Vhodné oblečení dokáže činit rozdíl mezi užitím si epesního dne ve stopách a pokaženým zážitkem vinou prostydlých zpocených zad, na nichž za celou vyjížďku nic neuschlo.
Zdánlivé triviality typu základní funkce první vrstvy jsem tu původně vůbec nezamýšlel zmiňovat; kdyby mě však před pár týdny tuzemský dovozce jedné z významných značek nevrátil nohama na zem: „Nevěřil bys, kolik lidí dneska dál vyrazí na běžky v bavlněným triku, mikině a šusťákovce, aniž by tušili, že to lze jinak!“ Přesně tuhle kombinaci jsme používali – protože jsme o jiné nevěděli – pro své i vrcholové sportování v osmdesátých letech; dodnes pamatuju na tu pestrou paletu nevyhnutelných pocitů, které v hluboce mínusových teplotách produkovala mnohahodinová fyzická zátěž v bavlněném základu pod pláštěnkou oboustranně neprodyšné větrovky. Paletu obvykle končící silným prochladnutím, pokud běžecký trénink nekončil do kopce.
Nicméně i dnešní základní – už moderní technické – vrstvy se dál vylepšují; dostávají se po celou dobu nošení blíž k tělu a jsou navrhovány, aby spolupracovaly v tandemu s vnějšími vrstvami tím, že budou urychlovat přirozený proces odpařování potu (tím se ochlazujeme při fyzické aktivitě) a umožní parám postupovat dál od těla, díky čemuž může kůže dýchat a být v dostatečném suchu a teple v momentě, kdy dojde ke snížení fyzické aktivity. Většina běžkařských kalhot je vybavována nějakou formou krytí před větrem v oblasti předních stehen, kolen a rozkroku, s různě provedenými verzemi odvětrávání v zadních částech partií. Doplňky typu sluchátek nejsou možná (třeba jen prozatím) většinovou nezbytností, někomu však dělají sólo trénink zábavnějším.
Začtěte se a zvažte, co vám ve vašem sportovním šatníku může chybět. A posuďte, co doplnit nyní, před sezónou – namísto až potom, kdy vám vaše staré věci začnou žmolkovatět, nesedět a možná i tak nějak neromanticky nevonět. Pak už jen ven na sníh a užívejte dní, kterých nikdo z nás nemáme nadměrně.
Pod žádoucím tlakem
Během posledních dekád se změnila spodní vrstva odění většiny zanícených rekreačních lyžařů z užitkové značky cokoli-najdu-v-šuplíku na víc či míň pečlivě volené kusy technického prádla, jež v aktuálních modelech prakticky nepřetržitě podléhá výrobním inovacím v konstrukci i použití. Jedné z takových inovací se říká kompresní oblečení. Původně bylo vyvinuto pro hráče amerického fotbalu značkou Under Armour, dnes už šije specializované kompresní výrobky většina brandů na silně konkurenčním trhu se sportovní módou.
Jak název naznačuje, kompresní čili tlakové oblečení padne velmi těsně na tělesnou partii a v řeči sugestivních reklam už jeho zakoupením předcházíte zraněním, urychlujete regeneraci a zlepšujete krevní oběh. Poctivěji vysvětleno, kompresní prádlo svým těsným střihem specificky tvarovaných panelů vyvíjí konstantní a obvykle nerovnoměrně situovaný tlak na různé, zejména svalové partie, čímž je v nich stimulován zvýšený průtok krve přinášející do svalů více kyslíku a efektivněji z nich odplavující laktát. Obojí oddaluje nástup únavy při zátěži a zrychluje regeneraci po ní. Nadto kompresní oblečení pomáhá udržet konstantní tělesnou teplotu.
Tak jak na tuto stále módní kompresní vlnu naskakují noví a noví výrobci, značky se snaží konkurenčně se odlišovat různými vědeckými tvrzeními o efektivitě, nejednou až jdoucími přes čáru laické uživatelské srozumitelnosti či věrohodnosti. Z vlastních zkušeností vím, že specifické vazby tkanin ztrácí v čase část svých kompresních účinků, a proto většina věcí nevydrží plnohodnotně funkční tak dlouho, jako je tomu u konvenčního sportovního prádla a dalších vrstev. Dřív poměrně akutní faktor zápachu u syntetického prádla dnes většina výrobců (aspoň zčásti) potlačuje antibakteriálními vložkami nebo třeba přísadami iontů stříbra.
Snad každý sportovec – včetně pohodových víkendových výletníků – ocení vybavení, které mu zlepší jeho zážitek. V této sezóně najdete kompresní položky od ponožek po trika v sortimentu většiny zde představovaných značek.
Už žádné kousání
Když teploty spadnou do subjektivně nízkých hodnot, lyžařům se hodí další vrstva či vrstvy oblečení mezi tu základní a vnější, aby nestrádali chladem. Nemálo z nás dřív narozených si vzpomene, že tuto funkci za našeho dětství vcelku běžně suploval nějaký vlněný svetr se šálou, často ručně upletené našimi mámami či babičkami. Dobře si pamatujeme, jak vlna uměla štípat anebo se natáhnout vlivem potu či vnějšího vlhka do bizarních rozměrů.
Dnes je vlna v našem lyžování zpět, či být může; avšak ve zcela jiné kondici než před třiceti a více lety. Současné vlněné výrobky – a týká se to základních, středních i vnějších vrstev – plnohodnotně alternují, nejednou dokonce překonávají, některé funkční charakteristiky syntetických tkanin na soudobém vysoce vyspělém trhu. Tohle mi řekl jeden tuzemský obchodník: „Dost lidí se dál dívá na vlnu jako na jednoduchý materiál ze staré školy, ale když si vlnu prohlédneme pod mikroskopem, shledáme, že jde o možná nejtechničtější vlákno, jaké lze v obchodní síti najít. Má velmi složitou strukturu, kterou umí vyvinout jen příroda – lidé se svými technickými tkaninami nemají šanci napodobit komplexnost a univerzálnost takového typu vlákna.“
Nové zdroje vlny, moderní výrobní technologie a techniky závěrečné povrchové úpravy posunuly funkční výkon vlněných produktů na novou úroveň. Pro první vrstvu používaná ovčí vlna merino se vyznačuje dlouhými, delikátně jemnými vlákny; každé z nich je v průměru poloviční (či ještě výrazně tenčí) než síla běžného lidského vlasu. Kdykoli se takové vlákno natlačí na lidskou pokožku, velmi jemně se ohne, na rozdíl od tlustých a krátkých vláken staromódní vlny, což způsobovalo onen zlopověstný pocit kousání a svědění.
Jedna ze silných praktických stránek novodobé vlny vyjde najevo na konci lyžařského dne – zatímco syntetické prádlo umí dál do jisté míry zapáchat, vlna je přirozeně anti-mikrobiální a výrobci nepotřebují vlákna prokládat těžkými kovy nebo chemickými prvky, aby byl nežádoucí odér eliminován. Vedle toho je vlna ekologickým materiálem z přirozeně udržitelných zdrojů. Dnes je běžné, že výrobní programy sledují ekologickou i morální stopu produkce každého druhu vlákna a mapují standardy péče o chovaná zvířata a řadu dalších ekologických, sociálních a ekonomických ohledů. Cituji obchodního zástupce jedné ze značek: „Naše vlna pochází od volně chovaných ovcí z Nového Zélandu, které jsou na zelených pastvinách 364 dní v roce. Jeden den v roce podstoupí stříhání, což je výchozím materiálem pro naše výrobky; jde o plně přírodní, obnovitelný, biologicky rozložitelný a udržitelný zdroj.
Běžkaři – a zejména ti rekreační –, kteří chtějí po celou dobu svého lyžování zůstat v teple, suchu a vůni, v níž vyjeli, nechť posoudí novou vlněnou produkci soudobého trhu. Při nižší intenzitě pohybu se může jednat o velmi zajímavou alternativu úpletů vyráběných z ropy. Výkonnostní lyžaři po oblečení z vlny s nejvyšší pravděpodobností nesáhnou, protože by se při maximálním výkonu přehřívali. Vlna totiž neumí distribuovat vlhkost v podobě potu po svém povrchu a urychlovat tak odpařování (ochlazování), naopak její velkou část pojme do sebe. Kouzlo vlny tkví v tom, že i když je zcela mokrá, tak pořád v mikrostruktuře svých vláken drží dostatek vzduchu, a tak efektivně izoluje, chcete-li „hřeje“. Pocitově se nosí velmi dobře, přinejmenším stejně dobře i vypadá a sedí na těle; přičemž k přírodě je významně šetrnější než typické výrobní postupy syntetických vláken. Její termoregulační schopnosti z ní dělají všestrannější tkaninu, než je většina jiných technických; umožňuje mít v bagáži méně oděvů, jež se dají nosit při sportu, cestování i v běžném civilním režimu. A už nikdy žádné kousání! Neexistuje důvod, proč si vlnu znovu nezamilovat – či ji na sobě aspoň nevyzkoušet.