The art of forecasting

Commodities

Forecasting techniques make it easier for a trader to develop a directional bias, anticipate changes in a trend, and pre-plan strategies. When we develop a *bias*, it must be understood that it is solely for the purpose of planning a strategy to implement if a certain scenario unfolds.
We must be careful not to attach too much energy and emotion to a bias for the purpose of being *right*. Our goal is to make money by planning for possible scenarios – regardless of a market direction.

Analyzing market direction and incorporating forecasting techniques does not seem easy at first, and as such, is ignored by many traders. It takes some time and effort to learn. However, the more aggressive traders tend to gravitate towards these methods, knowing full well that hard work and better tools will pay off in the long run.

Proslulá značka lyží Kästle přesunuje jádro výroby do Česka

Horský byznys

Počínaje 1. únorem 2019 společnost SPORTEN, a.s. získává nové jméno KÄSTLE CZ, a.s. Brandy SPORTEN a ARTIS nadále zůstávají ve světě lyžování v podobě lyžařské značky. „Existující produktové portfolio Kästle rozšíříme o segmenty lyží běžeckých, skokanských, akrobatických, lyží pro jízdu v boulích i lyží kolečkových. Zároveň máme ambice v oblasti vrcholového závodního lyžování,“ představuje plány dalšího růstu značky Tomáš Němec, významný český průmyslník, lyžařský expert a bývalý úspěšný závodník.

Všechny značky v rámci Němcovy skupiny Consillium – private investments plně sdílí výrobní technologie, výzkum a vývoj, know-how, obchodní procesy, či marketingové aktivity. Synergie tak posílí kvalitu produktů všech lyžařských značek společnosti. Nově vznikající sportovní divize výše zmiňované skupiny pečuje o vlastní značky lyží KÄSTLE, SPORTEN, ARTIS a DIFFERENCES, a dále je prostřednictvím obchodní společnosti LEVELSPORTKONCEPT jejich distributorem pro Českou republiku.

Trade like the hawk

Commodities

While you might want to follow and analyze as much markets as you can master (which is usually a plethora), I did learn – the hard way, what else – that one shouldn‘t try to go and trade more than say two to four at once.

And very often it may be a good idea to try to specialize in one area and concentrate on a group of markets – such as say soybean complex or the meats, the metals, or what have you.

Diversification in the futures markets isn‘t exactly the best idea, since the demands of doing a perfect analytical job are far too great.

Burzovní trading diskutovaný na internetu

Komodity

Nejde to nezakřenit se, vždycky když si připomenu vlastní obchodnické začátky v roce 93.

Žádný internet jsem tehdy neměl a pochybuju, že byl tehdy nějaký v mé oblasti k mání. V tom čase jsem si pořídil svůj první mobilní telefon – příruční, kufříkový, s bytelným držadlem. Šlo se s ním dovolat jen z náměstí a po hlavní silnici na Prahu, vážil přes tři kila a stál tolik, že to tu ani nebudu psát. Všichni, kdo v roce 93 „museli“ mít pionýrskou verzi Eurotelu v tehdy čerstvě odděleném Česku, dobře vědí, kolik zaplatili. Ostatní by stejně nevěřili.

O čem tu ale chci psát.

Tehdy, vybaven klopotně vykorespondovanými kontakty na amerického brokera s dohodnutými komisemi v rozmezí $60-100 na lot, předplatným novinových komoditních grafů (jež ze Států poštou chodily s dvoutýdenním zpožděním) a zejména kdoví odkud čerpaným nadšením ze svého nového objevu (rok předtím mě ještě dráždilo, že se nemůžu dopátrat, proč na burzách ti divní lidi v barevných kvádrech po sobě tak hulákají a gestikulují rukama; a předesílám, že vygooglovat to nešlo) – tak tehdy jsem začal svou obchodnickou kariéru.

Emocionální odtažitost v burzovním tradingu

Komodity

Občas mi holt nějaké obchody nevyjdou – a klidně i v nepěkné sérii za sebou. Pro mě je taková situace zcela OK – ani náhodou nemá šanci ve zlém ovlivnit můj spirit a další počínání. Jsem na to koneckonců zvyklý; ztrácím v trzích nějaké peníze pořád – každý měsíc, každý týden.

Jiné pozice ale zase rostou příjemně mým směrem a zhusta si umí sáhnout na mé naplánované PT ještě třeba ten samý den, či následující. Ale ani z takových obchodů se nezblázním.

Nejsem totiž na své výsledky emocionálně vázán.

Intuice v burzovním tradingu

Komodity

Jakmile je jednou obchodníkem vybraná či vybudovaná metodologie naučena, poctivě odtestována a aplikována v trzích za konzistentní disciplíny a dodržování zásad money-managementu, myšlenky a emoce by už neměly jeho trading paralyzovat.

Disciplinovaný trader si časem vypěstuje zdravou dávku obchodnického nadhledu a uvolnění mysli, naučí se vyblokovat své ego a svůj mozek zaměstnávat v obchodech na plný výkon a kapacitu.

Právě v ten moment se začne rodit bezpochyby nejsilnější zbraň každého pokročilého tradera. Jeho vlastní obchodnická intuice.

Slib, co nikdo neslyšel

Glosy & drby

Malému Walterovi bylo čerstvých sedm, když našel to ráno pod stromkem vysněný dárek. Svou první zbraň!

Moc pěkná BB Daisy lever action vzduchovka s poctivou dřevěnou pažbou a blýskavou mosaznou hlavní. Žádná atrapa pro dětičky jeho věku; skutečná, těžká, funkční věc.

Vyběhl to vánoční ráno z domu, pušku v rukou, už nabitou a nataženou. Minul stodolu, stáje, ohradu pro koně. Na vzdáleném rohu pozemku jejich strýce, kde tehdy bydleli, byla skládka odpadu z hospodářských budov. Všechno bylo pod čerstvým sněhem. Tam si zkusil postavit na kámen plechovky a nějaké prázdné láhve. Zamířil.

Potěšilo ho pokaždé, když se plechovky rozlétly, jak do nich brok strefil. Hoch vydržel cvičit snad hodinu, dokud nebyl úplně prokřehlý, se znecitlivělými prsty od mačkání spoušti a taky mrazu.

Pak jako by ho plechovky omrzely. Poohlížel se po nějakém jiném terči.

Kodak: až na zem

US akcie

V životě mě nepřestávají dostávat nejbizarnější paradoxy. Naučil jsem se vždycky v čemkoli paradox hledat. Obvykle ne marně.

V devadesátých letech jsem byl aktivní ve výstavnické a shop-fitting branži a z titulu téhle pozice jsem vnímal citlivou optikou (nikoli zákazníka, nýbrž vybavovatele), kde a jaké obchody ve městech vznikají nebo zanikají. Velkým boomem v té době u nás procházely malé fotolaby; lidi v 90. letech začali stádně fotit, tehdy ještě na klasické kinofilmy, a své papírové fotky si nechávali vyvolávat právě v takovýchto fotolabech. Každé město jich mělo ve svém centru spoustu, možná víc než bank nebo pekáren.

Kodak byl v těch letech dominantním brandem fotografického průmyslu. Význam firmy ilustruje mj. i to, že Kodak vlastnil opulentní divadlo v Hollywoodu (nynější Dolby Theathre), ve kterém rozdávají Oscary anebo dominantní mrakodrap v Rochesteru, NY. Firma, kterou založil v roce 1880 jeden z pionýrů fotografování George Eastman, celé století dominovala světu na tomto poli.

V jeho závěru však Kodaku začaly chodit horší karty do hry.

Milan Trnka Stevens: kladenskej rapl

Sport & hobby

Se životem se to má jako s divadelní hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhý, nýbrž jak kvalitní. Pro úvod do dnešního příběhu nemusím „znovuobjavovať fúrik“. Věci totiž lapidárně shrnul můj kolega a profesní vzor Ivan Sosna, když před lety do diskuzního fóra napsal: „Jo, Trnka je rapl. Že s ním není snadné vyjít, by […]

Kousek nebe nad hlavou

Glosy & drby

Tuhle jsem v namátkou zapnuté televizi na ČT2 narazil na přírodovědný dokument, který mě u obrazovky podržel až do titulků. Proslulé BBC Nature dokumenty koneckonců považuju za jeden z nemnoha dobrých důvodů, proč si platit televizi. Vedle španělsko-mexických telenovel, pochopitelně.

V dokumentu ukazovali zajímavý efekt na nějakém ptačím dravci, nejspíš káněti. Zavřeli jej do obyčejné, volné ohrady o ploše asi 2 x 2 metry, s naprosto žádným stropem – jen běžný, nevysoký plot. Pták byl však v ohradě v absolutím vězení, ačkoli jinak volný a fyzicky schopný letu.

Důvod je ten, že káně potřebuje k rozletu rozeběh asi 3 nebo 4 metry, než nabere rychlost a může vzlétnout. Bez tohoto potřebného prostoru zůstávalo v opticky naprosto volné ohradě uvězněno bez schopnosti úniku.

Lyžařský sen Walta Disneyho

Disneyfilie, Sport & hobby, Amerika

Jednou z Waltových sportovních vášní bylo lyžování.

V roce 1938 jej vyhledal rakouský imigrant a lyžařský šampion Hans Schroll a ukázal mu panenskou oblast nedaleko kalifornského Lake Tahoe, dnešní Sugar Bowl. Přesvědčil Disneyho, aby se stal v novém skiresortu investorem. Za Disneyho peníze tam pak postavil lyžařskou chatu a po Waltovi pojmenovanou sedačkovou lanovku obsluhující hlavní kopec Mt. Disney.

V roce 1958 točil Disney ve švýcarském Zermattu film The Third Man On The Mountain a zamiloval si známou scenérii. Koupil pohlednici a poslal ji svým vývojářům do Kalifornie se strohým vzkazem: „Tohle postavte.“ (Rok nato v anaheimském Disneylandu otevřeli věrnou napodobeninu Matterhornu v poměru 1 : 10 s umělými stromy a vodopádem, na vrcholku posázenou skleněnými kuličkami pro věrnější ledovcový dojem. Bobovou horskou dráhu vedoucí skrz naskrz horou obsluhuje personál v bavorských krojích, hovořící s německým dialektem.) Walt se začal tamních Švýcarů vyptávat, jak se lyžařský resort provozuje, jak byl Zermatt naplánován, jak se tam starají o hosty. Rychle nabyl přesvědčení, že kdyby podobný provoz vlastnil, dokázal by vše navrhnout a zorganizovat mnohem líp.

Pár let nato, když byl Walt přizván jako klíčová osobnost do pořadatelského týmu zimní olympiády ve Squaw Valley, potkal se tam s bavorským expertem Willy Schaefferem. Ten později začal prozkoumávat jednotlivé západoamerické lokality pro Disneyho nový horský resort. Do úzkého výběru se dostal kalifornský Mammoth a několik míst v San Bernardinu poblíž Los Angeles.

Vnucená disneyovská perspektiva

Disneyfilie

Vnímavému oku přijde kdeco v Disney parcích obrovské a současně tak nějak malé. Ne náhodou. Jde o promyšlenou optickou manipulaci machrů na filmové triky z Walt Disney Imagineering.

Prakticky všechny stavby jsou postaveny ve zmenšeném poměru 80/60/40; tzn. přízemí s interiéry obchodních provozoven je postaveno do 80 % běžné výšky, první patro (využívané pro kanceláře a privátní pokoje) do 60 %, vrchní patro (sklady) do 40 %. V adekvátně zmenšeném poměru jsou vyhotoveny i všechny stavební prvky, třeba oken či viditelných spárovaných cihel. Objekt se tak jeví mnohem vyšším, než ve skutečnosti je.

Stejný vizuální trik je použit i na replice Matterhornu (včetně například progresivně zmenšovaných umělých stromů) a samozřejmě na zámku Šípkové Růženky. Ten je vysoký těsně pod 60 metrů (hranice, kdy by musel být použit letecký maják, jenž by atrakci znehodnotil) – přičemž pohádková pevnost vytváří dojem stometrových věží.

Učebnicově nenápadné užití vnucené perspektivy lze vyslídit i na replice Eiffelovky v Epcot parku ve floridském Walt Disney World. Aby byl vyvolán dojem původní třistametrové výšky, maketa je postavena ve zmenšeném 1/10 poměru tak, že pohled na ni je umožněn jen z dálky. Jelikož v Disneylandu se nikdy nearanžuje nic, co není vidět, je postavena jen její viditelná vrchní část.

Vznik floridského Disney Worldu

Disneyfilie, Amerika

Poté, co se potvrdil úspěch anaheimského Disneylandu, bylo jen otázkou času, kdy dojde na jeho východoamerickou verzi.

Walt často prohlašoval, že nesnáší pokračování a nechce se nikdy opakovat; byl názoru, že zkoušet duplikovat nějaký existující úspěšný model je známka lenosti a nedostatku invence. Proto jakákoli představa o novém Disneylandu vždy vycházela z premisy, že nepůjde o prostou repliku kalifornského parku.

Walta vždy deptalo motely a restauracemi ucpané bezprostřední okolí Disneylandu a věděl, že pokud kdy půjde na východ, bude muset stavět na o mnoho rozlehlejším prostoru. Jednak kvůli eliminaci náplavy přiživujících se podnikavců, jednak měl v hlavě spoustu nových snů o nových atrakcích, vyžadujících si své místo. Jak snil Walt Disney celý svůj život velké sny, tentokrát byly gigantické: zahrnovaly i vlastní letiště, průmyslový park s kompletní obslužnou infrastrukturou, dokonce celé vlastní město.

Plánovat východoamerický park začal Walt v roce 1959. Chtěl jej sice mít na východě, ale ne blízko vlastního pobřeží, aby se vyhnul konkurenci mořských pláží. Po špatných zkušenostech se spekulanty v Kalifornii podnikal veškerý průzkum v nejvyšším možném utajení. Jakmile se v roce 1963 rozhodli pro floridské Orlando, Disneyův právník Robert Foster začal pod falešným jménem Robert Price skupovat obrovské lány pozemků. V létě 1965 začaly o projektu psát místní noviny The Orlando Sentinel a ceny blízkých ploch vylétly ze $180 za akr na desetinásobek. Poslední pozemky Disney pořizoval za $80 tisíc na každý akr.

I cihla chce být něčím víc

Glosy & drby

V každém oboru, o nějž se zajímám, obvykle vzhlížím ke kontroverzním samorostům dané disciplíny, plujícím proti hlavnímu proudu neortodoxní cestou po svém, nehledícím na pravidla, tradice a většinové mínění.

Takoví rebelové bývají častěji než ne stádně neuznávání až nenávidění; respektu a reputace se nezřídka dočkají až v závěru života – pokud vůbec dočkají.

V architektuře považuju za podobného psance Luise Kahna, jistě nejvlivnějšího představitele brutalismu 60. let, zdánlivě škaredého stavebního stylu prosazujícího primitivní sílu a drsnou poezii hrubého betonu.

It’s A Small World After All

Disneyfilie

Prakticky vzápětí po úspěšné olympiádě v roce 1960 začali v Disney studiích pracovat na třech instalacích pro světovou výstavu – Fordův Magic Skyway, GE Progressland a ještě na robotické figuríně prezidenta Lincolna pro pavilon státu Illinois.

Práce byly po celou dobu příprav vesměs ve skluzu, Lincolnův robot dokonce o několik týdnů nestihl slavnostní otevření události v dubnu 1964.

V létě 1963 si navíc vzpomněla Pepsi-Cola, dlouholetý věrný partner Disneylandu, že by potřebovala nějakou atrakci pro mezinárodní pavilon UNICEF, který sponzorovala. Narychlo si sjednali schůzku v Disney parku, Walt tehdy nebyl přítomen. Zástupci v Disneyho firmě však Pepsi odmítli, že už takhle své tři instalace nestíhají.

Když se o tom Walt dozvěděl, zrudnul vzteky a donutil manažera, aby hned Pepsi vzkázal, že pro ni atrakci Walt osobně zařídí.

Mr. Bojangles, come back and dance again

Glosy & drby

Pětadvacátého dne se narodil i umřel zřejmě největší génius stepu všech dob, černoch jak uhel z Harlemu, Bill „Bojangles“ Robinson. Mám rád jeho příběh.

Ve třicátých a v začátku 40. let byl hvězdou Hollywoodu, hrál v řadě slavných filmů a muzikálů, na obou snímcích je s jeho nejčastější dětskou hereckou partnerkou Shirley Temple – tou, která se pak stala první polistopadovou velvyslankyní USA v Československu (1989-93).

Ačkoli si Bojangles podmanil Hollywood, měl otevřené dveře v Bílém domě a ve své době byl nejlíp placeným černým umělcem Ameriky, jako správný hráč, opilec a dámař v závěru života vymetal vězení a bary a umřel v 71 letech na infarkt úplně švorc. Neudržel peníze i proto, že bezelstně pomáhal spoustě lidí v nouzi. Moc se mi jeho odkaz líbí.

Nejspíš nejlepší náborové video v oboru

Horský byznys

Pracovat v lyžařské branži není žádný med, na druhou stranu pro spoustu lidí jde o téměř džob mladistvých snů: lyžování zadarmo, přístup k levné výbavě, práce v krásném prostředí, a ještě by se toho asi našlo. Přesto, střediska mají o lidi nouzi a po rekrutech vykazují konstantní poptávku. Notoricky známý hlavní důvod takového stavu, tedy […]

Tvůj krok je lehký jak dech. Kudy jdeš, tam začíná bál

Glosy & drby

Před třemi roky tudy šel pryč Pan Básník. Následující čtvrthodinu s jeho texty si málokdo odepíše ze života. Ta půjde do plusu.

Nefalšovaný babyboomer, kdybych si mohl vybírat, narodil bych přesně v jeho době, jen radši v Truckee než Táboře. Taky kovboj to byl.

Cover verze původních hitů to nemívají snadné a nezřídka dopadají bizarně. Jednu z mála kopií, která nejenže důstojně udržela krok s originálem, ale po mém soudu jej předčila, napsal ON.

Splendidní nářez té nejlibovější textařiny v mouchami olezlém řeznictví normalizace roku 1970.

Disneyho Kolotoč pokroku

Disneyfilie

Firmě General Electric Walt nabídl svůj odložený koncept robotických figurín z neuskutečněného Edison Square projektu. Zabalil jej do nápadu kruhového divadla s otáčejícím se hledištěm pod názvem The Carousel of Progress, Kolotoč pokroku.

Scéna asi dvacetiminutového představení byla rozdělena na čtyři části; v každé byla vyobrazena domácí pohoda stejné rodiny v rozdílných časech – v roce 1890, 1920, 1940 a v tehdejší současnosti (1964).

Těžištěm show byla demonstrace technologického pokroku na elektrospotřebičích od GE. Kolem kruhové scény se otáčelo šestidílné hlediště, každá sekce pro 250 lidí (čtyři pro představení, pátá pro příchod a šestá pro odchod publika). Každou hodinu tak show s dokonalou reklamou na výrobky od GE shlédlo téměř 4 tisíce lidí.

GE si koncept Waltova projektu zamilovala a zaplatila si u něj vývoj tohoto odvážného řešení. To se povedlo a na světové výstavě působilo senzaci. Do pavilonu GE Progressland se stály hodinové fronty, přičemž Waltův nápad s hledištěm dokázal odbavovat zdaleka největší počty návštěvníků bez sebemenšího prostoje. Z šesté odchozí sekce publikum pokračovalo po pohyblivém pásu do vrchní části pavilonu, kde společnost GE prezentovala budoucnost na technologických demonstracích získávání energie ze slunce a atomu.

Marketingový průzkum mezi zámořskými skiresorty: Snapchat & Pinterest

Horský byznys

Kolega Gregg Blanchard z americké centrály Inntopie se letos v létě pustil se do unikátní marketingové studie. Oslovil bezmála stovku horských středisek v Americe se specifickou sadou dotazů. Minule jsem pospsal jeho vývody týkající se Facebooku, Instagramu, Twitteru a YouTube, dnešní se budou týkat sítí Snapchat a Pinterest. Snapchat Pouhých 5 % respondentů za střediska […]