Ztráta pozornosti plynoucí ze zaběhlé rutiny opakujících se směn může vést k závažným újmám na zdraví, životech a majetcích. Trvalá mentální bdělost v kokpitu stroje umožní rolbařům užít si jejich nejlepší džob na světě – a vynikat v něm.
Bezpečnost rolbaře
Terénní pracovníci skiareálů jsou prakticky bez ustání vystaveni nebezpečí uklouznutí, škobrtnutí a pádu. Sníh, led a voda ve spojení s kovem jsou jejich stálým nevyzpytatelným protivníkem. Kdykoli vystupujete na rolbu (ale i jakoukoli jinou konstrukci v terénu skiareálu), dodržujte pravidlo více kontaktních bodů – vždy se pohybujte s bezpečně jistým úchopem a vždy noste pevné boty s podrážkou pro sníh a led. Toto je zvlášť důležité v případech, kdy v procesu rolbování potřebujete průběžně vystupovat z kabiny ven, například kvůli připojení lana navijáku, nebo pokud je třeba vylézt na plošinu stroje, kde se pohybuje po hladkém povrchu – např. při nakládce a přepravě materiálů. Pozor na rotující a pohyblivé části, které mohou člověka zachytit, popřípadě udeřit a způsobit tak vážný úraz.
Vedle robustní obuvi by měl být řidič připraven na krušné povětrnostní podmínky i ostatní svou základní výstrojí; organismus si snadno přivykne na pohodlné klima vytopené kabiny rolby, přičemž venku může vichr srážet pocitovou teplotu hluboko pod –30°C. Rolbař by neměl opouštět garáž bez teplé bundy, silných pracovních rukavic, čepice zcela kryjící uši, nabité baterky a nejlépe i přibalených lyžařských brýlí. Veškeré toto vybavení by si měl řidič brát s sebou do stroje na každou směnu.
Nepravidelně dlouhé noční jízdy bývají pro biorytmus ne nevýznamným šokem; rolbař by měl nastupovat na směnu dobře vyspaný a vybavený vydatnou svačinou pro noční přestávku. Neměl by podcenit důležitost dostatečného pitného režimu – práce probíhají řadu hodin. Pokud se v průběhu směny neubrání ospalosti a hrozí mu nebezpečí upadání do mikrospánku, je rozumné na nejbližším bezpečném místě zastavit a na 15 minut si pohotovostně zdřímnout. Nedělejte si z nočních šlofíků pravidelný návyk, nicméně pokud to váš momentální stav vyžaduje, nerozpakujte si odpočinout. Žádný provozní vedoucí žádného skiareálu nebude zpětně preferovat ušetřenou čtvrthodinu času před rolbou havarovanou do sloupu lanovky nebo přejetého hydroboxu.
Rolbař není jen řidičem rolby, nýbrž zároveň i tím, kdo se stará o technický stav svého stroje a současně by měl být schopen provádět běžné údržbové práce, popřípadě odstranit drobné závady. Proto je potřeba vědět a dávat velký pozor, aby při těchto činnostech byla všechna přídavná zařízení na zemi a mimo funkci. Pokud bude třeba vyklápět plošinu nebo kabinu stroje, je třeba před tím, než rolbař vleze do prostoru pod, zajistit vyklopené části pevnou vzpěrou.
Bezpečnost ostatních
Řidiči rolby (ale i každého jiného dopravního prostředku ve skiareálu) si musí neustále udržovat přehled o situaci ve svém bezprostředním okolí. Včetně nočních hodin, kdy v terénu nikoho dalšího nečekají. Nicméně z důvodů mezi lyžaři stále populárnějších (a často ve tmě provozovaných) skialpinistických výletů či nočních běžkařských túr, dlouho do noci prováděného tvarování snowparků nebo nočního zasněžování, rolbař může v terénu narazit na kohokoli doslova v kterýkoli čas.
Nezávisle na střediskem nastavených pravidlech pro skialpinisty, ti se na svahu objevovat zkrátka budou – a to i v případě striktního zákazu vstupu. Co hůř, řidič jejich siluety typicky zahlédne až na poslední chvíli v kuželu světel reflektorů či ve zpětném zrcátku. Většina letitých rolbařů dokáže z paměti vylovit na vlastní nervy prožité krušné okamžiky; jeden z nich například v noci upravoval spodní část areálu s nedostatečnou vrstvou sněhové pokrývky tak, že si sníh přetahoval z vyšší partie sjezdovky. Na nedlouhém úseku svahu jezdil neustále sem-tam dopředu-dozadu. Když se chystal opět couvat, instinktivně se podíval do zpětného zrcátka a všiml si mdle světélkující tečky čelovky skialpinisty, po pásech lyží stoupajícího přímo za rolbou. Kdyby jej rolbař nezahlédl a rozjel se rovnou vzad, téměř jistě by jej přejel.
Řidič rolby musí mít oči na stopkách do všech stran, nesmí přestat pravidelně kontrolovat své okolí v zrcátkách a mít stálý přehled o bezprostřední situaci ve svahu nad sebou i směrem ke všem odbočkám, odkud může kdykoli rolbě do cesty vjet nějaký lyžař. Pokud si to situace vyžaduje a je to bezpečné, řidič by měl rolbu zastavit a počkat, až lidi z bezprostřední blízkosti stroje odjedou. Pokud zastavit bezpečné není, měl by jim nechat co možná největší prostor a současně jim dát všemi dostupnými způsoby – zvukovými i světlenými – najevo, že mají v cestě pracující rolbu. Pokud řidič upravuje s pomocí navijáku, každou přítomnost nějakého dalšího člověka na daném svahu musí zohlednit o to úzkostlivěji.
Dnešní navijáky mají délku lana 1 km nebo téměř 1,5 km. To znamená, že pracuje-li stroj o kilometr níže, než je kotvící bod lana, rolbař nemá žádnou možnost ovlivnit své chování vůči skialpinistovi, který kříží jeho trasu – zkrátka o něm neví. Proto si každý řidič musí uvědomovat důležitost označení přítomnosti lana v terénu (kotvící bod v horní části kopce, popřípadě značky a symboly na všech možných přístupových cestách – ideálně na reflexních tabulkách, případně blikajícím majákem). Samotné lano ve tmě prostě vidět není.
Rolbař často pracuje v koordinaci s dalšími pracovníky v terénu, například zasněžovači nebo lidmi starajícími se o překážky ve snowparku. Řidič by měl s každým terénním pracovníkem v bezprostředním dosahu udržovat zřetelný oční kontakt a dbát, aby se nikdo nevydal do těsné blízkosti rolby bez toho, že mu řidič neomylným pokynutím pohyb dovolí. Měl by své spolupracovníky venku poučit, že v rolbě má určité slepé úhly, a nejlépe s nimi být ve spojení i přes rádiovou vysílačku. Je důležité, aby se v přítomnosti dalších pracovníků v okolí rolby vyhnul jakýmkoli náhlým změnám směru či rychlosti jízdy. Pokud se někdo z venku potřebuje dostat k vám do rolby, spusťte dolů radlici a zcela rolbu zastavte před tím, než mu dáte zřetelné znamení, že k vám do kabiny může.
Bezpečnost stroje
Bezpečnostní ohledy se často soustředí výhradně na osoby, žádný skiareál ale nemůže ztrácet ze zřetele ani bezpečnost svých multimilionových investic do flotily sněžných roleb. Ty bývají každou noc vystaveny drsným podmínkám zejména zkraje a na konci sezóny, kdy vinou nedostatečné sněhové pokrývky na mnoha místech svahů vyčnívají nejrůznější terénní i umělé překážky a provozní podmínky se nahodile mění.
Nepodceňujte pravidelnou inspekci stavu rolby před vyjetím na směnu. Ušetříte si nervy, časové prostoje a skiareálu zbytečné výdaje, pokud včasnou kontrolou odhalíte nedostatečné hladiny provozních kapalin, vadný stav funkcí, světel, kol, hadic atd. Vyplatí se vsadit na zkušenostní instinkt – pokud něco nevypadá v pořádku, vydává to jiné než obvyklé zvuky, má jinou vůli či to jinak než obvykle zapáchá, nejspíš bude dobrý důvod nechat věc hned prověřit. Důležité jsou funkční veškeré bezpečnostní prvky (zejména čidla pro zvedání frézy), ale i vyhřívání skel a zpětných zrcátek. Bez toho je dobrý výhled ze stroje do všech směrů hlavně při zasněžování a namrzání ledu nereálný.
Rolbu šoférujte s citem. Jemné a souvislé pohyby prospívají rolbě i sjezdovce víc než náhlé, razantní změny. Dobrý rolbař není závodníkem, nýbrž člověkem zodpovědným za kvalitu provedené práce. Citlivý provoz tak těžkého stroje se projeví na jeho delší a bezproblémovější životnosti. Hladké a pozvolné otáčení a změny dopředného a zpětného směru, neagresivní pohyby radlice i frézy a umírněné otáčky motoru – to vše pomůže významně předcházet předčasnému opotřebení stroje.
Zkušený rolbař dokáže dynamicky uzpůsobit styl své práce stávajícím podmínkám. Nepodléhá častému zlozvyku mnohých – stále těžké noze na pedálu, motoru vytáčenému do nejvyšších otáček, maximální rychlosti a hloubce frézování atd. Každou noc naopak inteligentně nastavuje parametry záběru podle panujících podmínek – a dokonce je i rektifikuje během směny, pokud si to situace vyžádá. Pro snazší ovládání dnes existují v těch nejmodernějších strojích softwary, které tuto změnu umožní zmáčknutím jednoho tlačítka, a tím se dopředu přednastavené hodnoty – zejména na fréze – aktivují. Aktuálně je možné využít až čtyř takto nastavitelných módů. Na svahu tak za sebou rolbař zanechá ten nejlepší možný produkt, jaký mu okolnosti dovolily, přičemž spotřeboval rozumné minimum paliva a stroj vystavil rozumně přiměřené zátěži.
Pokud se cokoli na stroji během směny pokazí (či se vám jen zdá, že se možná pokazilo), zřetelně to nahlašte dílenským mechanikům. Jejich častá výtka zní, že řidič buďto do provozního deníku napíše málo srozumitelný záznam, nebo použije vágní ohlášku typu „nefungovalo to správně“. Při popisu buďte sice struční, ale nanejvýš specifičtí. Jasně vysvětlete příznaky problému a jakékoli okolnosti, které si myslíte, že jsou relevantní. Navzdory vašemu sebepreciznějšímu reportu přesto mějte s dílenskými mechaniky trpělivost, pokud budou potřebovat další objasnění potíží – většina z nich totiž není (a nikdy nebyla) rolbujícími řidiči.
I ti nejzkušenější z rolbařů musí mít tyto pravidla neustále na paměti, protože každý z nás je náchylný dopouštět se chyb – obvykle, když to nejmíň čekáme. Nikdy nepřestaňte být ostražití a vždy myslete na bezpečnost svou, ostatních okolo i vašeho stroje.