Je jedno, jak tomu kdo říká – a narazil jsem už na rozmanitá označení: turistika na běžkách, skialpinismus, offroad skiing, XC-downhill, nordic fat, backcountry; v této terénní verzi klasického lyžování nejde ani tak o názvosloví, vybavení či jeho výkonnost, jako o místa a krásy, které na takové výbavě dokážete plnohodnotně prozkoumat. Každá správná lyže v tomto materiálovém segmentu má nemazací skluznici a žádná by se neměla vejít do strojově frézovaných stop; ve skutečnosti by měla svého lyžaře co nejdál od protahovaných tratí odvádět. A spokojeného jej tam udržet klidně až do soumraku.
Že lehčí či těžší verze backcountry je současným zdravě rostoucím trendem rekreačního klasického lyžování s nejspíš nejoptimističtějšími výhledy do budoucnosti celého odvětví, dobře ví každý výrobce vybavení. Většinu prodejů klasických běžeckých lyží u všech hlavních značek tvoří nemazací modely se skiny nebo prolisy; u některých výrobců jde až o 80 % klasické produkce. Považuju to za nespornou známku akcelerující evoluce: právě vstup do waxless segmentu představuje pro mnoho budoucích backcountry srdcařů nenápadný první krok na jejich transformační cestě. Přesně takhle jsem se před mnoha lety naučil opouštět stopy já a následně pak na nemazací (zprvu úzké, pak široké) lyže nalákal kdoví už kolik duší kolem sebe.
Ty nejširší modely backcountry běžek připomínají tvarem sjezdové lyže; některé jsou nepatrně vykrojené, jiné očividně. V principu čím agresivnější krojení, tím mocněji by lyže na tvrdém povrchu měla točit – pokud je vybavena ocelovou hranou po celé délce a lyžař je obut v adekvátně robustní botě. Současně však ztrácí ze skluzu i stability v přímé jízdě na rovných úsecích, kde se běžkař pohybuje vlastní silou. Poslední módou je experimentovat s rockerem ve špičce (tj. přizvednutím přední části BC lyže včetně ohbí špičky od podložky), což se má projevovat lepším sjížděním v hlubokém sněhu a obvykle i snazším dopředným pohybem na rovinách ve všech měkkých sněhových podmínkách.
Jelikož jde o trend nejen nevyhnutelný, ale pro vývoj i prosperitu celého odvětví zásadní, nechceme a vpravdě nemůžeme BC segment přehlížet ani v našem redakčním skitestování. Jakkoli plánujeme pokračovat v celosezónním lyžování na začátečnických i pokročilých nemazacích modelech značek, rozšíříme v letošním roce sortiment testovaných lyží o volnou kategorii BC – do níž samy značky doporučí ty své modely, které zamýšlí na zdejším trhu zákazníkům zdůrazňovat. O jak různorodé náčiní se může jednat, naznačuje následující ochutnávka z testování dvou BC řad tuzemského Sportenu, jenž nám coby skitestový předskokan poslal svou pozoruhodnou produkci už v průběhu uplynulé sněhové sezóny.
SPORTEN EXPEDITION MGE
Už dlouhé roky vyráběná nejširší lyže sportenské běžkařské škály je mým osobně oblíbeným náčiním do těch nejextrémnějších myslitelných podmínek; už pravidelně na ní při každé hojné sněhové nadílce prozkoumávám odlehlé lesní terény v místech, kam mě třeba divoký sezónní podrost mimo zimu nepustí. Anebo voda – tahle lyže už se mnou absolvovala bez nadsázky stakilometry přejezdů horských rašelinišť, mimo zimu kvůli bažinám a vodním plochám nedostupných. Takové terény bývají plné zrádně sněhem zapadané kleče, starých polomů v různé fázi rozkladu, balvanů, hlubokých koryt vodotečí. Všechny tyto překážky je třeba na lyžích přejet, aniž by bylo často okem patrné, nakolik volně nasněžená či nevypočitatelně navátá duchna zamaskovala jejich skutečný tvar a rozměry. Náročnější terén pro praktické testování limitů backcountry lyží v tuzemských poměrech neznám.
Sám používám nejdelší modelovou verzi (190 cm), testérka Linda 180 cm. Lyže mají krojení 90/70/80 mm, jsou vybaveny ocelovými hranami po celé délce a ve stoupací komoře skluznice je vylisována protismyková struktura. Sporten vyrábí i verzi s mohérovým skinem, my však z dobrých důvodů volíme šupiny – životnost skinů při dlouhodobém nesmlouvavém zacházení, kterému se naše lyže ve zmíněných terénních poměrech nevyhnou (bláto bažin, kontakt s tvrdými objekty od kamení přes dřevo po větve a trávu), by nejspíš nebyla lichotivě dlouhá. (Třeba námět k separátnímu otestování skinů na specifický ohled jejich odolnosti.)
Na poměry konvenčního běžkaření relativně krátké délky lyží jsou v pořádku zejména z hlediska prostupnosti složitým terénem, kdy často ostře zatáčíme na místě; manévrovatelnost na delších by byla znatelně komplikovanější. 9 cm široké oblé špičky jsou o mnoho víc imunní proti nežádoucímu zajíždění do větví kleče (typicky v úrovni lyží neviditelně zasněžené), než by byly vyostřené cípy standardně úzkých klasiček. Pod botou stojíme na 7cm středu; přesto se oba zas a znovu na různých snězích shodujeme, že bychom přivítali optimum 10 cm na téměř rovné, minimalisticky krojené lyži. Na takovou se ve skitestu někdy od nějaké značky těším. Vysvětlím proč, je to prosté.
Celková plocha lyže, na níž jsme neseni, by citelně vzrostla; my její limity vnímáme na každém typu měkkého sněhu (ne nutně čerstvě spadlého, ale i na jaře dennodenně znovu odměkávající krustě) a nejednou by nám právě na odpolední změklé, nečitelně nesourodé krustě darovala pár kýžených hodin času navíc, kdy nás povrch udrží. Právě proto do terénů mimo cesty sám volím a každému doporučuju nejširší dostupné lyže; na pěti centimetrech šíře se mnoho pravověrného BC nezakusí, mám za to. Ve sjezdech mi pak výraznější carvingové krojení subjektivně k ničemu nepomáhá – ani se zahájením oblouku, ani s jeho průběhem; lyže si záměrně vedu do regulačního smyku v každé situaci, kdy ve sjezdu točím, na měkkém i tvrdém. Proto jsem rád za skromné krojení Sportenu Expedition – lyže tak stabilněji vede stopu ve svém nejdůležitějším pohybu, v dopředném skluzném kroku po rovině. Kovové hrany jsou pak požehnáním v ovladatelnosti těchto lyží, zdaleka nejen na ledu.
Pozoruhodně na mě působí optická tenkost lyže a s tím související její nízká hmotnost; relativně nevysoké dřevěné jádro uvnitř sendvičové konstrukce je svrchu i odspodu zpevněno sklolaminátovou vrstvou a toto spojení činí z lyže nevšedně pružné náčiní. Dlouho jsem se zdráhal projíždět napříč těmi z hlubších příkopů vodotečí, abych lyži neprošlápl; postupně pak v tomto ohledu testuju hranice vědomého rizika, aniž bych chtěl ignorovat či ztrácet cit pro zdravý úsudek, kudy překážku projet a jakou technikou. Překvapivě velkorysá podélná poddajnost tohoto modelu je pro mě, původem lyžařského orienťáka s řadou prošláplých závodních běžek na kontě, osobně nejvíc potěšujícím zjištěním. Šupinový střed bych přivítal hlouběji prolisovaný – neambicióznímu turistickému skluzu by to nepřekáželo, v prudších stoupáních však lyži podrželo v žádoucím přímém směru.
SPORTEN EXPLORER 138
Pro nás nový typ náčiní, od nějž jsme netušili, co čekat. Bohatě jsme Explorery vytestovali na jarní krustě – na celodenně tvrdé i pod prudkým odpoledním sluncem měknoucí. Zcela jsme této obratně manévrovatelné hračce v pozdním jaru propadli a naučili se ji brát i tam, kam jsme zamýšleli jet na dlouhých lyžích. Natolik nám zachutnala.
Vsazený mohérový střed bez jediného ustřelení jistě stoupal v každé terénní situaci a nebránil umírněnému skluzu na rovinatých tvrdších pasážích, kde lze takovou techniku uplatnit. Tento rys chci zdůraznit pro recenzi jako kritický – pro pochodový nenáročný kluzný krok jde o báječné náčiní, na němž se bezproblémově stoupá. Pozor však na jakékoli prudší sjezdy – lyže jsou vinou svých rozměrů (14 cm šířky na 120 cm délky) v rychlejším sjezdu nestabilní ve všech směrech, vsazené (jen 13 cm dlouhé) ocelové hrany postrádají funkci – tato široká prkna ve volném vázání (komfortně ovladatelný systém Outlander) na turistické botě na hrany nedostanete. A pokud přeci, stejně nic neudělají. Nechci si moc představovat zavalitého myslivce s batohem na zádech a zbraní na rameni, klidně i střízlivého, který se rozhodl sjet na takových prknech příkrou stráň. Pro vylyžované sportovce jako nás s pokorou k jejich sjízdním limitům jde o úžasný turistický nástroj. Kdo si rád vyjde v příznivých podmínkách na sněžnicích, nejspíš shledá Explorery dvojnásob zábavnými. Pokud si, tak jako my, libujete v toulkách volným terénem, vřele vám Explorery doporučuju – není proč se jich bát, nejspíš vás nezklamou. Nás oba nadchly.