Negativní emoce ze ztrátového tradingu

Písmo: A ++ A --

Nevyhne se jí nikdy nikdo, přesto naprostou většinu těch, kteří kdy přičichnou k burzovnímu tradingu, deptá a moří. Špatná trefa ústící ve ztrátový obchod. Či hůř, celou jejich sérii.

Nejlapidárněji možná problém shrnul géniální režisér Stone ústy svého filmového Gordona Gekka: „It’s all about bucks kid, the rest is conversation.“

Akceptovat ztrátový obchod se zdá být jedním z bazálních emocionálních problémů, který v tradingu číhá na bezvýhradně každého. Většina lidí si takovou dovednost za celou svou obchodnickou kariéru neosvojí.

Ne, že by to nebylo pochopitelné; máme to zakódováno v DNA naší lidské nátury: jakákoli ztráta je špatná věc, citíme se po ní nanic.

Aby se takovému nanicovatému pocitu vyhnuli, lidi předržují své ztrátové pozice v trzích v naději, že se cena vrátí zpátky do oblasti jejich vstupu.

Velmi často vede takovýto strach zavčasu přijmout regulérní ztrátu ke ztrátě monstrózní – a občas i k vybílení obchodnického účtu na jeden vrz. Šmitec.

To, co nyní napíšu, předpokládá, že obchodník vlastní určitou ucelenou a prověřenou metodologii a má svůj obchodní plán. A taky míří k tomu, kdo skutečně OBCHODUJE – ne, kdo obrátí jeden lot za uherský rok.

Překonat emoce související s akceptací ztráty vyžaduje mocnou mentální disciplínu. Já osobně se na věci dívám po téhle myšlenkové lajně;

1. Jestli chci být futures traderem, znamená to, že budu obchodovat relativně často (na rozdíl od akciových investic a/nebo jistých opčních strategií, například). A kde se obchoduje často, je moudré brát v potaz statistické zákonitosti.

2. Významné množství mých uzavřených pozic bude obsahovat určité procento ziskových i ztrátových obchodů (jejich poměr odvisí od vlastního obchodnického přístupu a jeho aplikace).

3. Proto musím akceptovat ztrátové obchody jako regulérní součást svého celkového programu, a de facto tyto ztráty plánovat (respektive jejich zvládání).

4. Jednotlivý obchod je jen malou součástí mého celkového velkého obrázku a jako takový není příliš důležitý.

4a. Z toho vyplývá, že jednotlivý ztrátový obchod mi nezneplatňuje můj obchodnický plán a neměl by mě proto nadměrně stresovat.

4b. Jednotlivý ziskový obchod by mě stejnou logikou neměl dostávat do ničemu nesloužící eufórie. Jde o pouhý jeden malý kousek v mozaice velkého obrázku, nic víc.

5. A tak se dál držím svého původního plánu a netahám emoce do hry.

Na skutečném hráči nikdo nepozná, zda vyhrává nebo ne. Neobtěžuje své okolí fňukáním ani šťastným křepčením.

Obvykle pro něj výhra nebo prohra není tím nejdůležitějším.

Tím bývá hra samotná.

Mimochodem – většina lidí, kteří šli do tradingu vybaveni představou jistot dosahovaných zisků, vedoucích k deklarovanému úspěchu a následně pak pocitu štěstí, je ze hry zase venku – aniž by nějaké jistoty, natož z nich plynoucí iluzi štěstí, kdy okusili.

On taky jediný způsob, jak s jistotou neprohrát, je – nezačít vůbec hrát.

A mimochodem, k čemu nějaké jistoty? Jistota patří smrti. Život svobodného člověka je složený z bezpočtu nejistot a právě to je na něm nejryzejší. Jen nejistota nás posouvá někam dál.

Vzývejme nejistoty, ať můžem žít autenticky, důstojně – a podle svého.

Tom

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“
Steve Jobs, 2005  [Zdroj]