Kultovní americký magazín Skiing je po smrti. Odešel letos na jaře v 69 letech po dlouhé těžké nemoci a prožil pozoruhodný život.
Časopis založil v roce 1948 válečný veterán z Desáté horské divize Merrill Hastings původně jako na zprávy zaměřený lyžařský bulvárek nazvaný Rocky Mountain Skiing. Po několika přejmenováních se v roce 1956 titul ustálil jako Skiing, aby pak čelil snad půltuctu vlastnických změn.
Hastings byl typem umíněného paličáka s pevným – a dlužno dodat, že taky dobrým – intuitivním názorem, co za obsah chtějí lyžaři číst. Byl pověstný svými telefonáty šéfům středisek a výrobcům značek, s nimiž dopředu hodlal diskutovat možnou absenci jejich produktů, pokud se nerozhodnou v magazínu inzerovat. Skiing a o něco starší SKI byly krvelačnou konkurencí; podle Hastingse SKI nebyl magazín, nýbrž „nepřítel“.
Nejdůležitější vlastnická změna se pro Skiing odehrála v roce 1964, když Hastings prodal magazín newyorskému vydavatelskému domu Ziff Davis. Vlastník Bill Ziff vymyslel časopisu přídomek „magazín pro náročného lyžaře“ a skokově vyšrouboval tiskový náklad na historický oborový rekord všech dob, více než 480 tisíc výtisků – jedinkrát a nakrátko víc, než kolik vykazoval konkurent SKI.
Druhým nejvýznamnějším vlastníkem bylo newyorské vydavatelství Times Mirror Company, vlastník SKI, které v roce 1987 utratilo přes 150 milionů dolarů za skupinu časopisů cílících na trhy, které už vydavatelství obsluhovalo; včetně 25 milionů za Skiing. Dva odjakživa znepřátelené časopisy, neustále válčící o čtenáře a inzerenty, byly naráz pod jednou střechou. Nejenže byly prodávány stejnými lidmi; zanedlouho oba magazíny psali stejní redaktoři. Konec nejméně jednoho z titulů byl cítit ve vzduchu.
Vlastnická korporace ve snaze vybojovat si zpět bohaté inzerenty autoznaček a alkoholu ze zlatých časů šedesátých a sedmdesátých let začala dělat stejné triky, jaké dělají všechna mainstreamová periodika – uměle nafukovat svůj tiskový náklad. „Lyžaři, přihlas se na ten a ten partnerský závod nebo si kup skipas do Vailu a dostaneš předplatné zdarma.“ Ze skutečných předplatitelů udělala tato taktika během let ohrožený druh, velcí inzerenti se nikdy nevrátili. Ránu z milosti pak zasadil kdysi slavnému titulu internet – a zejména Facebook – s jejich snadno kvantifikovatelnou investiční návratností.
Americký magazín Skiing a náš SNOW před pár lety na dálku spojila v jeden daný moment paradoxní telepatie, když oba tituly vycházející ve stejném týdnu si na svou obálku (vydání z listopadu 2014) vybraly zdánlivě stejnou fotografii, SNOW však asi o půlvteřinu mladší sekvenční záběr. O žádné druhé podobné situaci v branži nevím.
K fascinující a poučné historii oborových publikací se ještě rád vrátím v některé z budoucích Nostalgií zašlých zim. Do té doby, R.I.P. Skiing Magazine.