Nestát trendu v cestě

Písmo: A ++ A --

Jakkoli jsme to každý slyšeli stokrát a nemáme problém uvěřit, že jde o roky prověřenou pravdu – tedy že se vyplácí obchodovat S TRENDEM – zas a znovu kdekdo z nás pokouší štěstí a snaží se vystihnout čisté dno nebo vršek nějakého trhu.

Hoďte si kamenem každý, koho jsem nepopsal.

Máme snad touhu věštit obtížně předvídatelné zakódovánu v DNA své obchodnické nátury? Co nás nutí dokola se o tuhle riskantní, utopickou věc pokoušet?

Možná nás žere vědomí, že jsme propásli nedávný výživný pohyb v trhu, který jsme dlouho sledovali, ale z nějakého důvodu nedokázali v pravý čas zmáčknout spoušť. A teď se žárlivostí v očích číháme ve stejném trhu se zdivočelým odhodláním vystihnout bod zvratu a naskočit do opačné pozice – a vzít si zpátky „své“ peníze i s bolestným.

Třeba den po dni stopujeme nějaký vytrvalý trend, a mísí se v nás směs netrpělivosti a něčeho, čemu bychom chtěli říkat „intuice“ (ale co záhy překřtíme na stupiditu), že stávající trend už těžko může dál pokračovat a že co nevidět mu dojde dech.

Zdá se, že s pozorností upřenou na levou, „starou“ stranu grafu – na níž vidíme, odkud cena přichází a jak a proč se pohybovala – je pro nás snadné nabýt dojmu, že stávající dlouhý trend v trhu dospěl do fáze, kdy otočka – a s ní i naše nová příležitost – klepou na dveře.

Jenže. Už nechvalně proslulý král spekulantů Jesse Livermore (jenž mimochodem skončil s vlastnoručně odpálenou kulkou v hlavě) před skoro stoletím prohlásil, že trh není NIKDY dost vysoko, aby jej nešlo nakoupit – a nikdy tak nízko, aby se ještě nedal prodat short.

Je zřejmé, že někde na grafu nevyhnutelně nastane bod, za kterým už ani tento Jesseho výrok nebude platit. Nicméně, stejným dechem dlužno dodat, že když na přelomu milénia spousta slavných technologických Nasdaq titulů formovala své vršky nad magickou $200 hranicí, pravděpodobně nikdo netušil, že dost z nich si o pouhý rok-dva později najde své dno pod ponižující úrovní $2 za share…

(Pokud tedy vůbec přežijí, a neskončí jako třeba zlopověstní Pets.com, jejichž firemní historie od IPO po likvidaci trvala přesně 268 dní a připomínala balistickou dráhu strmě vystřelené petardy ohňostroje. Tam nahoře v kulminační fázi křivky firma mj. inzerovala ve finále Super Bowlu 2000, kdy za tenhle stupidní 30vteřinový spot zaplatila – jistěže z cizích peněz – $2,000,000. Dohromady pak Pets.com za necelý rok propálili 300 milionů investorských dolarů.)

Anebo nahlédněme zpátky do cukru, o němž jsem tu psal před dvěma týdny. Rád bývám takhle naostro konfrontován se svými nahlas vyslovenými názory.

SBN5Tehdy jsem nedoporučoval stavět se do cesty stávajícímu downtrendu a zkoušet 10. února kupovat domnělé dno (označeno) – a pokud jit do pozice, pak poslušně s medvědím trendem dolů.

Co za tu dobu cukr udělal, vidíte sami. Včera zavřel za $12.29, dno dál kdovíkde v nedohlednu.

Já to vím a vy to víte taky. Všeobecně vždycky, a konkrétně ve významné většině všech tržních situací, bývá nejlepším rozhodnutím se ukázněně svézt po proudu hlavního trendu, namísto adrenalinového gamblování vystihnout perfektní dno majstrštykem ve stylu Davida Copperfielda.

Trend is your friend, marná sláva. Nic, než selský rozum.

Dost podobně, když v trhu nastane limitní pohyb, anebo jiný velikostí srovnatelný gap vinou nějaké umělé intervence. Co uděláte?

Moje zkušenost v takových případech říká, že zas a znovu se trh prakticky vzápětí vydá zpátky vyplnit si významnou většinu (konzervativně 80-90%) své otevřené mezery. A tedy že naskočit si do (vzdáleností gapu přesně limitované) opačné pozice – mnohem bezpečněji nákupem opce než ostrého futures – by mělo být logickou, intutivní reakcí.

Aby bylo jasno, vůbec tu nepopisuju „intuici“ nalitého myslivce, pálícího na všechno, co se hýbe. Tak soudný trader nepřemýšlí. Pokud se ale v trhu narodí umělý pohyb, jehož charakter a důvody obvykle hned druhý den poté znám a rozumím jim (a současně vidím, zda limitní pohyb/gap pokračuje či ne), považuju za mazané sebrat rozum, zkušenosti a taky kuráž do hrsti – a adekvátně zareagovat.

SFH5Viz švýcarský frank letos 15. ledna, kdy tamní centrální banka bez varování zrušila kurzový režim. Měna v minutě vyletěla do oblak a obchodnicky zmrzačila spoustu traderů s jejich slabými pozicemi. Jen aby se frank (na svých 80-90%) do dvou měsíců vrátil tam, odkud byl násilím vyhnán.

Put opce nakoupené následující dny po intervenci zafungovaly jak z čítanky.

Zkušenosti, kuráž, zdravý rozum. A nestát jim v cestě, chce se napsat.

Jenže by ode mě nebylo fér současně nepřiznat, jak rád a po čertech často se (zejména delším) tredům do cesty stavím. Vždy však za vědomí, co a proč dělám a jakému riziku se exponuju. A taky by nebylo fér nedodat, že prakticky vždycky se u svých protitrendů cítím jak ryba ve vodě.

Mimochodem – mé protiproudové pokusy končívají hrubým odhadem napůl úspěšně, a napůl strefou (pokaždé rozumně blízko posazených) základních stopů. Což je víc než fajn – můj (typicky 3:1) nastavený RRR poměr zařídí, že celkově na mě v protitrendech nebývají trhy zlé.

Klíčovou věcí totiž v protiproudovém obchodování, a nejen v něm, je pečlivě nastavit a plně akceptovat své riziko v pozici. A pokud vidím, že trh začíná dělat něco, co jsem nepředpokládal, rychle mažu ven.

Plus, svou protiproudovou expozici hledím mít pokaždé v adekvátním poměru ke zbylé hodnotě účtu. Pokaždé.

Tak teď nevím. Článek jsem začal psát jako agitaci ukázněného plutí s hlavním obchodnickým proudem, a zatím se tu vyznávám z kontrariánství. Moc už toho nespravím, přesto: NIKDY neztraťte ze zřetele, že stávající trend, jakkoli se může zdát dlouhý, starý, unavený a žadonící po otočce, může pokračovat mnohem déle a mnohem hloub či výš, než si myslíme nebo přejeme.

Pěkné jaro.

Tom