehdy jsem začal svou obchodnickou kariéru.

Tím nejhorším možným způsobem.

Aniž bych pořádně věděl jak, sérii několika svých úplně prvních krátkodobých obchodů jsem během asi týdne otočil do čtyřciferného dolarového zisku.

S panenkami rozšířenými vzrušením, že ve svých 25ti jsem konečně (že to taky trvalo!) přišel na to, co mě bude bavit dělat, uvolil jsem se říct do telefonu „yes“ nabídce svého slizce vykutáleného brokera a pořídil jsem si satelitní soupravu traderské stanice DTN, vysílající vedle komoditního zpravodajství taky jemně – v řádu minut – zpožděná data (považte ten kulturní šok skoku z dvoutýdenního zpoždění na 2 minuty!).

Broker žiďák dostal za prodej nestydatě předraženého DTN kompletu svou mastnou provizi, no a já měl svou vysněnou výzkumnou burzovní laboratoř (což v praxi znamenalo na stole postavený monochromatický pidimonitor o úhlopříčce sotva 10 palců).

Laboratoř, kterou jsem věřil, že ji mít musím, že ji zkrátka „potřebuju“ – podobně, jako jsem potřeboval svůj kufříkový Eurotel.

Mimochodem, do zhruba půlroku jsem vyčistil celý svůj obchodnický účet na nulu. Ale ani o tomhle tu psát nechci – aspoň dnes ne.

Měl jsem tedy svou traderskou stanici a ta (častěji než ne) skutečně data odkudsi z vesmíru, cojávím, přijímala. Brzy potom, co jsem vyplundroval svůj první účet, dal jsem dohromady nějaké další peníze a po experimentech a testování toho, co se později stalo počáteční podobou mých dnešních metod v manuálu, začal jsem u jiného, slušnějšího i levnějšího brokera odznovu. Psal se rok 94.

V ten čas jsem už věděl, že chci být technickým traderem a své fundamentální zpravodajství z DTN satelitu jsem programově ignoroval.

Jenom čas od času, hlavně když jsem seděl v pozici s deprimující ztrátou za krkem, napůl z trudomyslnosti jsem mašinu zapnul a našel si zemědělské zpravodajství – doufaje v nalezení nějaké dobré zprávy, která by mi dala naději, že se trh nejpozději přes víkend obrátí a dostane mě ven z trablí.

Později, když jsem o věcech přemýšlel, postavil jsem si takové pravidlo: kdykoli pocítím potřebu DTN laborku zase zapínat a hledat tam psychologickou pomoc ve fundamentálních zprávách, je načase svou pozici zlikvidovat. Nezávisle na výsledku.

Ještě později, jak jsem obchodnicky pomaličku rostl, jsem své pravidlo doupravil: kdykoli pocítím potřebu s KÝMKOLI konzultovat stav a vyhlídky trhu, v němž držím ztrátovou pozici, neměl bych v takové pozici už dávno být.

Což se snadno řekne a mnohem hůř provede i pro léty ostříleného tradera. Ale pro obchodnického usmrkance, vyděšeného prvními skutečnými, nepapírovými ztrátami? Selský rozum i odžitá praxe mi napovídají, že takový nejenže BUDE, takový by možná i MĚL hledat pomoc a/nebo konzultaci u nějaké zkušenější, ostřílenější osoby – aby zjistil, zda nepřehlédl něco samozřejmého, když zkoušel po svém trhy analyzovat.

Pokud jako nový, nezkušený obchodník máte tu kliku být klientem po všech stránkách dobrého FS brokera, on by měl být tím, u koho byste měli hledat a najít pomoc.

Protože pak už vám zbývá jen hledat ji u ostatních kolegů – obchodníků. A jelikož jsme dávno pryč z pravěku kufříkových telefonů a telefaxů, budete ji hledat na v tomhle ohledu ne zrovna nejvhodnější půdě – na internetových diskuzích, fórech a sociálních sítích.

(Předpokládám, že řada zdejších čtenářů zná můj až militantní postoj k internetovým diskuzím všeho druhu. Ani o něm ale tenhle článek není a dál už o mé hýčkané asociálnosti nepadne ani slovo. Budu si tu jen nahlas přemýšlet, ha!)

Jde mi o tohle;

Když na internetu požádáte o pomoc se svou ztrátovou pozicí tucet ostatních kolegů, máte takřka garanci, že obdržíte (přinejmenším) tucet dobře míněných, nápomocných odpovědí. V následující moment ale zjistíte, že taky tucet od sebe se lišících, často vzájemně si odporujících rad. A teď na kterou z nich dát?

Bezpochyby jste to číslo taky slyšeli: plusmínus 90 % všech komoditních obchodníků trhům odevzdává své peníze. Nyní – pokud je to číslo pravdivé (a vemte jed, že je), nemělo by být rozumné předjímat, že tím pádem existuje 90 % pravděpodnost obdržení špatné rady od některého z druhých obchodníků?

Není to něco k zamyšlení?

Další věc. Měli byste se zeptat spíš hypotetického papírového obchodníka, anebo skutečného, hrajícího s opravdovými dolary? Na první pohled zbytečná, stupidní otázka.

Jenže jen zdánlivě.

Není totiž tajemstvím, že mnoho „starších“ traderů (tj. těch obchodujících už naostro) se vysmívá těm, kteří obchodují jen na papíře. Většina papírových obchodníků si v simulovaném tréninku vede vesměs fajn, ale jakmile se na stole objeví jejich skutečné peníze, promění se do ztrátových smolařů. Však taky tihle starší mazáci je mají přečtené: „Vy papíráci víte tak velký kulový o skutečném tradingu!“

Takže – nežádejte o pomoc papírové padavky, o obchodování vědí houby!

Anebo byste snad měli?

Protože pokud si většina papírových vede dobře, a 90 % všech skutečných naopak peníze ztrácí, nebylo by k čertu lepší zajímat se o názor právě těch úspěšných papíráků?

Zas něco k zamyšlení, nebo ne?

Jedna věc je jistá – když už se chcete ptát někoho druhého na svůj vlastní obchod, rozhodně byste se měli zeptat, jestli má taky otevřenou pozici v tom samém trhu, na který se ptáte. A pokud má, mělo by vás zajímat, zda jde o pozici v černých číslech, anebo ztrátovou.

Trader držící v trhu ziskovou pozici bude mít nejspíš dobrý přehled a znalosti o trhu. Kdežto obchodník s otevřenou pozicí ve ztrátě vám pravděpodobně předloží nějaký typ výmluvy ve snaze svůj současný status ospravedlnit. A pokud se takový už nyní mýlí ohledně trhu, o nějž vám jde, má nějaký smysl žádat ho vůbec o názor? Hmm.

Neméně obezřetní byste měli být i vůči těm (a není takových málo), kteří veřejně hlásali nějaký silný názor na pohyb v nějakém trhu, k němuž nakonec nedošlo. Je vysoká šance, že se co nevidět někde na internetu vytasí s novým názorem, který bude podporovat ten svůj původní, špatný. Ne, že by tentokrát existoval nějaký racionální důvod pro silný pohyb – to jen jedno přebujelé ego touží svému mikrosvětu dokázat, že i ten jeho původní tip byl oukej, jen to načasování úplně nevyšlo.

Svět burzovního tradingu je holt plný psychologických nástrah. Jak jsem už ale naznačil na začátku: nejlíp pro své obchodování uděláte, pokud se naučíte co nejrychleji být nezávislými na nikom dalším.

Epilog.

Kdykoli začnete mít pocit, že ztrácíte kontrolu nad svou pozicí, je nejvyšší čas z takové vystoupit.

Diskutovat ji s někým druhým, nadto zamaskovaným v anonymitě internetové/sociální tlachárny, je v mých očích (trochu) ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud (a) máte spoustu volného času a současně (b) svou pozici, jíž se chystáte konzultovat, máte už zavřenou.

Tom