Mimořádně charismatický závodník světového formátu prožil svůj krátký život na vysoké noze jako ryzí lyžařská celebrita sedmdesátých let. Sám Robert Redford se v něm vzhlédl natolik, že si jej zahrál ve svém filmu.
Talent Pavouk
Od chvíle, kdy 10. ledna 1945 přišel předčasně na svět, byl Vladimír Peter Sabich dítětem plným energie a samá ruka, samá noha; začali mu říkat Spider, Pavouk. Tuto přezdívku hrdě používal po celý život. Jeho otec Vlad, pilot bombardéru z druhé světové války a důstojník dálniční policie, a matka Frances, místní poštmistrová, byli pracovitými, pragmatickými rodiči. Své děti vychovávali v kalifornském Kyburzu, kde se úpatí Sierry Nevady zvedá do vysokých horských štítů obklopujících ikonické jezero Lake Tahoe.
Spider, jeho starší sestra Mary a mladší bratr Steve se naučili rychle lyžovat jako členové týmu Edelweiss Red Hornets v dnes již neexistujícím skiareálu nedaleko rodného Kyburzu. Dede Brinkman, Spiderův týmový kolega a celoživotní přítel, popisuje ušatého blonďáka jako neobvykle odhodlaného, cílevědomého a milého. Říká, že už v době jejich dospívání „měl auru. Bylo v něm něco magického.“
„Jeho otec se dětem velmi věnoval,“ vzpomíná Eric Poulsen, syn zakladatele střediska Squaw Valley, který s bratry Sabichovými vyrůstal na lyžařských soutěžích. „Vozil je po závodech a dbal na to, aby měli dobré trenéry. Pamatuju, jak je otec vysazoval a vyzvedával na horách ve svém policejním autě.“ Poulsen si vybavuje Sabicha jako vynikajícího technického slalomáře: „Byl přirozeně obratný. Nebojácný. Neváhal. Měl koordinaci od Boha.“
Už na základní škole poráželi bratři Sabichovi sedmnácti- a osmnáctileté soupeře na místních lyžařských závodech, až si jich všiml jeden z raných předchůdců Richarda Rokose (popsaného v minulém, březnovém čísle SNOW 137) – tehdejší šéftrenér Coloradské univerzity Bob Beattie – a nabídl jim univerzitní stipendium. V roce 1963 tak přijel Spider do Boulderu studovat letecké inženýrství a lyžování. V té době, ještě před založením lyžařského národního týmu USA, byli Beattieho univerzitní Bizoni de facto mužskou americkou reprezentací. Spider s bratrem se připojili k budoucím olympionikům Billymu Kiddovi, Moose Barrowsovi, Jimmiemu Heugovi a Jeremymu Elliotovi.
Hned od svého příchodu bydlel Sabich na pokoji s Kiddem a oba se rychle spřátelili.
Světový debut
„Byl okamžitě sympatický, typický kalifornský kluk,“ vzpomíná na Spidera Billy Kidd. „Během pár minut máte pocit, že ho znáte celý život. Byla šedesátá léta, v Boulderu nebyla nouze o omamné látky a hezké ženy. V okolí nebyla dívka, která by s ním od chvíle, kdy uslyšela jeho ‚ ahoj ‘, nechtěla trávit víc času.“
Trenér Beattie vnesl do lyžařského týmu Bizonů tvrdou mentalitu, zavedl náročný tréninkový režim a vydal zákaz chození po barech. Mazaně však toleroval, že se týmový dům s bazénem, kde měl věci pod kontrolou, stal místem vlastních večírků, na nichž hrály kapely, pivo teklo proudem a stmelovala se celoživotní přátelství. Beattie byl kombinací drilujícího rase, parťáka, co nezkazí legraci, i ochranářského táty, který pro své kluky dýchal.
Hned v počátcích své kariéry utrpěl Spider sedm zlomenin nohou. Ale na jaře 1967 byl zdravý a silný. V právě založeném Světovém poháru debutoval v závěrečném slalomu SP v Jackson Hole a skončil šestý. V následující – olympijské – sezóně se už rozzávodil naplno.
Na ZOH 1968 ve francouzském Grenoblu byl Spider po první jízdě olympijského slalomu na medailové pozici, nakonec dojel pátý. Jeho výsledek se vyrovnal Kiddovu olympijskému umístění v obřáku a stal se nejlepším výkonem amerického lyžování na hrách; a přestože vše zastínily tehdejší fenomenální tři zlata Jeana-Clauda Killyho, předznamenal zářnou budoucnost amerického lyžování. Spiderovi bylo 22 let a vypadal na jednoho z nejslibnějších lyžařů své generace.
O necelé dva měsíce později vyhrál svůj jediný závod SP v Heavenly u Lake Tahoe, kousek od rodného Kyburzu. Závodní svah lemoval pětitisícový dav povzbuzující domácího hrdinu, jenž si své vítězství zajistil silnou druhou jízdou. Jeho parťák i konkurent Killy, který skončil sedmý, získal svůj druhý celkový titul a ohlásil odchod z kolotoče SP.
Během zimy 1968 pobýval americký herec Robert Redford se svým malým produkčním týmem v evropských Alpách v rámci filmových příprav svého filmu Sjezdař (Downhill Racer). Bob Beattie jim velkoryse umožnil pohybovat se v okolí amerického týmu, na svazích i v zázemí. Autor scénáře, spisovatel James Salter, ve svých vzpomínkách píše: „Měl jsem za to, že dokonalou předlohou pro hlavního hrdinu filmu Davida Chappelleta by byl Billy Kidd. Byl nepoddajný, pocházel z chudých poměrů – přesně jako postava v románu. Jednou u večeře s lyžařským týmem v Grenoblu ale Redford ukázal přes místnost k jinému stolu, než kde seděl Kidd. Redforda zaujal nevýrazný, tehdy neznámý Spider. Byl trochu podobný Redfordovi. Když jsem se Boba (Redforda) zeptal, zda si je jistý, nekompromisně přikývnul. Tak jsme udělali ze Sabicha ústřední motiv našeho filmu.“
Film Sjezdař se stal pro Redforda průlomovou rolí, získal si uznání kritiky a po více než půlstoletí zůstává možná nejpronikavějším filmovým pohledem na lyžařské závodění a na nebezpečí, soutěživost a slávu, které k němu neodmyslitelně patří – a které i Sabich zřetelně ztělesňoval.
Amatérská frustrace
Během následujících dvou sezón ve SP získal Spider další tři pódiová umístění a řadu dalších v první desítce. Mezitím se Beattie přesunul k založení profesionální ligy paralelních slalomů World Pro Skiing Tour (WPS), jejíž hvězdou se stal Kidd. Spider dál závodil ve SP, avšak byl čím dál nespokojenější s tím, že američtí lyžaři dřou bídu, zatímco jejich evropští kolegové bohatě profitují z přízně sponzorů. Sezonu 1970 ve SP sice dokončil a následující zimu se vydal s týmem do Evropy, ale myšlenkami už byl jinde.
Americké sjezdaře po odchodu Beattieho do WPS vedl poameričtěný Němec Willy Schaeffler, jehož vysoké nároky na morálku a disciplínu začaly v týmu plodit jeden osobnostní konflikt za druhým, Spidera Sabicha nevyjímaje (blíže viz text Nostalgie zašlých zim v tomto čísle). Pro Tylera Palmera, dvacetiletého benjamínka amerického týmu, byl Spider mentorem i přítelem číslo jedna. Začátkem ledna 1971, večer před slalomem v Berchtesgadenu, Spider Palmerovi oznámil, že odchází do Beattieho WPS. „Udělalo se mi zle,“ vzpomíná Palmer. „Budeš v pořádku,“ ujistil Spider Palmera. „Máš všechno, co mám já. Nedrž se zpátky!“ Následujícího dne Palmer, startující z 61. místa, skončil čtvrtý. Dva týdny nato si připsal své první vítězství ve SP.
Spider odletěl zpět do Ameriky hned po SP v Berchtesgadenu. „Byla to taková úleva přestat závodit jako amatér,“ svěřil se Spider v roce 1971 časopisu Sports Illustrated. „Už jsem měl dost toho pokrytectví. Měl jsem dost závodění proti klukům, kteří vydělávali slušné peníze, kteří měli své servisní týmy a kteří, když se unavili, mohli jít domů. Byl jsem nervózní, když jsem se s nimi snažil soutěžit, nedostatečně vyzbrojen. Teď už nemám žádné obavy.“
Profíkem
Už při svém odchodu v lednu 1971 měl Spider vyřízenu profesionální kartu do Beattieho WPS. Soutěž se stala základním programem amerického televizního pořadu ABC Wide World of Sports, který byl v sedmdesátých letech divácky nesmírně populární. Sabichův profil v novém prostředí strmě stoupal.
Spider vyhrál svůj první profesionální závod už 4. února 1971 v Hunter Mountain ve státě New York a do kapsy dostal šek na 1 250 dolarů – peníze, na které si do té doby nesáhl. „Další věcí, kterou si pamatujeme, jsou zprávy, že Spider vyhrává každý další závod,“ vzpomíná Hank Kashiwa, Spiderův kolega z americké reprezentace, který se k WPS připojil rok nato. Spider vyhrál sedm závodů, ve finále porazil Kidda a získal celkový titul v Tour a 21 tisíc dolarů. V sezóně 1972 Spider obhájil titul dalšími devíti vítězstvími a překonal svůj vlastní rekord v prize money, když vydělal více než 50 tisíc dolarů (dnešních bezmála 400 tisíc USD). Pro ilustraci, v témže roce dostávali sportovci amerického lyžařského týmu za své nasazení každý 200 dolarů, ženy 80 dolarů.
WPS přiblížilo americké veřejnosti tehdy poměrně neznámý lyžařský sport srozumitelnou formou a na snadno dostupných místech hlavních zimních středisek Států. V Beattieho gladiátorském formátu „jeden na jednoho“ byla nová pravidla jednoduchá: projeď cílem první a vyhrál jsi. Turné přinášelo divákům drama, vzrušení a zábavu lyžařských závodů a nabídlo jim snadný přístup ke sportovcům a jejich osobnostem.
WPS Tour rovněž umožnila sponzorům i sportovcům navázat kontakt s diváky a současně sportovcům zachovat si jistou míru nezávislosti. Podle amatérských pravidel nemohli členové amerického týmu přímo spolupracovat se sponzory, ale na profi okruhu mohli lyžaři sloužit jako nositelé reklam, ochotně prodávat značky sponzorů i vytvářet své vlastní. Nastiňuje to John Demetre, jehož známé svetry, zejména design založený na Spiderově fotbalovém dresu ze střední školy Kyburz, zaznamenaly explozi popularity: „Značka Demetre byla naráz na očích celé Americe, víkend co víkend.“
Pravidelné televizní přenosy na hlavních amerických stanicích ABC a NBC zajistily Beattieho WPS pozornost, sponzory a finanční odměny, jež ročník od ročníku strmě stoupaly. Spiderova uvolněnost, přístupná osobnost a nakažlivá radost ze života z něj udělaly sen marketérů. Začal si ročně od sponzorů vydělávat statisíce dolarů. Gordi Eaton, tehdejší ředitel značky lyží K2, kterou Sabich neúnavně propagoval po celém světě, prohlásil: „Když jste měli Spidera, věděli jste, že bude dobře zvládat veřejnou stránku věci, protože miloval lidi a dokázal prodat cokoli komukoli.“
Lyžařský nestor Klaus Obermeyer jednou popsal Spidera jako „muže pijícího z plného poháru života“. Spider dokázal plynule přecházet od soustředěného výkonu na svahu k přátelskému vystupování jinde a byl hlavním tahákem všeho možného, od autogramiád po soutěže v mokrém tričku nebo sponzorské večírky. Před spaním vypil sklenici vody a ráno vstával jako první k tréninku. Byl ryzím velvyslancem tvrdé práce i zábavy, neobvykle přístupným – zejména v přítomnosti dětí, pro které si při autogramiádě klekal na koleno, aby s nimi navázal oční kontakt.
Mezitím se mnohdy pokrytecká omezení pro amatérské lyžaře dále zpřísňovala a vyvrcholila diskvalifikací nejlepšího rakouského lyžaře Karla Schranze ze ZOH 1972 v Sapporu pro „profesionalismus“. To přimělo další špičkové olympioniky, zlákané Spiderovými úspěchy a životním stylem, aby přímo z her odcestovali lyžovat do WPS. Byli mezi nimi i zmínění Kashiwa a Palmer.
Na horizontu slávy
Spider ztělesňoval všechno, co si Beattie představoval, že formát profesionální ligy měl do lyžování přinést: Američtí závodníci si mohli vydělávat na živobytí za vlastních podmínek, na domácím území a využívat to jako odrazový můstek pro svůj profesionální život. Díky svým výdělkům a závodění v blízkosti domova si Spider začal užívat životního stylu srovnatelného s největšími evropskými esy. Navrhl si dům v Aspenu, udělal si pilotní licenci a koupil dvoumotorový Piper Aztec, se kterým často létal na soutěže.
„Měl letadlo, pěkný dům, Porsche. Chtěli jsme být jako on,“ říká kolega profesionál Dan Mooney a zároveň podotýká, že nikdo z konkurentů Spiderovi jeho úspěch nezáviděl. Chápali, kolik práce ho to stálo, i jeho talent pohybovat se po vratké hranici mezi sportovním asketismem a nezbytným společenským životem hvězdy. Spider byl velkorysým mentorem začínajících sportovců a učil je, že prosadit se jako profesionál znamená zvládat trénink, cestování, vybavení, kontakt s partnery a vlastní soutěžní instinkty. Že to znamená tvrdou práci v posilovně i na kopci, v lyžárně i v zasedačkách firem, na veletrzích, v lyžařských obchodech a hlavně se sponzory.
Zatímco amatéři byli trestáni za propagaci sponzorů, profesionálové byli pokutováni za to, že nechodili na sponzorské večírky WPS. Terry Palmer vzpomíná, jak ho Spider učil, jak pít na večírcích Tour, a to tak, že si dal jednoho panáka – a další skleničky už nenápadně vyléval. Jeho poselství, vzpomíná Palmer, bylo vždy jasné: „Jestli chceš být dobrý, jestli na tom chceš vydělat peníze, jestli chceme mít dobrou ligu, musíš tvrdě makat.“
Sponzoři a sportovci se ve WPS začali sdružovat do továrních týmů; tím se spojovala finanční a logistická podpora národního týmu a zároveň zůstala zachována finanční motivace pro individuální úspěch. Tour byla tak atraktivní, že francouzský fenomén Killy v roce 1973 ukončil amatérskou kariéru a připojil se k WPS, čímž jí přinesl kýženou mezinárodní pozornost. Killy, který zpočátku nebyl připraven na fyzickou náročnost nového formátu, se v prvním závodě vysoko neumístil. Později si však zvykl a ve své úvodní sezóně vyhrál celkem pět závodů proti Spiderovým třem. Spiderův a Killyho epický souboj o titul v sezóně 1973 skončil, když Spider upadl na jednom ze skoků a vážně si poranil krk a rameno.
Vzdor tomu, že souboj o titul WPS s Killym prohrál, a v přílivu nových lyžařských hvězd se Spider v listopadu 1974 objevil na obálce prestižního pánského časopisu GQ. Se svými lyžemi K2 a v charakteristickém svetru Demetre zůstal tváří americké profesionální ligy a obrazem úspěchu. Jak prohlásil ředitel WPS Nappy Neaman: „Každé dítě chtělo být Spiderem. Každá holka chtěla chodit se Spiderem.“
Jako velvyslanec aspenského střediska Snowmass (jediná tvář resortu od dob Steina Eriksena) se Spider obratně pohyboval ve všech aspektech aspenské scény a pohodlně se stýkal s kovboji, lyžařskými hipíky, celebritami i ultrabohatými lidmi. V roce 1972 se v Kalifornii na jedné z profesionálních akcí seznámil s Claudine Longetovou.
Život na hraně
O tři roky starší Longetová byla francouzská herečka, zpěvačka a tanečnice, jejíž tvář se v šedesátých letech objevovala na stříbrném plátně a která byla známá svou štíhlou, atletickou postavou, smyslnýma očima a jasným, jemným hlasem. Objevil ji Lou Walters, který vlastnil noční klub v Las Vegas. Při vystupování tam upoutala pozornost Andyho Williamse, jedné z největších celebrit své doby. Populární zpěvák s televizní varietní show se do Longetové zamiloval, v roce 1961 se vzali a během deseti let spolu měli tři děti. V době, kdy se v roce 1972 seznámila se Sabichem, byla už s Williamsem rozvedená. Osudové setkání urychlilo vášnivý románek, který začal téměř okamžitě. I se svými třemi dětmi se přestěhovala ke Spiderovi do Aspenu.
Nějakou dobu se zdálo, že se do sebe skutečně zamilovali, ale Spiderovi přátelé vzpomínají, že její prudká povaha a majetnické sklony začaly měnit intenzitu vztahu v přítěž. Tato změna se časově shodovala se Spiderovým pozvolným sportovním sestupem. Přibližující se konec lyžařské kariéry však nekazil stále dobrou Spiderovu náladu ani jeho divoký a energický život plný bezbřehé svobody. „Měl nadupaná auta, závodili jsme na motorkách. Žili jsme na hraně. Spiderovi nikdy nebyly cizí riskantní eskapády a často při nich v žertu utrousil, že lepší skončit jako mrtvej frajer než živej posera,“ vzpomíná Kidd.
Do tohoto stylu života se Longetová snažila vpravit sebe a své tři děti. Poté, co se k sobě nastěhovali, byly jejich následující čtyři roky plné napětí a hádek. Svědci vzpomínají, že na jednom konkrétním večírku Longetová chrstla Sabichovi do obličeje sklenici vína za to, že si jí dostatečně nevšímá.
Za vším hledej ženu
Ještě v roce 1974 dokázal Spider ve WPS dvakrát zvítězit a v sezóně se propadl na celkovou pátou příčku ligy. V té době měl za sebou řadu zranění, včetně problémů s koleny, zády a krkem – a k tomu ještě sedm zlomenin nohou z počátku kariéry. Veřejně se však nevymlouval, zůstával bojovně naladěný a optimistický ohledně své budoucnosti. Poté, co kvůli zranění vynechal celou sezónu 1975, Spider věděl, že se jeho závodní kariéra blíží k přirozenému konci. S Beattiem jako přítelem a poradcem společně plánovali další profesní kroky, které pravděpodobně zahrnovaly K2 a Snowmass, případně rozvoj nového lyžařského areálu, nemovitosti a televizní komentování. Spiderův talent, vzdělání a konexe nasvědčovaly, že jeho další životní kapitola bude podobně vzrušující a plodná jako ta dosavadní, přičemž ne tak stresující.
V březnu 1976, kdy se Spider v sezóně pouze dvakrát sotva kvalifikoval z rozjížděk, se rozhodl skončit se dvěma věcmi, které pro něj už nebyly zdravé: s lyžařskými závody a s Claudine. Kamarádu Tyleru Palmerovi to řekl v jejich hotelovém pokoji v Collingwoodu před předposledním závodem sezóny. Palmer, rozrušený vyhlídkou, že opět ztratí svého týmového kolegu a mentora, Longetové také nevěřil. „Říkal jsem mu, aby s ní byl opatrný,“ vzpomíná Palmer. „To bylo naposledy, co jsem ho viděl.“
Longetová se měla se svými dětmi odstěhovat do 1. dubna. Sabich 21. března strávil odpoledne tréninkem v aspenském Buttermilku. Po krátké návštěvě u Beattieho se Spider vydal domů, aby se převlékl. Plánoval, že se s Beattiem setká ještě ten večer a následující den spolu odletí na každoroční lyžařský veletrh do Las Vegas.
Sabich se na schůzku nedostavil. Toho odpoledne ho Longetová zastřelila v jeho vlastní koupelně pistolí, kterou mu jeho otec koupil jako suvenýr z olympiády 1968. Spiderovi bylo 31 let.
Pavoukův odkaz
Longetová tvrdila, že se jí Sabich snažil ukázat, jak zbraň funguje, a sám se přitom postřelil, ale policie její verzi hned zpochybnila a zatkla ji. Policisté Longetovou podezírali, že slavného závodníka zabila ve vzteku poté, co si čtyři roky slávy, užívání drog, divokých večírků a neustálých vztahových problémů vybraly svou daň. Policie našla v Longetové krvi kokain a zabavila jí deník s detaily bouřlivého vztahu zmítaného žárlivostí a neustálým koloběhem hádek, po nichž následovalo vášnivé usmiřování.
Soudní proces, který rozbouřil vzkvétající Aspen, se dostal na titulní stránky novin po celém světě a obžaloba požadovala odsouzení za trestný čin zabití. Andy Williams doprovázel svou exmanželku k soudu v Pitkin County a vypovídal jako korunní svědek. Herec Jack Nicholson, Longetové přítel, který se nedávno předtím přestěhoval do Aspenu, seděl každý den procesu za stolem obhajoby. Nakonec porota Longetovou odsoudila za zabití z nedbalosti k 30 dnům vězení, které mohla nastoupit v době, kterou si sama vybrala, což rodina Sabichových a mnozí lidé v komunitě považovali za výsměch.
„Aby ho mohla zabít, musela vylézt na židli, dostat se pod Spiderovy svetry, vzít zbraň, vložit náboj do komory, jít do koupelny a zastřelit ho,“ nechali se slyšet Spiderovi rodiče. Rodina Sabichových zahájila proti Longetové občanskoprávní řízení, ale nakonec se dohodla mimosoudně s tím, že Longetová o vraždě ani o vyrovnání nikdy nepromluví ani nenapíše.
Billy Kidd, kolega závodník a Sabichův dlouholetý přítel, nerad mluví o vraždě, soudním procesu nebo spravedlivém trestu. Raději se soustředí na život svého přítele v celé jeho jedinečnosti: „Zažili jsme prostě naprosto neuvěřitelné časy. Mohli jsme závodit na lyžích a jezdit po celém světě. Byli jsme v Chile, v Evropě i v Austrálii. Oba jsme byli z malých měst a lyžařské závody nás zavedly do celého světa. Dalo nám to neuvěřitelné příležitosti.“
Příběh Spidera Sabiche je příběhem tragédie a předčasné smrti. Tragédie se vlastně dotkla celé rodiny Sabichových. Sestra Mary Sabichová se stala lékařkou a krátce po Spiderově smrti zemřela na rakovinu mozku. Bratr Steve Sabich zemřel v roce 2004 na rakovinu kůže.
Pro mnohé, včetně Kidda, však soustředění se pouze na tragédii zkresluje úplnost obrazu Spidera Sabicha: „Téměř nikdy jsem neviděl Spiderovu fotku, na které by nebyl šťastný a usměvavý.“ Kidd nechce, aby se o jeho dlouholetém příteli vědělo jen jako o oběti nešťastné vraždy. Chmurné barvy, které obklopují jeho smrt, by podle něj měl přehlušit zářivý lesk jeho života. „Spider nám všem chybí. Byl to jeden z nejcharismatičtějších a nejzábavnějších lidí na této planetě.“
Článek vyšel v časopise SNOW a je reprízován v původní podobě