Svou první burzovní pozici jsem otevřel v roce 1993; v časech bez internetu a s právě začínajícími kufříkovými mobily se to odehrálo staromódním telefaxem přímo do Ameriky. V žargonu galerky jedu v tradingu svoje třetí gumy.
Zažil jsem za tu dobu leccos.
Bezpočet zisků i ztrát, z nichž ty nejvýznamnější na obou stranách osy ani po dlouhých letech z paměti nemizí. Stejně jako na vlastní emoce i kapsu sledované zřícení burzy v přízemí jednoho z newyorských Dvojčat. Taky jeden gigantický podvod brokerského domu typu Enron. Nebo šéfa jiného brokerského domu nalezeného s prostřelenou hlavou v podzemních garážích firmy.
Koneckonců, jeden z nejslavnějších traderů všech dob, pan Jesse Livermore, si do té svojí střelil na záchodech v lobby jednoho manhattanského hotelu. Mělo-li jít o znamení hanby branže na následující dekády, mám za to, že stigma dodnes dobře funguje.
Včetně naší kotliny – i pan Viktor Kožený býval v době mých začátků glorifikován jako geniální obchodník a investor. O pár let později pražští Private Investors rovněž, podobně pan Bakala ve zhruba stejné době. Ačkoli ten svoje pozlacené časy může mít teprv před sebou, žejo.
Pro případ, že opravdu teprv má, vážně bych měl možná zvážit svézt se po budoucích Glory days jeho dočasně na matrace zalehlých NWR akcií a aplikovat provařenou „Buy low, sell high“ poučku.
(Nadto, když jde – jak se lze dočíst – o vzor podnikatelské morálky. Čí vzor, nepíšu; údajně se za takovou věc vybírají poplatky.)
Ale zpátky ke mně.
Svůj vzpomínaný první účet v Americe jsem velmi záhy propálil, pak ještě pár dalších. To mě donutilo vypnout televizi, sednout si nad grafy a prosedět nad nimi nepočítaně nocí. Tam se začaly rodit mé obchodní Metody, které mě drží v trzích doteď.
A které mi dovolily uvědomit si pár vesměs jednoduchých věcí. Nad rámec poznání základního, že v trzích si nikdo stabilním úspěchem být jistý nemůže a není.
To, že někteří svou stabilní úspěšnost (obvykle vágně a bez důkazů) deklarují, neznamená nic jiného, než že účelově lžou – typicky protože vám chtějí něco prodat. Věci často bývají jinak, než se jeví. V životě i v tradingu.
Už tehdy v začátcích jsem si ověřil, že pokud bych chtěl obchodovat na základě fundamentálních zpráv, musel bych disponovat podstatně větším účtem, než jaký jsem měl; a že i tak trh ve většině případů už danou fundamentální událost stihl zakomponovat do aktuální ceny.
Naučil jsem se, že chtít fundamentálně obchodovat znamená připravit se na řadu dní, kdy trh půjde proti mé pozici; znamená často obětovat celý svůj účet jedné či dvěma otevřeným pozicím drženým nepříjemně dlouhou řadu dní. A pokud mě během této fáze strefí ostrá korekce trhu (nic výjimečného), vyhodí mě ven ze hry s velkou a pro běžný malý soukromý účet devastující ztrátou.
Naučil jsem se, že technické obchodování na základě podlahy a stropu pro mě bude tou relativně nejjistější a nejkratší cestou s relativně nejlepší pravděpodobností úspěchu ze všech vyzkoušených. A současně cestou, na níž jsem schopen riskovat rozumně málo peněz.
Naučil jsem se, že skládá-li se moje spatřená podlaha z několika L na blízké či dokonce totožné ceně, mohl bych chtít nakoupit trh hned nad H těch samých dní – a když budou tyto H trhem překonány, momentum pohybu by mělo mé dlouhé pozice vynést do profit zóny. A naopak, prodám-li kontrakty pod L v oblasti, kde naleznu blízké nebo totožné H údery na strop, trh by měl s mými krátkými pozicemi udělat obdobnou věc.
Svými bolavě placenými chybami jsem se naučil, že pokud zadám příkazy k vystoupení z mých otevřených pozic malý kousek předtím, než trh dorazí k blížící se rezistenci (v případě pohybu nahoru) či blížícímu se supportu (v případě pohybu na jih), měl bych být schopen bezpečně vystoupit i se svým ziskem v kapse ještě předtím, než cena narazí do zmíněných bariér a často se odrazí ke korekci na opačnou stranu.
Taky jsem se naučil přetahovat šance na svou stranu a nenechávat je u toho chlápka, jenž bere opačnou stranu mé pozice. Dopředu vždycky vím, kolik chci a jsem ochotný v každém obchodě riskovat i o jaký profit usiluju, kde přesně plánuju se svým ziskem vystoupit. Všechna tahle čísla znám předem, než vůbec pozici nastoupím. Pokud jsou mé šance na profit nižší než dvojnásobné vůči risku, o pozici dál nepřemýšlím. Jsou-li aspoň dvojnásobné, raději však víc než to, jde o ten typ obchodu, na nějž dokážu čekat libovolně dlouho a když přijde, chci v něm být.
Naučil jsem se, že spousty, spousty lidí obchodují na základě podlahy a stropu, tak jako já. A že díky tomu spousty z nás vstupují do pozic i vystupují ven zhruba ve stejných oblastech, a tím tvoří tyto S/R úrovně ještě tvrdšími, ještě významnějšími. A že právě proto je obchodování podle S/R úrovní tak účinnou a cennou strategií; ale zároveň z důvodů masové psychózy že obsahuje i jistá úskalí. V rámci svých Metod jsem se naučil tenhle fenomén eliminovat svým vědomým výstupem ven před masami jiných a ušetřit se divokých korekcí trhu, způsobených hromadným úprkem zmíněných mas.
Naučil jsem se vstupovat do pozic tak, že nakoupím nad masami ostatních a prodám pod bodem, kde většina dalších hromadně prodává. Momentum pohybu způsobené tímto hromadným vstupem tak jednoduše pošle mou pozici žádaným směrem a je jen na mě, abych včas vystoupil ven opět před většinou ostatních, kteří zůstávají sedět v poziciích do poslední chvíle a riskují náraz – a než se nadějí, můžou být zpátky, odkud přišli.
Taky jsem se naučil (v rozporu s tím, co často o významu retracementu lze slyšet a číst), že tyto tři druhy čar budou pro mé obchodování cenným technickým nástrojem. Naučil jsem se je používat k tomu, aby mi prozradily, kde mám ze svých pozic vystoupit, kde mám do pozic vstoupit a kde mám na trading raději zapomenout.
Naučil jsem se, že trh mívá tendenci korigovat k 50 % svého předešlého pohybu jak na intradenním grafu, tak na denním i jakémkoli delším časovém rámci. Naučll jsem se, že blíží-li se trh s mou pozicí na palubě k takovéto 50% lajně, vystoupit těsně před ní – a často s nejlepším možným profitem předtím, než cena v této oblasti zdivočí, nezřídka se samotné 50% čáry ani nedotkne a zkoriguje zpátky.
Taky jsem se naučil, že i přes právě napsané nemůžu ztrácet ze zřetele ani všechny případné významné S/R úrovně, jež se mohou kdekoli před, mezi i za retracement lajnami vyskytovat a na jejich základě posouvat svůj SL či dokonce vystoupit se svým profitem z pozice ven.
Naučil jsem se, že pro můj trading je nezbytné snažit se o co možná nejdřívější konstrukci tzv. „perfektního“ obchodu, tedy ultimativního posunutí si SL (minimálně) na hranici vstupu a zamknutí svých pozic do jistého profitu a dalšího obchodování bez faktického rizika a s tím spojeného žádoucího psychologického komfortu.
A naučil jsem se, že obchodovat s jedním nebo dvěma kontrakty tu a tam je dlouhodobá ztráta času i peněz.
Chcete to zopakovat?
Vzít si do pozice jeden dva loty je fajn pro naučení se základům obchodování či možná pro zábavu, ale pokud je mou ambicí, aby tento byznys živil mě a ne naopak, musím mu věnovat vážnou mentální i finanční pozornost. Zjistil jsem, že i když správně zvolím a dokončím dva, tři nebo i čtyři ziskové obchody za sebou s jedním či dvěma kontrakty, častěji než ne se trh potom stejně nějak splaší, pokouše mě a vezme si zpátky svůj díl a obvykle i něco navrch.
A tak jsem se naučil být trpělivým a počkat si na VELMI dobrou příležitost, na obchod s RRR 3:1, 4:1 nebo i lepší, s velmi tvrdou S/R úrovní, ze které chci obchodovat – a potom (a pouze tehdy) jít do hry s MULTIKONTRAKTY.
A když takový obchod potom skutečně udělá, co od něj očekávám, nastane výplatní den. Z takové výplaty si potom rád oddělím všechny své původně vložené peníze, s nimiž jsem obchodování začal, a nechám na účtu „cizí“ peníze někoho druhého, které jsem vyhrál. Tím dokážu ze svého budoucího tradingu odstranit většinu špatných emocí a můžu jednoduše, jak já tomu říkám, obchodovat „zadarmo“.
Neznám příznivější psychologické klima, než být v trhu zadarmo s penězi někoho jiného.
Potom, co jsem k tomuhle zjištění dospěl a párkrát si jej vyzkoušel, už nikdy víc nechci obchodovat jinak, než s multikontrakty a cizími penězi. Od té doby bývám v trzích relativně zřídka, ale když, tak často s pěti, deseti či víc loty. Našel jsem, kde v téhle záludné branži leží vážné peníze.
Podívejte se na moment na věc takhle: nějakých 6 centů v obilí je naprosto všední pohyb. Uhodnout 6 centů s jedním lotem v pozici znamená vydělat 300 babek, po komisi o něco míň. Jeden nebo dva následující obchody, které nevyjdou podle plánu, a po vašem obilném profitu se zapráší. Stejný pohyb s 5 loty už ale znamená $1,500 „cizích“ peněz, které, když na to přijde, mi napříště dovolí vzít si do pozice dalších několik kontraktů čehokoli – tentokrát už ale ne z mých původních peněz; ty jsou už dávno doma.
Taky jsem přijal lekci, kterou mi daroval jestřáb. Že nepřestanu-li prohánět trhy, brzy se stanu smutným statistickým číslem. Namísto toho jsem se naučil neslyšně se vznášet a kroužit nad grafy, celé dny, klidně celé týdny. A čekat na optimální technickou formaci, jež bude splňovat má kritéria. A potom – střemhlav zaútočit na kořist.
Nedělejte si iluze – musel jsem se těžce a draho naučit, neprohánět trhy jen proto, že bych CHTĚL obchodovat. Dnes už umím čekat na svou kořist, nezávisle, jak dlouho budu muset čekat. Už nikdy nepůjdu po nějaké vlažné příležitosti jenom proto, že jsem už dlouho nic nezobchodoval. Umím čekat na svou příležitost. Pokud se neobjeví dnes, neobchoduju. Tečka.
Trpělivost v tradingu rovná se vítězství. Bez nadsázky.
Samozřejmě, občas to nevyšlo. Občas jsem i za téhle ukázněnosti ztratil to, co jsem riskoval – kořist se mi jednoduše nepovedlo chytit, myš stačila na poslední moment zmizet v díře. V takových obchodech jsem se potom naučil další pro mě důležitou věc. Naučil jsem se předčasně vystupovat z pozic dřív, než otočivší se trh projde zpátky mým SL.
Jakmile jsem si všiml, že trh má problémy dostat se dál mým směrem a že se začíná otáčet, naučil jsem se bez ohledu na svou pozici SL nekompromisně obchod opouštět a omezit tak své ztráty na praktické minimum. A zachránit si tak co nejvíc kapitálu do dalších dní a dalších jestřábích pokusů.
Naučil jsem se nebrat v úvahu a igorovat názory, nápady a předpovědi druhých lidí. Ve svých začátcích jsem tuhle chybu dělal. Chtěl jsem si být na sto procent jistý, že můj obchod je ten pravý – a začal jsem prozkoumávat kdejaký zdroj informací, na který jsem narazil. Ztratil peníze. Dal jsem na názor brokera, a zas o ně přišel. Zkusil okopírovat radu jiného obchodníka, a opět ztráta.
Potom mi to došlo.
Každý z nás má nějakou metodu, nějaký systém. Lhostejno, zda mentální nebo tesaný do čehokoliv. Pokud pátráte po nějaké ultimativní metodologii, která pro vás bude vždy a za každých okolností příslovečným zlatým dolem, ušetřte si námahu a běžte si klidně zaběhat.
Žádná taková neexistuje.
Sami si své Zlaté Metody musíte vypiplat. Budou-li se podobat těm mým, bude-li to nějaký hybrid anebo budou-li úplně odlišné, je fuk. Přestaňte hledat neexistující iluzi, soustřeďte se na obrázek, který vám grafy dávají a NAUČTE se jej obchodovat podle vlastního vnímání věcí. I já se ve svých začátcích soustředil na všechny metody světa, o nichž jsem věděl a totálně ignoroval UMĚNÍ vlastního obchodování na základě vlastního úsudku. Můj účet během krátké doby zmizel.
A já si ve svém začátečnickém obchodování počínal napohled srovnatelně bravurně, jako pan Kevin tady na lyžích. (A že se to v trzích takovýmito Keviny jenom hemží, tehdy i dnes.)
Po čase, když jsem začínal „vidět“ a přestal hledat iluzi, začal jsem přicházet s vlastním systémem, učil se jej exkluzivně používat a všechno ostatní přestával brát v potaz, začal jsem svoje peníze získávat od trhů zpátky. Nezapomenutelný pocit.
Jenže víte co?
Pokaždé, když s některým z mých studentů komunikuju, nemůžu už víc zdůraznit NUTNOST být trpělivý a naučit se čekat na ten pravý obchod. Ale popravdě, jen málo mých studentů nakonec poslechne tuhle mou nejdůležitější radu ze všech. Mají obchodnickou horečku. A já nemám schopnost je zastavit. Ani nemám schopnost zabránit jejich ztrátě peněz z právě tohoto důvodu.
Mohl bych napsat klidně celý další Manuál jenom o tom, jak já si tím vším prošel a kolik mě to stálo, a ať se z mých chyb poučí a neopakují je na sobě. Ne. Všechno marné. I kdyby je celá kniha nabádala k tomu, zůstat v bezpečí v zahradě, většina z nich hned po dočtení vletí na ulici pod jedoucí auto.
Ty výjimky, které mě poslechnou, které mají pevnou disciplínu a schopnost sebekontroly, z takových se mají šanci stát profíci burzovního tradingu, kteří nebudou peníze ládovat do trhů, ale ve větší míře je z nich naopak tahat.
Takoví mi pak posílají dárečky, pozvánky, dopisy, knížky, fotky. Mají za to, že to já z nich udělal hotové obchodníky. Ale pletou se. Já jim jenom ukázal, kde leží nářadí a jak se staví. To oni si vyhrnuli rukávy a přes pot, mozoly a tuny odhodlání si dokázali postavit dům, který je bezpečný, teplý a navíc dobře vypadá.
To oni sami, ne já.
Tom