Které příkazy v akciích?

Písmo: A ++ A --

(Q)
Tome které jsou nejběžnější typy příkazů, když se nakupují akcie? Které preferuješ Ty?

(A)
Naprostá většina brokerů ti nabídne sortiment trojice nejuniverzálnějších: market, limit a stop.

„Market“ je v akciovém obchodování velmi rozšířeným typem příkazu. V podstatě ukládá brokerovi nakoupit akcie za cenu, která se právě v daný moment obchoduje. Tento příkaz je naprosto v pořádku, pokud jej zadáš v době, kdy je akciový trh otevřen. Zaručí ti, že máš tituly nakoupeny během okamžiku poté, co se rozhodneš. Jde-li o dobře likvidní titul, nakoupená cena se nebude nijak výrazně lišit od aktuální ceny, jež jsi viděl na monitoru v době, kdys příkaz zadával. Absolutně nedoporučuji používat market příkaz v době, kdy jsou trhy zavřeny. V takovém případě totiž bude příkaz exekuován až na open následujícího obchodního dne, a pokud bude mít titul divoké doobchodování po siréně (v angličtině after hours trading), můžeš jej nakoupit za drasticky vyšší cenu, než jsi viděl coby close předchozího dne. Já osobně, coby dlouhodobý akciový investor, zcela běžně a nejraději používám market příkaz pro nákup svých titulů. Naprosto nikdy nekupuji akcie na open, vždy uvnitř rozobchodované seance.

„Limit“ příkaz naproti tomu používá většina obchodníků, zejména těch, kteří obchodují krátkodoběji či takových, kterým z jakéhokoli důvodu záleží na konkrétní ceně, za kterou akcie nakoupí/prodají. Limitní příkaz umožňuje stanovit si cenu, za kterou je příkaz exekuován – pomocí nákupního limitu mám šanci nakoupit akcie za cenu, která je nižší, než aktuálně obchodovaná. Obchoduje-li se například akciový titul za cenu $48 na akcii, při použití nákupního limitu za $46 nakoupím své akcie za cenu $46 či nižší, nikdy vyšší. Pouze však za předpokladu, že se trh ze současných $48 pod úroveň $46 dostane. V čemž tkví největší „slabina“ limitních příkazů – negarantují, že k exekuci vůbec dojde. Já osobně limity používám pouze výjimečně – v případech, kdy netoužím po akciích takříkajíc „za každou cenu“ (což bývá obvykle v případech, kdy jsem si vědom nějaké vady na kráse ve fundamentálním obrázku firmy či v její aktuální akciové ceně).

„Stop“ příkaz se pro vstupování do trhu – tedy pro nákup akcií – používá velmi zřídka. Já ho pro akciové vstupy nepoužívám nikdy. Velmi často jej však používám pro prodej akcií (formou ochranného SL). Pro plánované výstupy z pozic používám podle konkrétní situace všechny tři typy příkazů – stop, limit i market; nejčastěji zřejmě market příkaz.

Detailněji se popisem jednotlivých typů příkazů zabývám v článku Druhy obchodních příkazů.

Tom