Disciplína je klíčová IV.

Písmo: A ++ A --

Vladimira R napsala:

Souhlasim s autorem vcerejsiho serialoveho prispevku, ktery ve svem pohledu na obchodovani klade velky duraz na eliminaci stresu. Plne s nim souhlasim, behem dvou a ctvrt roku sve vlastni obchodni praxe mam vesmes totozne poznatky a velmi podobny nazor. Poznala jsem, ze nezavisle na tom, jak jsem schopna odolavat stresu a zvladat jej v jinych oblastech zivota – nejen pracovniho, stres pri obchodovani v mem pripade dosahuje prekvapive vysokych hodnot, ktere jsem nikdy predtim v zadne jine oblasti nezazila. Pravdepodobne to bude tim, ze vetsina lidi si nechce pripustit myslenku, ze by mohli prijit o sve tezce vydelane penize a to velmi rychle, coz v obchodovani hrozi. Takovato „hrozba“ zcela logicky u vetsiny normalnich lidi vyprodukuje nadmerny stres, a zalezi na kazde jednotlive individualite, jak jej dokaze ovladnout a eliminovat na unosnou miru – protoze neverim, ze nekdo dokaze stres zcela (100%) ve sve mysli potlacit.

Po svych zkusenostech uz verim tomu, ze nekterym lidem pripada uspesne obchodovat jako ta nejtezsi vec na svete… 🙂 Podobny stres ze ztraty penez neni vyhradne domenou pouze komoditniho nebo akcioveho obchodovani – domnivam se, ze vetsina podnikatelu zazila podobne chvile, kdy to s jejich firmami slo z kopce, a tez rada zamestnancu mohla byt vystavena podobnemu (ne uplne adekvatnimu) presu v okamziku, kdy bylo ohrozeno jejich misto a pod. Ackoli nyni obchoduji jak ja to nazyvam velmi vybirave – t.j. obchody s extremne nizkym riskem a velmi priznivym pomerem „RRR“, ne vzdycky tomu tak bylo a musela jsem se k tomuto stylu, ktery mi az po dlouhych 16 mesicich zkouseni a hledani zacal prinaset penize, tvrdosijne propracovat.

Pred vice nez dvema lety muj typicky obchod vypadal tak, ze jsem nakoupila Treasury Bonds v oblasti jeho dennich highs, a nez jsem se nadala, Bond zacal padat dolu, a ja ztracela typicky 500-800$, castokrat i 1000$, a stale jsem pozici drzela, obcas jsem mela misto 1 i dva kontrakty. Casto jsem obchodovala a vlastne dodnes rada obchoduji v parech – bud 2 nebo 4 jednotky. Mnohdy jsem pak vystupovala se ztratou 1500-2000$ na kontrakt blizko svych lokalnich lows, abych pak se zoufalstvim pozorovala, jak se trh jeste tehoz dne otaci zpet nahoru a opet nabira na cene…

Musim pripustit, ze to, co mi (krome vseho ostatniho) chybelo nejvice, byl jakysi cit pro pohyb ceny, ktery se asi neda naucit jinak, nez zazit den po dni praxi v trzich. Nedokazi to lepe vysvetlit, ale dnes se mi rozhodne takoveto prihody nestavaji, a pritom jsem nijak zasadne nezmenila svuj obchodni pristup nebo metodologii. Nevim jestli to nekomu zkusenejsimu dava smysl, jestli jste to take zazili… ale ja mela ve svych zacatcich, kdy jsem ztracela penize, casto takove navaly zoufalych myslenek, ze jsem na tohle obchodovani kratka a ze neni pro mne, ze cokoliv v nem udelam, dopadne spatne. Casto jsem trpela na smulu, a nemohla s ni pohnout… A pritom ted, kdyz se rok rokem sejde a ja najednou zjistuji, ze obchoduji uz plnych 27 mesicu (neuveritelne to leti) a probiram se svymi zaznamy obchodu, stezi dokazi prijit na takove „podivne“ obchody, jake jsem zazivala bezne ve svych zacatcich.

Ja si jednoduse myslim, ze vlastni praxe se nahradit neda a obchodnik musi prochazet svym vlastnim „evolucnim“ procesem, v prubehu ktereho, je-li „normalni“ se jeho vykonnost meni k lepsimu. Je prijemne vedet, ze jsem se ja osobne po roce a pul otocila do ziskoveho obdobi a kdyz si uvedomim, ze se svymi 2 a 1/4 roky praxe jsem stale nic vic nez novacek, mam velmi prijemne vyhlidky do budoucna – rada si predstavuji, nezastavim-li se ve vyvoji, jak me obchodovani bude vypadat za 5,6 anebo vice let. Moc se na toto obdobi tesim.