Proč ignoruju tlachárny

Písmo: A ++ A --

Některým čtenářům to zjevně nepřestává vrtat hlavou, často tuhle otázku dostávám. Proč se apriori straním internetovým a sociálním diskuzím a komentářům, když jde o užitečnou interakci lidí společných zájmů?

Jakkoli za výstižnou považuju svou strohou odpověď „Nenapadá mě, co užitečného bych tam pro sebe našel“, nabízím v textu níže všem, které to zajímá, můj o krapet hlubší pohled na internetové diskuze tak, jak je vnímám a přistupuju k nim.

(Předesílám, že budu uvažovat odbornou, na burzovní trading specializovanou – a přiměřeně kultivovanou – diskuzní skupinu, ne nějakou primitivní výlevnu hromaděných frustrací typu zlopověstných komentářů na Novinkách.cézet.)

Tak jako téměř veškerý svět (respektive jeho obyvatele), tak i účastníky webových diskuzí rozděluju ve svém vnímání do jednotlivých tříd, skupin. Či vrstev, chcete-li. Já s takovým termínem nemám problém; někteří z vás však mohou mít.

V první, nejvyšší vrstvě, jak já ji chápu, sedí erudovaní a zkušení lektoři, brokeři a profesionální dodavatelé s oborem souvisejících produktů a služeb. Věci znalá skupina lidí, „people in the know“, jak se říká. V poměru k ostatním množinám návštěvníků bývají kvantitativně v totální menšině, a jejich pobyt ve veřejných diskuzích je motivován jedinou věcí – nabídnout a prodat svůj produkt, otočit diskutující i pasivní čtenáře do svých klientů.

Z tohoto důvodu bývají všichni neobyčejně – a zdůrazňuju doslova NEOBYČEJNĚ – laskaví a častěji než ne ochotně nápomocní, i když veškeré jejich rady a informace bývají šikovně, nenápadně avšak nezadržitelné směrovány k jejich vlastním objednávkovým formulářům.

Druhou vrstvu tvoří čistokrevní profesionální tradeři, kteří se obchodováním živí a tedy se mu věnují na „plný úvazek“ (byť to může znamenat ne víc, než pár hodin denně). Obvykle z komfortu vlastního domova. Obchodování a jeho úskalí dobře znají už roky, na vlastní kůži – a dokázali by o něm vyprávět zajímavé a bezesporu poučné příběhy.

Na veřejném internetu jich je jak šafránu – protože obvykle nemívají čas. Buď se věnují obchodování, anebo něčemu jinému, co má pro ně OPRAVDOVOU hodnotu. Někteří se věnují rodině, jiní milenkám, ještě jiní obojímu. Seberou se a jdou cvičit golf nebo chytat ryby. Vážně mě nenapadá moc důvodů, proč by kdokoli z takových měl před vším zmíněným dávat přednost vysedávání a tlachání na internetu. Možná, když se někteří z nich vrátí večer domů a chtějí se ulít z nějaké domácí povinnosti, ale to už si opravdu vymýšlím.

Samozřejmě, tak jako vždy a všude, i mezi těmito profíky se mohou najít výjimky, co rády nezištně pomáhají druhým. Přestože takových bude ještě míň, než pověstného šafránu, kdykoli se někdo takový objeví, je pro danou komunitu nefalšovaným pokladem. (Ale pokud se žádný takový neobjeví, žádný velký div.)

Třetí vrstvou – poměrně početnou – jsou uživatelé obchodující ve svém volném čase, na internetu hledající a snažící se naučit něco víc o trzích a obchodování; něco nekonkrétního, neznámého, o čem doufají, že by je mohlo posunout dál v jejich dosavadní „kariéře“. Mnozí mají ochotu odpovídat druhým na dotazy, sami se ptají a diskutují mezi sebou. Jejich příspěvky tvoří většinu (často dominantní většinu) veškeré komunikace dané komunity a dlužno dodat, že natolik rozmanitou a často i rozporuplnou, že by se v ní kovaný psycholog nevyznal, natož běžný čtenář.

Čímž nenaznačuju, že příspěvky od této vrstvy jsou všechny nutně bezcenné. Pouze je čas velmi konzumující a nezřídka nudné se tím hustým lesem příspěvků klestit, než na něco užitečného narazíte. Na oborových diskuzích se až na vzácné výjimky každý pohybuje skryt pod anonymní přezdívkou a pokud se svými výroky jakkoli znemožní či jinak obecenstvu zprotiví, virtuální reinkarnace do nové bytosti je pro něj otázkou minut. V této vrstvě se (vedle užitečných informací a dobře míněných rad) nezřídka fabuluje, prohání ego, řeší se konkrétní obchody (nejnebezpečnější a nejstupidnější nápad, jaký kdy může soudný obchodník dostat), a často se jen bohapustě utlouká čas mělkým plkáním.

Ve čtvrté vrstvě vidím frustrované neúspěšné obchodníky, které trh posílá do pomyslné čistírny zas a znovu. Jejich trudomyslnost je možná pochopitelná – a nutno dodat, že i z jejich vyjadřování snadno vystopovatelná. Hádají se, kritizují, pomlouvají, bývají prvoplánově negativní, vykazují nízkou míru tolerance vůči opačným názorům, na logickou argumentaci reagují cynismem a nadávkami.

Dřív či později zlikvidují každou internetovou diskuzi, která ve svých začátcích za něco stála. Hadím jedem svého destruktivního přístupu otráví a vyženou pryč většinu spontánních přispěvatelů z výš popsaných vrstev, kteří jednoduše nemají zapotřebí donekonečna rozhazovat perly sviním.

Toto se pochopitelně netýká jen obchodnických komunit, ale NAPROSTO VŠECH internetových diskuzí, komentářů pod blogy, zpravodajskými servery i statusy na sociálních sítích. Nevybavuju si jediné místo – lhostejno nakolik moderované až cenzurované – které by dřív či později z těchto příčin nezačalo degenerovat a scházet na úbytě.

„Všeho do času“ platí málokde tak doslova, jako v oblasti internetového vox populi. Jak se nemají odlišné lidské rasy rituálně upalovat zaživa v klecích, když si ne nepodobné emoce vysílají internetem doslova sousedi.

Konečně pátou vrstvu tvoří zdaleka nejpočetnější skupina uživatelů KAŽDÉ internetové diskuze – její pasivní čtenáři. Obvykle noví, nezkušení laici, kteří na internetu pátrají a snaží se něčemu novému naučit. Zřídkakdy sami něčím vlastním do diskuze přispějí, typicky spíš mlčky monitorují aktivity ostatních. Bývají zvídaví a obvykle mají snahu a zápal se něco dozvědět, zároveň však mohou být až nebezpečně důvěřiví a brát v potaz veškerý brak, na nějž narazí. Mívají spoustu snů a odhodlání, ale minimum praktických znalostí a téměř žádné zkušenosti. V tichosti vydrží hodiny a hodiny číst, snaží se do sebe vstřebat všechno, dobré i zlé.

O tom, že jsou ZDALEKA nejpočetnější vrstvou, moc dobře ví každý webmaster každého obchodnického webu. Poměr mezi kvantitou navštívených stránek a počtem aktivních přispěvatelů je o tom ocelově pevným důkazem.

A má-li kdokoli z vás následující otázku na rtech – kam se v takto rozvrstvené společnosti pasuju já?

Striktně uvažováno nikam, jelikož se tohoto typu utloukání času vědomě neúčastním od dob, kdy jsem poznal, co to internet je a jak fungují a koho lákají jeho diskuzní fóra. Tedy už od pozdních devadesátých let a věřte, že navlas stejné vrstvy jsem na internetu rozeznával tehdy, stejně jako je vnímám o dvacet let později. Čas v tomhle ohledu sotva co vyléčil či změnil; rozhodně ne k lepšímu.

Kdykoli se veřejně k čemukoli vyjadřuju, nemívám ve zvyku být nadměrně diplomatický – přinejmenším ne v onom pokrouceném významu slova. Nepotřebuju nikomu nic dokazovat a na nikoho dělat dojem. Jsem jedním z těch, co si obchodují svou hodinku dvě a většinu dne se věnují svým vášním mimo pracovní stůl. Aniž by to potřebovali s okolním světem okázale sdílet.

Což mě, myslím, řadí do druhé skupiny.

Byly doby, kdy jsem zkoušel patřit k první vrstvě. Neohřál jsem se tam nijak dlouho. Být jedním z dodavatelů v tomhle odvětví nebylo nic pro mě. Vyjíždět se semináři jak cirkusák, být každému k dispozici na křiknutí, být na VÁS závislý jako na typických zákaznících se všemi souvisejícími neduhy, soutěžit s o pár šupů levnějšími imitátory – to opravdu nepotřebuju. Konzumovalo mi to tolik času a energie, že mi nezbývalo na vlastní obchodování, nemluvě o civilním životě, čerstvém sněhu, rašících jarních rostlinkách, bzučících včelách a spoustě dalších nezbytností, které si nechci dovolit zanedbávat.

A tak jsem se zas brzy vrátil k tomu, u čeho se cítím nejlíp – obchoduju sám pro sebe.

Své existující kurzy jsem modifikoval do co nejvíc samoobslužné formy, a jakkoli dál nabízím svou osobní asistenci každému z mých studentů, který ji potřebuje, sám si určuju podmínky, za kterých ji budu poskytovat. Nejsem už roky k mání na telefonu ani jiné online technologii, a mí studenti dobře vědí, jak jsem selektivní na každý z jejich hromady každodenních dotazů. Za dvě dekády komunikace se stále stejným vzorkem studentů si troufám namyšleně tvrdit, že skrz většinu z nich (míněno v oblasti jejich nováčkovského vzdělávání se) doslova vidím jak do sklenice okurek.

Pošle-li mi někdo otázky, jež s obsahem mých kurzů přímo nesouvisí, či je má zodpovězeny v Manuálech a/nebo zde na blogu, anebo se mu chce jen s někým tlachat, posílám jeho poštu k ledu mezi tucty ostatních, každý den.

Pálí-li jej ale jakýkoli věcný a s tématem související problém, respektuje-li i můj čas a ptá se mě proto stručně a srozumitelně, cítím-li z jeho otázky aktivní zájem a snahu přijít sám věci na kloub… pak má mou nejlepší možnou odpověď během půldne zpět před očima, a pak klidně nevím-kolik nějakých dalších, bude-li to potřebovat.

Každý můj student má možnost stát se mým kamarádem – aspoň tak (a POUZE tak) k nim chci přistupovat já. O zákazníky nemám zájem. Líbí se to všem bez výjimky? Samosebou, že nelíbí. Pro mě však žádný problém. Nejsi spokojený s mírou pozornosti, jíž se ti u mě (ne)dostává? Hlásíš se o svá domnělá zákaznická práva a požitky, jak to prolhaná a současně zpitoměle se podbízející obchodnická branže učí kdekoho?

V tom případě jednoduše zabal svůj manuál, pošli mi ho zpátky a řekni si mi o své peníze. Vyškrtnu si tě z listu a dostaneš je. Já o žádné zákazníky nestojím. Dnes už postává všude kolem dost „diplomatičtějších“ dodavatelů, kteří se strhnou, aby si tě jako zákazníka opečovávali. Zda právě tohle z tebe udělá praktického tradera schopného roky v nesmlouvavých trzích samostatně fungovat, je už věc dočista jiná.

Dobře vím, že nejen začínající studenti, ale i mnoho letitých a zkušených praktických burzovních traderů se ztotožňuje s mými texty tady na blogu. A nemusí se mnou nezbytně ve všem souhlasit – přesto je respektují a často i aktivně ocení. Stejně jako já si cením upřímné a věcné zpětné vazby každého z nich.

Nikdy jsem o sobě neprohlašoval, že jsem šampionem mezi obchodníky, nad kterého v tuzemsku není. Naopak – snažím se být neviditelný chlápek, co obchoduje svůj konzervativní systém s cílem věnovat se trhům praktické minimum času. Nepíšu to tu poprvé – nemálo mých studentů si vede v tradingu mnohem líp, než já. Taky se trhům obvykle víc, než já, věnují. Což je naprosto v pořádku – já sám se považuju za tradera dost dobrého na to, že si můžu dovolit dělat, co chci. Žádný zázrak sestoupený z Nebes ale nejsem. Ačkoli má práce je darem už dvě dekády sesílaným z Nebes pro řadu lidí kolem mě – to dobře vím.

A hádejte co – většina z těch tisícovek studentů, co absolvovali mé kurzy, mě má za slušného a upřímného kovboje, co si na ně sice nebere servítky, ale je fér a drží svou čitelnou lajnu. Ani nepotřebuju lepší zářez na futra, než právě tenhle.

Nemám snad žádné profesní kritiky, pochybovače, protivníky či přímo nepřátele? Nepochybujte o tom. Nebylo by něco v pořádku, kdybych neměl. Píšou o mně (typicky mi za zády, málokdy adresně k mým očím), že jsem zaspal dobu, morálně zestárl, spím na vavřínech, že mé metody a názory jsou retro a směšné a že budoucnost patří jiným.

Nedělám si s takovým štěkotem žádné trable. Nepochybně jsou mé názory a mé obchodní metody retro a k smíchu. Nicméně pořád dost retro na to, že mi dovolují zůstávat tam, kde je mi nejlíp – tedy doma a obchodovat si, jak dlouho či jak krátce se mi zlíbí; typicky v mezidobí, co se vrátím z ranního prašanu a než zmizím k nočnímu ohni. A tak doufám, že oni o svých názorech a své práci mohou prohlásit něco podobného.

Tom