Kolikrát jsme již každý z nás absolvovali jeden sjezd pod absolutně azurovou, slunečnou oblohou, jen aby jsme ihned v jízdě následující shledali tu samou sjezdovku zahalenou v chuchvalcích mlhy nebo zasaženou přívaly sněhové bouře. Počasí v horách se jak známo umí změnit doslova z minuty na minutu, a moudrý lyžař, který je připraven na všechny jeho verze, zvyšuje své šance, že z každého lyžování bude odjíždět spokojený.
Slunce
Svítí-li nám za mrazivého, jasného dne, užíváme si pravděpodobně jedno z těch lyžování, na které budeme ještě dlouho v tom nejlepším vzpomínat. Ve dnech, kdy však má slunce sílu vytáhnout stupínky teploměru do plusových hodnot, nám paprsky začnou výrazným dílem ovlivňovat kvalitu sněhu. V rozlehlých resortech, kde máme na výběr spousty různě směřujících sjezdovek, je moudré za slunečných dní začít zrána lyžovat na jižně a východně orientovaných tratích – je na nich v tuto dobu nejlepší viditelnost a v noci zmrzlý povrch zde začne nejdříve příjemně měknout. Za skutečně teplých dní je dobré začít se hřejícímu slunci počínaje polední dobou vyhýbat – není-li vaším koníčkem brodit se v hlubokém oraništi sněhové břečky. Nejlepší to čas přesunout se na severně a západně směrované sjezdovky, a zakončit na nich svůj lyžařský den.
Bílá tma
Druh počasí, které nám žádná předpověď na světě nepomůže avizovat – přichází a odchází, než se nadějeme. Jde o kombinaci sněhové bouře, mlhy, či dokonce nízko položených mraků – a v té nejtěžší verzi „bílé tmy“ skutečně nevidíme, kam jedeme. Jsme-li uvězněni v takovéto situaci (která obvykle netrvá příliš dlouho), výrazně svou jízdu zpomalme až do opatrnického sesouvání se ze svahu – a to až do momentu, než se viditelnost opět zlepší. Poslední co chceme, je absolvovat kolizi s druhým dezorientovaným lyžařem či jinou překážkou. Velmi za takové situace pomáhá naše případná znalost tratě – její šíře, změny směru a strmosti profilu.
Mlha
Máme-li na výběr, za husté mlhy vyrážejme lyžovat vždy pod hranici lesa. Stromy po okrajích pisty nejenomže poskytují cenné vizuální vodítko, ale též mají schopnost měnit teplotu vzduchu, a do určité míry tím mlhu zčásti rozpouštět.
Vítr
Bezpochyby ten největší nepřítel lyžařův. Nejenomže nám silné větrné poryvy nepříjemně ovlivňují plynulost naší jízdy, studený vichr snadno dokáže to, na co je krátký silný mráz za bezvětří – hrozí nám místní omrzliny v obličeji, eventuelně rychlé celkové prochladnutí. Dvojnásob za takovéhoto počasí zvažujme, pustíme-li se lyžovat na otevřené vrchní partie hor, kde nejenomže vichr řádí nejdivočeji, ale snadno též dokáže uzavřít některé nekryté sedačkové lanovky – klidně po celý zbytek dne. Nejlepším řešením je opět držet se ve spodní části hory, pod hranicí lesa.
Déšť
Mnozí toto počasí apriori nenávidí a zůstávají při něm v teple svých příbytků. Já osobně déšť rád, při sportu i mimo něj – a nikoli jenom v létě. Kdykoli jsem vyrazil sjezdovat za vytrvalého deště, málokdy jsem se vracel zklamán. Za deště totiž obvykle bývá teplota vzduchu mírně nad nulou – tudíž příjemně snesitelná, při které sníh krásně povolí a na slovo poslouchá. Avšak hlavně – fronty na vlecích veškeré žádné, a hustota lidí na svazích někde mezi nulou a jedničkou – zkrátka tak, jak to mám nejradši! Samozřejmostí je obléci se do kvalitního voděvzdorného materiálu, na hlavu – jak jinak – helmu a k dispozici jedny kožené rukavice navíc na výměnu. Milujete-li lyžování na tolerantním sněhu a na sjezdovce, kterou máte prakticky sami pro sebe, nestraňte se deštivých dní!
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2004