Au, ten podlý Dow: zas touha vidět do zítřejších novin?

Písmo: A ++ A --

Ne, že by to bylo pro mě nové, překvapivé nebo příjemné. Trhy si po čase opět pořádně škytly a já mám v emailu plno.

Obvykle mi tedy taky hodně emailů pravidelně posílají nějací neznámí, hodní lidi, kteří mají zájem, abych si nechal prodloužit penis. Stačí však týden jako byl ten uplynulý a hned se mnou kdekdo chce řešit buďto svou chamtivost – to v případě, že se ocitli v pozici na správné straně trhu a teď neví, co s ní. Anebo se chtějí podělit o svou (jejich slovy) mizérii, že jim trh, který se jim nijak extra nezdál a nic nenaznačil, že jim sprostě utekl – a oni teď vidí kam až, a dost je to sžírá, že si nenaskočili na vagón, protože – považte! – moc dobře by si věděli rady, co v takové pozici dělat. Jen v ní, při psu, být.

No není ten svět nespravedlivý?

Jistě, že je.

Nebohým traderům utekl Dow Index na jih a nezazvonil jak tramvaj. Stejně jako ropa jim zdrhla na začátku prázdnin dolů, bez varování, přičemž ji čekali spíš na druhou stranu. Na tu se ve stejném čase – už podle očekávání – hýblo jak mělo obilí, ale přeskočilo je limit-up gapem, takže zas nic. K dovršení všeho jsou teď už kolikátý týden nebo měsíc bullish v cukru, jenže ten ne a ne dostat rozum.

Maj to ti tradeři na tom světě nějakou radost, po vzoru Poláčkových Mužů v ofsajdu? No nemaj!

Upřímně, přál bych jim všem, co jsem zažil sám 14 let zpátky (ve skutečnosti nepřál, nejsem zlomyslnej) – když mi v úterý 11. září časně odpo zavolal broker, že se před chvilkou stala kuriózní dopravní nehoda a do jednoho z Dvojčat omylem havarovalo letadlo, a měli bychom se rychle rozhodnout zbavit se už tak vinou recese ztrácejících akcií aerolinek, protože to s nimi asi půjde s kopce.

Ničeho jsme se zbavit ze známých důvodů nestihli a aerolinky dál i po znovuotevření burz ztrácely a ztrácely. Co hůř, v jednom z Dvojčat umístěná komoditní NYBOT burza skončila v prachu, s veškerým mým nikdy férově nevypořádaným tradingem. Já jen zůstal civět v tupém oněmění, odhodlaný jít do války (v těch dnech to byl autentický pocit mnoha), čekaje, co bude.

Nebylo nic.

Tomuhle – když už – by se možná dala říkat mizérie tradera; ne nějaké letní pšenici, která mě nachytá, že v ní chrápu a nedávám pozor.

Podobně ten zákeřný Dow Index z minulého týdne. Copak tohle je nějaká mizérie, nemít prodán padající trh? Případně nebýt v long putech? (Ačkoli, nepsal jsem tu právě o nich náhodou už v lednu, v článku o rozvrstveném vnímání trhů?)

Vždyť taky by fňukalové mohli mít plně naloženo long akciemi, jako drtivá většina veřejnosti, a dostávat jeden margin call za druhým při 500+ kolabujícím trhu za den. A nebýt schopni se akcií zbavit, protože up-tick, jenž by to jediný umožnil, ne a ne přijít.

Jakkoli, pokud někdo zůstává slepý k ¾ roku se formující únavě překoupeného trhu, o svou lekci a budíček minulého týdne doslova žadonil.

djia top summer 2015

Cynicky tu teď odmávat naivitu a nepohotovost všech, co zůstali (nejen) NYSE akcie long, by ale ode mě nebylo fér.

V investování do akcií, jak já jej chápu a vyučuju, jde totiž o to, držet tituly firmy, jejímž poměrům (v relativní míře) rozumím, je pro mě čitelná a věřím jí – vím, proč jí dál držím anebo proč už nechci.

A firma s dobrým příběhem umí být i proti takové mizérii (ať se dál držím slovníku fňukalů), jako v Dow minulý týden, imunní. Doslova.

Že kecám?

Asi málokterého zdejšího čtenáře překvapí titul, se kterým se teď vytasím. No jak jinak. Šipkami označeno, jak se negativní minulý týden (v řeči médií „nejhorší za posledních bla bla měsíců/let“) projevil na akciích Vail Resorts (NYSE: MTN);

djia vs mtn 2015

Šesti písmeny: nijagk. Hodnota firmy s (podle mého názoru) dál dobrým příběhem od března na začátku zobrazeného půlročního grafu, kdy jí skončila lyžařská sezóna, roste dál, jako by se (ne)chumelilo.

To všechno píšu s pokornou neznalostí, jak bude MTN titul vypadat dnes v pátek, jak za týden, jak na podzim na Díkůvzdání při openingu nové zimní sezóny. Nevidím do zítřejších novin a ani nechci.

To bývá paradoxně snem řady traderů; říkají a píšou mi o tom: „Kéž bych tak na chvíli dostal do rukou zítřejší noviny.“ (sic!)

Moc mi nerozumí, když jim odpovím, že za největší lidské neštěstí bych považoval právě takovouhle schopnost vidět dopředu; vědět, co bude zítra.

Nejistota je vzrušující, stimulující, žádoucí. V životě, v trzích, v čemkoli. Produkuje naději. Vždycky naději, nikdy beznaději.

A je to stejná nejistota/naděje, která mi dovoluje i v akciích za současných krutých výprodejů mít pořád své dobré důvody, proč chtít držet long.

V komoditách jakbysmet. Kopa důvodů, proč jít long, short, i proč tam chtít mít neutrál.

Kdo že by tam měl chtít mít neutrál?

Už rok vypisovači bavlněných opcí, třeba.

cotton weekly 2014 2015

A takhle je to se (skoro) vším. Nic není dobré nebo špatné samo o sobě, jde o naše vnímání.

A když už jsem takhle patetický, zůstanu ještě. Dál na margo onoho fňukání – a vlastně opět našeho vnímání.

Na mysl mi přichází věc, kterou jsem před časem někde četl.

Nepamatuju se už na detailní čísla, ale v kostce šlo o příměr, že pokud by se lidská populace na planetě rovnoměrně zkoncentrovala do pouhých 100 lidí (abychom byli schopni vnímat skutečný obrázek), v takové pomyslné vesničce by bylo asi 60 Asiatů, 18 Evropanů a asi 11 Afričanů, nevím už přesně. V zásadě 70 lidí nebílých a 30 bílých, 30 křesťanů vůči 70 nekřesťanům, což je ale dost fuk.

Co však zejména: přes 80 by jich mělo podřadné bydlení, přes 70 z celé té stovky by neumělo číst, polovina by živořila v podvýživě. A jenom jeden – jediný z celé vesnice – by měl univerzitní vzdělání.

Nedostává v tomhle světle naše vnímání vlastní mizérie o dost jinou perspektivu?

Pokud jste se dnes vzbudili víc zdraví než churaví, a zítra se tak probudíte zas, máte sakra štěstí, o jakém houfy jiných jenom sní. Pokud jste na vlastní kůži nezažili válku, hladomor, genocidu, pronásledování kvůli samotné své existenci… máte větší kliku, než stamiliony jiných lidí v tenhle čas, na téhle planetě.

A pokud máte v lednici něco k jídlu na večer, náhradní oblečení ve skříni, střechu nad hlavou, suchou postel a mobil v nabíječce, jste na tom líp, než 80 % ostatních na světě.

Jenže vy máte i účet v bance a přemýšlíte o investování v trzích, nebo to už praktikujete. A ve volnu řešíte své lyžování v Itálii a šnorchlování kdovíkde. To vás řadí mezi 7 % elitu světa.

Pořád mizérie?

Pokud jste dokázali přečíst tenhle patetický text až sem, jste na tom líp než pár miliard lidí na planetě, kteří číst neumí.

Zapomeňte na Dow, zapomeňte na ty celé pokroucené zkasínovatělé trhy a hrajte na nich, jenom když budete chtít, jenom když vám nebude vadit, že vás dřív či později nejspíš oholí. Protože ony vás budou zkoušet holit pořád. Poprvé, podruhé, i posté. A nepřestanou, děvky.

Netvrdím, že se jim to povede. Vy byste s tím ale měli počítat, že nejspíš jo.

Trhy totiž nejsou fér. Ani lidský život není. Ale vy v tom svém, zdá se, máte zatracenou kliku.

Jsem skromného názoru, že kdejaký mně píšící fňukal by měl být – Dow neDow – vděčný, a přinejmenším spokojený, pokud ne rovnou šťastný.

Tom