Kdo mě zná, ví, že lidskou společnost za každou cenu nevyhledávám. Nelehko snáším davy a člověčí stáda. Ne, že bych lidmi opovrhoval; jsem rád sám. Sám preferuju být i v kyberprostoru. Na diskuzních fórech, faceboocích, skypech, emailech nikoho netrpělivě nevyhlížím.
Tak jako každý, i já mám zdánlivou volbu – buď se nonstop starat o komentáře k tomu, co se děje, anebo o TO, co se děje. Což reprezentuje dva vzájemně málo související světy. Nemám moc času a energie číst všechno, co bych chtěl, natož abych to svoje nejcennější vědomě utloukal plkáním. Přijímat, zpracovávat a vypouštět nepotřebné informace stojí čas a energii, obvykle zbytečně vynaložené. Proto preferuju se o komentování nestarat.
Sám navzdory tomu, že nejsem od přírody diplomat a servíruju věci natvrdo, snažím se psát i jednat bezelstně, držím si konzistentní názory a chci, aby lidi tušili, co ode mě můžou čekat.
Pokud máte důvod dát mi o sobě vědět privátní cestou, prosím použijte formulář níž na této stránce. Nikomu negarantuju reakci; pokud někomu připadá, že s ním adekvátně nekomunikuju, nejspíš to tak skutečně je a může to mít plejádu důvodů.
Každý nicméně má možnost mi dobrý důvod k reakci dát, to považuju za fér.
Nejsem k mání kdykoli kdekomu, jistému mně apelujícímu živočišnému druhu ale přeci.
Lidem, co chovají respekt k promyšlenějšímu vyjadřování se, mají empatii, zaujetí pro myšlení, odvahu k zodpovědné provokaci i respekt k oponentuře. Kteří principiálně preferují svobodu před iluzí bezpečí, v níž mohou brát osud do vlastních rukou.
Kteří vnímají svět spíš srdcem, jak učí liška Malého prince; nejsou okázale pozitivní za každou cenu, ale před pěkným nezavírají oči.
Od takových rád – a kdykoli – uslyším.