Back-Country a Nowax běžky

Písmo: A ++ A --

Tyto lyže, léta tolik populární v Americe, se do kontinentální Evropy dostaly přes Skandinávii, a odsud je v posledních několika letech objevuje i náš tuzemský trh. Jsou natolik specifickou kategorií lyží, že jsem si je netroufl zařadit do předešlého článku a zasunout kamkoli mezi tradiční modely od závodních po rekreační; v mém chápání zaujímají terénní back-country (BC) lyže výsostnou a nepřehlédnutelnou pozici někde na hranici mezi ještě běžkami, a už téměř lyžemi sjezdovými, či skialpinistickými.

Přitom jde o lyže, na kterých je radost stát, jet i kráčet v jakémkoli sněhu, kde není vzorně vypreparovaná stopa – zejména v prostém hlubočáku. Stát v hlubokém na BC lyžích anebo na elitních závodních – to je nebetyčný rozdíl. Ve prospěch prvně jmenovaných, samozřejmě.

BC běžky bývají významně těžší než úzké závodní/sportovní; jednak protože jsou širší (obvykle 5, 6 i více cm), často mívají ocelové hrany a též ocelovou výztuhu jádra. V prostředí jejich hlavního využití (jakýkoli neupravený sníh) je však jejich vyšší váha výhodou – lyže poskytuje pocit velmi dobré stability. Na rychlost a lehkost skluzu se u toho typu nehraje – na těchto lyžích se nejčastěji kráčí. S kopce díky své větší robusnosti BC lyže překvapivě dobře jede, žehlí různé nerovnosti, i při sjezdu hezky směrově poslouchá. Na širokou BC lyži patří široká BC bota, běžná lehká sportovní v těžším terénu lyži neuřídí.

Cenově se tyto lyže pohybují ve velmi širokém spektru; od 3 až někam k 7 tisicům Kč bez vázání. Skluznice se vyrábějí jak holé, tak šupinové (s protiskluzem), což se k zaměření těchto lyží hodí (podle mého názoru) o mnoho víc.

Tím se dostáváme k oněm šupinám. Jde o lyže, jež mají ve středu skluznice vyfrézovanou strukturu hladkou ve směru jízdy a s výstupky proti směru, které se při odrazu zaříznou do sněhu a lyže vás podrží, odrazíte se z ní, aniž byste se museli zabývat volbou a mazáním stoupacích vosků.

Šupinové lyže se stávají mezi běžkařskými turisty čím dál populárnější – komu by neimponovalo nasadit hned lyže a vyrazit, bez nutnosti zabývat se čím a jak namažu. Samozřejmě, šupinové běžky vám obvykle neposkytnou to nejlepší možné lyžování, ale nabízí velmi přijatelný kompromis při většině sněhových a povětrnostních podmínek. Tím, že jejich skluznice není dokonale hladká, šupinové lyže nikdy nepojedou tak rychle jako správně namazané mazací; díky šupinám jsou lyže při jízdě charakteristicky hlučné, takzvaně vrčí.

Jsou specifické sněhové podmínky, do nichž nejsou šupinové lyže vhodné. Na ledu, tvrdém firnu, anebo naopak v extrémně měkké prašanové stopě se nemají šupiny do čeho zaříznout, co by je podrželo. Z lyží se neodrazíte, budou vám smekat. Naopak v proměnlivých teplotách kolem nuly, kdy bývá mnohdy nedosažitelnou utopií nalézt vhodný stoupací vosk na hladké lyže, bývají šupinové lyže králem. Díky tomu se též dostaly i do vrcholového soutěžního lyžování – právě v nevyzpytatelných a měnících se podmínkám okolo bodu mrazu jej v posledních několika letech závodníci často s úspěchem používají. V kolekcích posledních let se tak setkáváme i s nejvyššími závodními modely lyží s vyfrézovaným středem skluznice, což bychom ještě před pár roky považovali za totální absurditu.

Na šupiny pochopitelně nikdy nesmí přijít stoupací vosk. Šupinové lyže se tak jako každé jiné běžky musí parafínovat na svých hladkých částech skluznice, a vyfrézovanou strukturu stačí 1 až 2x do roka přejet měkkým parafínem, a ještě za tepla jej setřít hadrem, a posléze vykartáčovat (po směru jízdy). Více o technice mazání v samostatném článku.

Obecně každý, kdo má alespoň nějaké sportovní ambice, a touží se naučit a po léta pilovat ladný dlouhý běžecký skluz, by měl volit (uvažuje-li o jediném páru) hladké, mazací lyže. Pokud však jsou vaším cílem klidné toulky přírodou anebo nenáročné vycházky na lyžích, třeba s dětmi, v takovém případě jsou pro vás šupináče darem z Nebes seslaným

Text: Tom Řepík
Vyšlo v tištěném běžkařském magazínu NORDIC