Neotřelý marketingový risk podstoupili v jednom z mála posledních amerických retro středisek; vsadili na skoro až kaufmanovský sarkasmus tít do vlastních řad.
O kanadském Red Mountain jsem do SNOW psal v roce 2009 – nedlouho poté, co severoamerická hypoteční krize začala decimovat poměry v tamní branži.
Tehdejší čerstvý majitel střediska, kalifornský byznysmen s ruskými kořeny Howard Katkov měl to štěstí (v neštěstí!), že ač už spřádal své vize obestavět na úpatí ležící romanticky westernový Rossland adekvátní ubytovací kapacitou, než se do věcí stihl pustit (z valné části vinou schvalovacích obstrukcí od tamní starousedlické komunity), přišel bez varování náhlý a málokým čekaný propad trhu v roce 2008, který mohli všichni v Red středisku sledovat v přímém přenosu, ale nezasaženi jako jiné areály, napěchované předraženými horskými nemovitostmi, jimž spadly ceny o 50 i víc procent dolů, aniž se realitní trh od té doby úplně zotavil, což majitelovy plány na stavební expanzi, do níž se nakonec v umírněné míře pustil, víc než zdravě – varování: přijde konec věty! – zkorigovalo.
Když bylo po všem a prach si sednul, vyjadřoval se Katkov ještě ochranářštěji, než před práskem realitní bubliny. V tomhle rozhovoru z ledna 2012 padají příměry jako anti-Whistler, anebo Telluride, Aspen či Alta z let šedesátých. A pan Katkov tu mluví hodně rozumně, jak lyžař – srdcař.
Chlapík, co má svých pět pohromadě a nadto měl štěstí, že nestihl být ve špatné době se špatným projektem na špatném místě.
On toho štěstí měl, zdá se, trochu víc: v devadesátých letech vybudoval v San Diegu značku dámských rtěnek Jane, aby na vrcholu akciového trhu byznys prodal kosmetickému lídru Estée Lauder – nedlouho předtím, než trhy krutě zkolabovaly a na řadu let se otočily do medvědích.
Multimilionář, vlastnící skiresort na živnosťák, sám na sebe. Kdoví, možná právě tohle je ten Svatý grál lyžařské branže. Viz Redfordův Sundance a pár – nemnoho – dalších míst.
Do kanadských hor si s sebou přivedl člověka z marketingu značky Jane, který spolu s ním vymýšlí reklamy střediska. Jejich posledním nápadem je kampaň It’s all hype – všechno to jsou kecy.
Záměrně vypustili do světa sérii falešných výroků, hanících v nich sami sebe (aka samohana), kterým oponují reklamními postery a videi naznačujícími pravý opak, avšak v kontextu vždy drze doporučujícími: Nevěřte nám, věřte jim.
(V podprahovém významu v duchu kaufmanovského humoru: Věřte jim a nejezděte sem, protože tady je tak prázdno a takový prašan, že tu o žádné davy nestojíme.)
Za mě poctivý kus chytře dělaného, odvážného marketingu s chvályhodnou absencí všech těch laciných, nevěrohodně slizkých žvástů, co jsou soudobým reklamním standardem, kam se člověk podívá.
[kontaktlink]