Nomen Omen: Krušné hory 1/2

Písmo: A ++ A --

Krušné hory mají primátů na rozdávání: jde o naše historicky nejdříve a nejhustěji osídlené pohoří. Už od středověku v nich probíhala neobyčejně intenzivní těžba nerostů; v 16.století neexistovalo v celé Evropě rušnější a produktivnější horské důlní oblasti. Z Krušných hor dokonce pochází název nejpoužívanějšího světového platidla! Po válce se odsunem Sudetských Němců drtivá většina území hor proměnila jakoby mávnutím zakletou hůlkou v liduprázdnou, vybydlenou a pustnoucí krajinu, která se s nedostatkem stálých obyvatel nepřestala potýkat dodnes. A nakonec, uplynulé půlstoletí bylo pohoří decimováno děsivým odumíráním lesů, ve světě bezprecedentním. Jsou, anebo nejsou, tedy dnešní Krušné hory krušné?

Krušné hory se rozkládají podél našich hranic s Německem a tvoří souvislé pásmo dlouhé bezmála 140 km. Jejich dlouhý a úzký hřeben, ve vrcholové části zarovnaný do plošiny, vytváří na jihovýchodě zlomový svah, strmě spadající do podkrušnohorské pánve. Výškový rozdíl zde dosahuje místy až 700 metrů. Opačným směrem, do Německa, sestupují svahy hor pozvolna a stupňovitě.

Pohoří je otevřeno k severu a jeho podnebí je drsnější, než by odpovídalo jeho vlastní nadmořské výšce. Klimaticky tvoří první překážku převládajícímu západnímu proudění; celý dlouhý hřeben proto bývá na podzim a v zimě často zasahován prudkými bouřemi se silnými vichry, které přinášejí rychlé změny počasí. Zima sem umí vtrhnout znenadání a překvapivě. Při zimních oblevách sníh rychle mizívá, pro lyžaře zůstávají stabilní podmínky jen ve vyšších partiích hor a v lesních úsecích. Poměrně častý je zde výskyt dlouhých zimních mlh, držících se nejčastěji v pásmu 700 až 900 metrů nadmořské výšky.

Nejvyšším bodem Krušných hor je Klínovec (1244 m), následuje božídarský Špičák (1115 m) a Neklid (1099 m). Krušné hory mají dalších několik vrcholů nad 1000 m nadmořské výšky, všechny v nedalekém okolí Božího Daru, jež je sám se svými 1028 metry nejvýše položeným městečkem nejen v Česku, ale v celé střední Evropě.

Hřebenovou linii Krušných hor kopíruje po celé jejich délce německá státní hranice. Její faktické otevření po roce 1989 umožňuje poznávání hor jako celku s oběma svahovými partiemi. Jde o rozlehlou a mnohotvárnou horskou oblast; jestliže na české straně mají Krušné hory rozlohu okolo 1600 km2, v saské části se jedná o terén ještě řádově o třetinu rozlehlejší.

PROVŽDY HORNICKÝ KRAJ

Vzhled zdejšího kraje se začal formovat v prvohorách, kdy se na místě dnešních Krušných hor vypínalo nevysoké pohoří. Tehdy pronikly k povrchu hlubinné vyvřeliny z převážně žulového podloží, což změnilo krajinu v rozsáhlé horské pásmo. Později ve třetihorách se souvislá klenba pohoří rozlámala; nejvýraznější byl zlom ve směru severovýchod-jihozápad. Podél něj byly hory relativně vysoko vyzdviženy nad příkopovou propadlinu dnešních podkrušnohorských pánví.

Jádro pohoří je rulové, prostoupené žulou. Na povrch vystupuje v množství vypreparovaných skalních útvarů, které často bývají podle vývoje porostů významnými krajinotvornými prvky a takřka vždy dobrými rozhledovými body. Horniny ve zdejší půdě jsou bohaté na neobvykle rozmanité spektrum kovonosných rud – zejména stříbro, měď, cín, olovo, železo a další. V pánevních oblastech na úpatí hor jsou bohatá ložiska hnědého uhlí, které se tu dodnes intenzivně těží.

Původně se toto pohoří jmenovalo německy Erzgebirge, neboli Rudné hory. Nynější název Krušné hory se ujal teprve koncem 19. století, a nepopisuje „krušné“ místní podnebí či životní podmínky, jak se většina lidí domnívá. Zdejší středověcí horníci vykonávali veškerou práci ručně – střelný prach tehdy ještě neznali. K dolování používali kladiva, sochory a želízka ve vlastních rukou. Pomáhal jim i oheň – žár hořícího dřeva způsoboval rozpukání horniny a její snazší odlamování. Právě tomuto způsobu se říkalo krušení a právě odsud též pochází název Krušných hor.

KAINOVO ZNAMENÍ: MRTVÉ STROMY

Rostlinstvo Krušných hor se za poslední staletí působením člověka výrazně změnilo. Prapůvodní smíšené pralesy byly v souvislosti se zdejší těžbou a zpracováním rud vykáceny a nahrazeny smrkem. Ten však v průběhu industriálního 20.století nedokázal čelit imisím a následnému kalamitnímu přemnožení škůdců, vichřicím a námrazám. Jednoznačnou příčinou problémů bylo silné znečištění ovzduší a půd imisemi důlně-průmyslových aktivit kolem Mostu, Chomutova a Sokolova.

Povrchová těžba a zpracování hnědého uhlí se staly pro krušnohorskou přírodu bez jakékoli nadsázky pohromou, a obdobně decimovaly i zdraví zdejších obyvatel. V 80.letech dokonce socialistická vláda uplácela v postiženém regionu pracující zvláštním příspěvkem, kterému lid neřekl jinak, než „pohřebné“. V tomto období postupně odumřely velké části lesů zejména ve vrcholových partiích hor; holé hřebeny s torzy mrtvých kmenů byly nadlouho nejznámějším neblahým symbolem Krušných hor.

BLÝSKÁNÍ NA ČASY

Po totálním rozpadu hřebenových smrčin v centrální a východní části hor je zde vysazován odolnější mix dřevin (břízy, smrk pichlavý, modřín, jeřáb), který s postupujícími roky stále více a více vrací Krušným horám celozalesněný charakter s převahou mladých, vitálních porostů. Na svazích mnoha hlubokých horských údolí ve střední a východní časti hor se však dochovaly překrásné původní bučiny, a hřebeny na západ od Klínovce jsou porostlé zachovalými, hustými smrkovými lesy plnými kapradin a borůvčí. Typický přespolní návštěvník, léta informovaný sdělovacími prostředky především o ekologických katastrofách zdejšího kraje, bude současným vzhledem hor příjemně překvapen.

Pro Krušné hory jsou příznačná rozsáhlá vrchovištní rašeliniště (zejména v západní a střední části pohoří) s porosty borovice blatky, kleče, vrby borůvkolisté, trpasličí břízy a podmáčené původní smrčiny. Největšími co do plochy jsou rašeliniště Božídarské a Novodomské – jde o jedny z nejlépe zachovalých rašelinišť v Evropě. Většina zdejších rašelinišť jsou národními přírodními rezervacemi se zákazem vstupu mimo označené cesty. Celé území rezervace je vyňato z lesně-hospodářské činnosti a ponecháno přirozené­mu vývoji.

STŘEDOVĚKÁ SLÁVA A BOHATSTVÍ

Jak naznačuje jeho původní pojmenování (Erzgebirge – Rudohoří), pohoří bylo bohaté rudnými zásobami. Cenné rudy se zde těžily a zpracovávaly již od samých počátků zdejšího osídlení v ranném středověku. Dolování cínu bylo údajně na Loketsku započato již v roce 1241 anglickými horníky, vyhnanými z náboženských důvodů z přímořského Cornwallu. Nejprve se rudy rýžovaly v náplavech horských potoků a říček, ve 14.století se začaly razit a hloubit první štoly a šachty, a zároveň stavět první primitivní stoupi a hutě, aby bylo možno vytěženou surovinu dále zpracovávat.

V první fázi osídlení české strany tehdejších Rudných hor byla ve 13. a 14.století založena města Kraslice, Nejdek, Jindřichovice, Luby, Hroznětín, Hrob a Přísečnice; nejvýznamějším a zároveň nejstarším báňským městem se však stala Krupka, založená v okolí cínových nalezišť kolem roku 1300. Obyvatelstvo hor tvořili od středověku až do konce 2.světové války téměř výhradně Němci.

V 16.století byla objevena bohatá ložiska cínové rudy v regionu Blatenského vrchu, což vedlo k založení měst Horní Blatná a Pernink v roce 1532. Následoval velký příliv německých horníků a důlních podnikatelů, a vznik dalších měst: Abertamy, Hřebečná, Boží Dar, Měděnec, Oloví, Loučná, Hora Sv.Kateřiny a Vejprty. Do konce 16.století (kdy se datuje největší rozmach krušnohorského regionu) následoval vznik mnoha a mnoha dalších hornických měst a městeček. S krušnohorským cínem se v tomto období čile obchodovalo po celé Evropě.

Koncem 16.století se začíná projevovat vyčerpání zdejších rudných ložisek, hospodářská deprese na evropských trzích, nedostatek dřeva z vyplundrovaných lesů na výdřevu štol a tím ovlivněný rapidní vzrůst důlních neštěstí v nedostatečně zabezpečených šachtách. Hlubinná těžba musela sestupovat do stále větších hloubek, těžení se tak výrazně prodražovalo a stále více dolů zanikalo pro svou nerentabilitu. Po roce 1600 mělo krušnohorské dolování již jen stále sestupnou tendenci.

PŘEDVÁLEČNÝ ČAS ŽELEZNIC A ROZHLEDEN

Úpadek krušnohorského hornictví znamená hledání nových zdrojů obživy a vznik a prudký rozvoj řemesel jako řezbářství, tkalcovství, košíkářství, výroba hraček a různých nástrojů, včetně hudebních – roku 1828 byla v Kraslicích vyrobena Johannem Langhammerem první foukací harmonika na světě. Nejrozšířenější manufakturou zde bylo po dlouhá pokolení paličkování krajek, kterému se věnovaly celé rodiny, včetně mužů a dětí. Všechna tato řemesla živila krušnohorské obyvatele až do 19.století.

Koncem 19.století sílící evropské hospodářství s sebou přináší masivní budování nových želežničních tratí a silný rozmach cestovního ruchu, jehož projevem jsou mimo jiné i stavby vyhlídkových věží a restaurací (například na Klínovci roku 1884). Po roce 1900 se v Krušných horách začíná rozšiřovat lyžování, a budují se první sjezdovky a skokanské můstky.

Ve třicátých letech postihla světová hospodářská krize krušnohorský region přinejmenším stejně zle, jako jiné oblasti. Masivní propouštění snad ze všech místních továren a rapidní zhoršení životních podmínek vyostřovaly národnostní rozpory mezi Čechy a Němci, z nichž oba národy se navzájem vinily za hospodářskou mizérii. K dočasnému oživení krušnohorského rudného dolování dochází za války, kdy pro posílení surovinové základny německé zbrojní výroby wehrmacht posílá do štol dolovat uran, wolfram a cín zejména ruské, polské a francouzské válečné zajatce.

CHMURY NEKONČÍ: POVÁLEČNÉ KRUŠNOHOŘÍ

Na konci druhé světové války se Krušné hory staly smutným svědkem mnoha transportů vězňů koncentračních táborů – tisíce lidí během těchto tzv.pochodů smrti v oblasti hor zahynulo. V následujících letech 1945-46 byl německým obyvatelům Krušnohoří na základě dekretů presidenta Beneše zkonfiskován majetek a byli vystěhováni do válkou zničeného Německa. Čímž skončilo mnoho set let trvající německé osídlení české strany Krušných hor.

Souběžně s odsunem Němců započalo komplikované znovuosídlování regionu českými obyvateli. Zájem o osídlení prázdných německých domů byl v horských oblastech mizivý, jelikož zde existovalo minimum možností obživy. Některé odlehlejší horské partie zůstaly po válce na mnoho let vylidněné; opuštěné domy chátraly a v 50.letech byly po stovkách demolovány. V průběhu 50. a 60.let v Krušnohoří tímto způsobem zcela zaniklo několik desítek obcí. V souvislosti s tehdejší socialistickou ideologií ateismu bylo v této době záměrně poškozeno a mnohdy zcela nenávratně zničeno množství kulturních památek, zejména kostelů, kaplí, božích muk, křížů a hřbitovů.

KAM ZA PAMÁTKAMI?

Architektonicky je pro celou oblast Krušných hor je typický výskyt staveb s hrázděnými patry a štíty. Takové domy jsou ke spatření opravdu v kterékoliv lokalitě hor; v hojném počtu je najdete například v Nových Hamrech, Nejdku, Kraslicích, Blatně u Chomutova, Květnově či Krupce. Z přírodně-technických památek Krušnohoří vám doporučuji si prohlédnout 12 km dlouhý Blatenský příkop z roku 1540 v lokalitě Boží Dar – Horní Blatná, propadliny starobylých rudných dolů Vlčí jámy s celoročním ledem v téže lokalitě, či navštívit bývalé rudné doly v Měděnci, Krupce, Komáří hůrce nebo Cínovci. Unikátem je také dřevěný kostel z Flájí nad Litvínovem, před napuštěním Flájské přehrady přestěhovaný do Českého Jiřetína, Flájský plavební kanál tamtéž, anebo překrásná, italskými dělníky postavená Janovská přehrada s nejvyšší zděnou hrází u nás, 53 m vysokou a 220 m dlouhou. Svou historickou hodnotu mají též památníky z prostoru napoleonských bojišť z r.1813 u Chlumce, Přestanova a Nakléřova.

(pokračování v díle 2/2)

Text: Tom Řepík
Vyšlo v tištěném běžkařském magazínu NORDIC, 2008
PDF odkaz na článek Nomen Omen: Krušné hory