Ačkoli si přívlastek „nej“ snaží uzurpovat kdejaký sport (a NEJkrásnějších, NEJnáročnějších, NEJnoblesnějších atd. disciplín bychom se nedopočítali), jsou i aktivity, jimž se jejich nej dá věřit. Profesionální bull riding – jízda na divokém býkovi – má své věrohodné nej v oficiálním názvu: Nejdrsnější sport planety.
S postupujícím věkem mi čím dál víc imponují sporty vycházející z nějaké praktické, užitečné činnosti. Patří mezi ně lyžování na většinu způsobů, outdoorový pohyb všeobecně, dřevorubecké sporty a taky rodeové disciplíny. Mezi kterými má můj největší respekt právě PBR.
Z doby svého raného mládí (a plné sily) si nesu vlastní osobní zkušenost z hřbetu živého mladého býka (specificky chovaného pro budoucí PBR soutěže); vydržel jsem 2,7 vteřiny a moje levé rameno si to dodnes zatraceně pamatuje – a asi doživotně nezapomene. Doživotně jsou taky od té doby mými sportovními idoly PBR kovbojové.
Aby kovboj býka sjel, musí na jeho hřbetě vydržet 8 vteřin, držíce se jednou rukou plochého lasa smyčkou provlečeného kolem trupu býka a své dlaně, aniž by se býka dotknul rukou druhou. Častěji však vyhrává býk a jezdce před limitem shodí. Čímž pro něj začíná ta nejtěžší část – dostat se s co nejmenší újmou z dosahu zvířete. Obrovskou zásluhu na odlákání býka mívá trojice sehraných klaunů, bez nadsázky srovnatelných hrdinů s jezdci.
Každý z býků, speciálně vychovaných a celoživotně trénovaných pro co nejrychlejší shazování má svůj vlastní styl boje. Kombinují rotace kolem své osy, předozadní skoky, zadní výkopy do výšky přes 3 metry i zákeřné ataky rohy do obličeje nebo trupu náhlou pronací páteře. Kovboj musí disponovat obrovskou silou nejen úchopu, ale celého těla, zejména jeho středu; nadto dynamickou rovnováhou, pružností, koordinací, bleskovými reflexy a zejména – nesmí mít z přes tunu vážícího rozběsněného monstra strach.
Jízdy se bodují jak jezdcům, tak býkům, v rozpětí 0-50 bodů. Teoretického maxima 100 bodů nebylo nikdy dosaženo, 90+ bodové jízdy jsou považovány za výjimečné, běžně bývají profi soutěže vyhrávány s 85+ bodovými jízdami.
PBR šampionátu dlouhodobě dominují američtí a brazilští kovbojové a zvířecí legendy Asteroid a Bushwacker, které jen tak někdo nesjede. Taky na rozdíl od jmenovaných býků, kovbojové na trůnu nikdy moc dlouho nevydrží. Prakticky všichni natrvalo kulhají, trpí vykloubenými rameny, polámanými žebry, utrhanými vazy. Podupaná těla jsou denním chlebem, ortézy na všech možných kloubech běžnou výbavou.
Přesto nedají na svůj životní styl dopustit. Ve westernové Americe platí za glorifikované gladiátory.
Osobně respektuju každý sport dělaný s láskou a vervou; většině z nich koneckonců ani pořádně nerozumím. Přesto vždycky, když narazím na záběry přeplácených metrosexuálních simulantů vrhajících se po nulovém kontaktu do malého vápna anebo uječených sirén typu Sharapova – Azarenka, zatraceně mi to připomene, kdo že jsou mí sportovní hrdinové.
Přehled potichu trpěné bolesti typické PBR sezóny;
https://youtu.be/aun8CpmwXhE
V roce 2013 sjel šampion JB Mauney legendárního Bushwackera pro rekordních 95.25 bodu;
https://www.youtube.com/watch?v=WBhfAA76luo
Bushwacker je úřadující světový šampion mezi býky – jeho jízdy typicky probíhají takhle;
https://www.youtube.com/watch?v=dLTPvPX0N8o