Ředitel kalifornského střediska Sierra-at-Tahoe John Rice popisuje nezměrné úsilí o obnovu jejich provozu po ničivém požáru Caldor a zmiňuje nečekané lekce, které se vynořily v oblasti environmentální a sociální odolnosti.
Změna klimatu mění půdu, na které působíme. Celý svět sužují stále extrémnější cykly horka, sucha a požárů a žádná lyžařská oblast není na dopady tohoto typu lépe připravena než Sierra-at-Tahoe. V srpnu 2021 požár Caldor nepřetržitě překonával tisíce hasičů na své cestě k zuhelnatění více než 80 procent území areálu a zanechal za sebou roztavenou infrastrukturu, tisíce poškozených stromů a nefunkční středisko plné nových nebezpečí – a v mnoha ohledech i nových příležitostí.
Tým Sierry si vyhrnul rukávy a s pomocí nesčetných přátel a partnerů se pustil do odstraňování škod a vyhodnocování nové krajiny. Vloni, pouhých 16 měsíců po ničivém požáru, se lanovky ve středisku roztočily do první jiné sezóny. V letošní druhé se už návštěvníci mohou sklouznout na všech sjezdovkách Sierry-at-Tahoe, z nichž mnohé nyní vypadají úplně jinak.
O následcích požáru ve středisku jsme informovali v této rubrice v loňském SNOW 140: Neštěstí chodí i po horách. Po roce je tu opět o mnohé zkušenější John Rice, zamýšlející se nad procesem obnovy a znovuotevření. I když sanační práce ještě zdaleka nejsou u konce, obnova areálu je lekcí odolnosti: půdy, personálu, který se věnuje znovuotevření a novému pojetí střediska, a tamější komunity, která se při každé příležitosti spojila ve spontánní podpoře.
Les pro stromy
„Když jsme poprvé provedli průzkum krajiny po požáru a podívali se na to, co bylo zasaženo, uvědomili jsme si, že před sebou máme kolosální projekt,“ začíná své vyprávění John Rice. „Při takovém množství nebezpečných stromů, které bylo třeba posoudit a odstranit, bylo otázkou, zda je to vůbec proveditelné.“
Přestože Sierra-at-Tahoe působí na pozemcích státní lesní správy (USFS) a ta byla partnerem při sanaci lesů v lyžařském areálu, odpovědnost za odstranění nebezpečných stromů nese středisko. V epicentru ochranářských aktivistických skupin (nejen Walt Disney zde dostal červenou pro své lyžařské projekty) John Rice nic neriskoval a obrátil se rovnou na jednu z místních ochranářských nezikovek, El Dorado Resource Conservation District (RCD), aby na obnově oficiálně spolupracovali. V rámci této struktury byla RCD zodpovědná za předložení plánu lesní správě, která pak prostřednictvím RCD směrovala finanční prostředky na najmutí posádek provádějící práce.
První fáze z mnoha
Vzhledem k rozsahu projektu se sanace řeší ve fázích. První fáze byla zaměřena na odstranění požárem oslabených stromů z oblastí s infrastrukturou a vysokým využitím. Na základě zásad USFS pro odstraňování nebezpečných stromů se středisko dohodlo na 50m ochranném pásmu pro koridory lanovek a lyžařských tratí. V místech, kde se tato ochranná pásma kříží, byly stromy v podstatě vykáceny.
John Rice: „Například v oblasti West Bowl, což je asi třetina našeho střediska, když se od jedné sjezdovky vzdálíte 50 m a pak 50 m od další sjezdovky, je to tam v podstatě vykáceno. Kdysi hustě zalesněná West Bowl je nyní skutečnou otevřenou mísou.“
„Celkem bylo v první fázi odstraněno zhruba 18 000 stromů. To je docela velký úkol, zejména v horské oblasti s lanovkami a ohroženými budovami. Když se lesnická četa pustí do takových prací po požáru, obvykle se nestará o budování cest, které by mohly způsobit problémy s lyžařskými tratěmi, nebo o stromy, které by mohly zasáhnout lanovky. Takže měli skutečné problémy, nehledě na to, že je tu spousta skal. Jsou místa, kde nemohli protáhnout cesty. Je tu také hodně strmého terénu.“
„Aby se přizpůsobila, přivezla společnost Atlas Tree Surgery, která práce prováděla, celou řadu specializovaného vybavení: tři stroje Albach na kácení stromů a štěpkování klestu a také vrtulníky na odstraňování stromů ve svahu větším než 50 stupňů. Pilaři přijížděli z Idaha, Utahu a Wyomingu, aby sváželi a řezali dřevo, a do 50 km vzdálené pily, která byla nově postavena v Carson City, mířilo asi 50 obřích náklaďáků denně.“
Úspěšné příběhy
Pila, která se nachází na pozemcích indiánského kmene Washoe v Nevadě, před požárem neexistovala. Byla postavena proto, že v oblasti povodí Tahoe neexistoval žádný trh s odpadní kulatinou a prořezávkami; pily v Kalifornii nepotřebovaly nebo nechtěly více dřeva kvůli požárům v posledních několika letech. Nová pila tuto mezeru zaplnila, přičemž první nákupy kulatiny pocházely z odstraňování následků požárů v Sierra-at-Tahoe. Do budoucna plánuje zpracovávat drobnou kulatinu a prořezávky z lesnických projektů v okolí.
Pro Johna Rice je pila jedním z mnoha úspěšných příběhů, které vzešly z popela tragického požáru: „V celém procesu se odehrávají zajímavé děje a jedním z nich je, že kmen Washoe mohl dát práci 30 nebo 40 svým lidem a najít nový zdroj příjmů. A myslím, že lesní správa (která spolupracovala s kmenem Washoe na podpoře vzniku jejich pily) je velmi hrdá na to, jak dokázala znovu využít dřevo z našeho areálu.“
Celkem se při úklidu vyprodukovalo odhadem 40 až 50 tisíc m3 obchodovatelného dřeva, z nichž část si středisko nechalo. Rice: „Snažíme se co nejvíce dřeva znovu využít, abychom mohli vyprávět příběh. Vyrábíme si z něj do střediska stoly a taky jmenovky pro naše zaměstnance.“
Dokonce i poškozené dřevo se do jisté míry znovu využívá, i když netradičně, jak prozrazuje John: „Ve městě je pivovar, který vaří místní pivo, v němž je část spáleného dřeva. Sládek, který naše středisko miluje, chtěl, aby se kousek ohně dostal do jednoho z jeho piv.“
Nový svět
Stejně jako zachráněné stromy i samotné středisko získává nový život. V mnoha ohledech je Sierra-at-Tahoe zcela novým skiareálem. Sierra byla v minulosti oblíbená pro lyžování mezi stromy, ale vzhledem k pokračujícím sanačním pracím jsou oblasti volného terénu, kde se dříve lyžovalo, uzavřeny po celou zimu kvůli nebezpečí pádu stromů: „Vyvěsíme cedule a budeme doufat, že lidé pochopí rizika. Chceme se ujistit, že lidi varujeme, aby nevystavovali riziku sebe nebo naše hlídky, které je budou muset hledat.“
S menším počtem stromů přicházejí nové výzvy, jako je menší ochrana před větrem a dalšími živly. John Rice: „Naše sněžení obvykle přichází z jihozápadu. Ale bez nárazníku v podobě stromů ve West Bowl vítr, který přišel, odnesl spoustu sněhu a odnesl ho na východní stranu. O pár týdnů později přišel východní vítr, který všechen sníh vrátil zpět. Jsou to pro nás zcela nové sezóny, ve kterých se učíme od nuly. Musíme otevřít, získat nějakou dynamiku a začít se učit, jaký druh sněhové pokrývky budeme mít a jak to ovlivní vítr.“
Aby se na to připravil, čerpá tipy ze středisek, která jsou nad hranicí stromů: „Už jsme byli několikrát v Mammoth a dívali se, jaké sněhové zábrany používají k zachycení sněhu. A budeme hodně sněhu zkoušet skladovat a dobře s ním hospodařit, včetně šetrné úpravy.
Dlužno dodat, že kalifornský Mammoth byl jedním z nespočtu středisek, pracovníků v oboru a místních podniků, kteří pomohli Sieře s obnovou. V jednom případě bývalý zaměstnanec Mammothu, nyní provozující vlastní arboristickou firmu, přivezl svou četu a pokácel více než 100 mrtvých stromů z okolí tubingového kopce Sierry. Kalifornské středisko Snow Valley poskytlo areálu Sierra množství dvojitých sedaček a Dopplemayr pomohl středisku uspíšit opožděnou objednávku. Místní firma Ed’s Electronic poskytla spojovací skříňky pro komunikační vedení a sněžné skútry věnovaly sousední skiareály June Mountain a Palisades Tahoe. Přímá konkurence odvedle, pomyslete.
Co se týče změn v provozu střediska, snížení ochrany proti větru může mít dopad na vleky i úpravu terénu. „Bezvětrností našeho lyžování jsme byli známí odjakživa a teď je to nová věc, se kterou se musíme vypořádat. Na východní straně je stále hodně stromů, ale na západní straně to bude jiná hra,“ ví dobře John Rice. Podotýká, že všechny změny nejsou nutně špatné: „Naši lidi z terénního parku slintají nad novými možnostmi krajiny.“
Mezi další výhody nově rozšířených tratí patří více míst pro umístění závodních tratí i více uvolněného prostoru pro výuku lyžování a jízdy. „Budeme pokračovat v kreativitě, bavit se novým terénem a naslouchat našim hostům. Oni nám řeknou, co funguje a co ne,“ je si jistý ředitel Rice.
Restart v rozpacích
Zatímco příležitostí se zdá být spousta, tamější sezóna vloni začala v rozpacích. Většina zaměstnanců Sierry byla po požáru, který uzavřel lyžařský areál na sezónu 2021–22, vyzvána, aby se nechala zaměstnat jinde. Někteří se vrátili, ale mnozí mají úspěch v jiných střediscích a podnicích. Na začátku prosince měla Sierra jen asi 60 procent potřebných zaměstnanců.
Přesto zůstával John Rice optimistický: „Spousta ostatních středisek už nenabírá a my stále ano. Někteří noví zaměstnanci už k nám také přeběhli ze sousedních středisek. Obvykle se jich ptám, proč přišli právě do Sierry-at-Tahoe. Téměř všichni říkají: Chci se podílet na znovuzrození tohoto střediska. Což je dobře, protože v podstatě pro každého, včetně mě, platí: Zapomeňte na svou pracovní pozici, protože tady budou sloužit všechny ruce všemu!“
Příležitosti ke vzdělávání
I když má Sierra možná větší překážky při opětovném najímání zaměstnanců než její ostatní sezónní konkurenti, Rice a kmenová skupina 40 zaměstnanců zůstali od požáru na místě, aby Sierru provedli obnovou až do dne otevření.
Když vloni v létě zemřel ředitel střediskového provozu s českými kořeny Paul Beran, John Rice a jeho tým nečekaně přišli o drahého přítele a muže, kterého Rice dlouhodobě zaučoval jako svého nástupce: „Paul Beran – jemu jsme věnovali celou sezónu. Navzdory této ztrátě však neztrácím naději ohledně personálu, který povede středisko do budoucna. Máme několik opravdu solidních lidí, kteří chtějí růst,“ říká John Rice s tím, že na Beranovu pozici se přihlásila téměř desítka interních uchazečů.
Příležitostí k profesnímu růstu bylo v uplynulém roce téměř standardně hodně. „Zaměstnanci se dostávají k tomu, aby se seznámili s pojišťovací stránkou věci. Učí se pracovat s veřejnými agenturami. Za krátkou dobu se jim dostává velkého růstu. Naši vlekaři získali za jedno léto 10 let zkušeností, když provedli pět spojů tažných lan. Když se podívám do očí lidem, kteří nám pomohou přenést toto místo do budoucnosti, a na jejich růst, jsem opravdu nadšený,“ vyznává se John.
Pohled do budoucnosti
Po sněhově hojné lyžařské sezóně se v Sieře vrátili k sanaci půdy. Práce na obnově vegetace – klíčové pro podporu ochrany půdy a vody, odolnosti proti požárům a biodiverzity v lese – začaly letos v létě. Podle dohody s lesní správou se RCD v letošním roce prioritně zaměřila na protierozní práce a také na program managementu vegetace. Kontrola eroze zahrnuje rozvoz dřevní štěpky ze stromové mlaziny na narušenou půdu, práce na vodních zábranách a údržbu dočasných těžebních cest. Na vysazení čekalo na 10 tisíc již připravených sazenic jehličnanů.
Stejně jako u mnoha jiných věcí v Sierra-at-Tahoe bude i tato další fáze obnovy záviset na podpoře komunity. John Rice: „Zvažujeme iniciativy typu adopce stromu, dny, kdy mohou naši sezónkáři vysadit strom – nejrůznější programy. Již 30 let intenzivně investujeme do naší komunity, pomáháme podporovat umění, rekreaci mládeže, vzdělávání. Takže když jsme byli na dně, hodně lidí nám fandilo a stále fandí.“
„Náš tým je odhodlán otevřít dveře a přivést lidi zpět do střediska, přivést zpět naše věrné lidi, naše zaměstnance, obnovit rekreační možnosti a začít pracovat s novými možnostmi, plánujeme investiční projekty v budoucnu. Čekají nás sezóny, v nichž se budeme hodně učit, ale odolnost této skupiny je neuvěřitelná.“
Článek vyšel v časopise SNOW a je reprízován v původní podobě