Indián, ne šíp

Písmo: A ++ A --

V jednom dnešním lyžařském křesle se se mnou dala do řeči paní, která, jak přiznala, mě čte ve Snow i na tomhle blogu. Zeptala se, co považuju za největší rozdíl mezi zdejším a US lyžováním z hlediska přístupu k zákazníkům. Jelikož se blížil horní terminál, navrhl jsem, že férovou odpověď, jež by zabrala svůj čas, pověsím během víkendu sem na blog.

Svých slibů se snažím držet, a tak jsem tu s odpovědí. Spíš než vlastními slovy, což dělám běžně, se mi zalíbil nápad odpovědět ústy cizími; při zachování – věřím – férovosti kontextu.

Snad jsem pochopil správně, že se paní (moudře) neptala ani na rozdíl v možnostech co do přírodních podmínek (metry sněhu, kilometry převýšení, hektary plochy), ani těch materiálních (60+ mio zákazníků plus nesrovnatelné finanční zdroje), jako spíš na rozdíl v oblasti, kde může (a měl by!) udělat víceméně stejnou věc kterýkoli pracovník nejbohatšího resortu světa (Vail) i toho nejzakopanějšího v pomyslné Horní-Dolní Lyžařská, v.o.s.

Ale opravdu dělá?

Sice jste si asi sami právě odpověděli; přesto mi dovolte váš (korektní) závěr doplnit tím, co jsem si na internetu v čase psaní vylovil.

Snad souhlasíte, že sociální média jsou nejspíš to jediné, co srovnává marketingové možnosti mega-bohatých resortů s těmi sebenuznějšími. A tak svou odpověď chci vést po právě téhle lajně.

Jach1Pro co nejlepší věrohodnost se chci podržet socmédií resortu, v němž jsem se dnes s paní potkal (Klínovec, CZ), a porovnat s US zdrojem, s jehož daty běžně pracuju (Vail, CO).

Sáhnul jsem proto do nejčerstvějších dnešních socmediálních výstupů Klínovce a Vailu. A pak taky – pro kontextový odstup – do stejných zdrojů rok starých. Do kterých se může ponořit kdokoli z vás.

Dnešní klínovecký facebook sbírá plody prvních uživatelských dojmů z čerstvě zprovozněné Jáchymovské (nic než hype, IMHO); zatímco pochvalné „paráda/supr/bomba!“ výkřiky klinovecký admin stíhá zavčas lajkovat, na praktickou kritiku provozních svízelí se mu už nedostává energie k zareagování ani v řádu hodin/dní. A tak ji nechává vyhnít, nadobro.

Že by jako vždycky?

Jach2Pro posazení situace do férového kontextu, není nic snazšího, než zalovit do rok staré historie stejného zdroje. Názor si udělejte svůj.

A co v naprosto stejném čase produkují stejně bezplatná socmédia Vailu?

Nechávají mluvit své zákazníky v reálném čase praktického provozu – dlouhá léta nejvěrohodnější známý marketingový nástroj. Stojí nějaké extra prostředky? Ne. Lyžař s kamerou, zastavujíc u odpočívajících zákazníků na svahu a/nebo vyzvídajíc z vedlejší sedačky sdíleného křesla. Video, sestříhané během několika hodin, ještě stejného dne visí na YouTube kanálu resortu.

Sami buďte rozhodčími.

Dnešní (02.01.2015) video zákaznických referencí z terénu ve Vailu

https://www.youtube.com/watch?v=hlgx08ZKSjU

Pro stejný skok do historie, co jsem provedl Klínovci, vytahuju rok staré video stejného produktu, co dnešní výše. (Obě střediska se nejspíš drží toho, co jim nejlíp funguje.)

https://www.youtube.com/watch?v=VUvaUI_E0pw

Doufám, že tenhle kontrast naznačí odpověď nejen paní z dnešního ranního křesla, jíž jsem tenhle text slíbil.

Zapomeňme na lyžovatelnou plochu, vertikální metry, flotilu roleb, investorské nebo dotační peníze a cokoli podobného. Spokojenost každého jednotlivého zákazníka skiareálu začíná v oblasti, v níž všichni dodavatelé stojí na stejné startovní čáře. A vždycky budou.

Ať zůstanu u nakouslé metafory; oba zmíňovaní indiáni sáhli po stejném typu šípu. Ulovili stejnou kořist?

Tom

P.S.: Těžko si umím představit lepší promo kousek, než jeden z takovýchto videoklipů, jež Vail produkuje jak na Fordově běžícím pásu. Srovnejte s okázale přehlíženou kritikou zákazníků na českých sociálních sítích.

https://youtu.be/F-mnIoC2Iko

Sdílet