Sportovní koloběh. Vykazuje většinu benefitů jízdy na kole i běhu, ale snad žádnou jejich slabinu. Málo se ví, že existuje i plnohodnotná koloběžková alternativa na led či sníh.
Jeden z nejlepších závodních koloběžkářů historie Fin Alpo Kuusisto prohlásil, že sportovní koloběžka je určena pro lidi, kteří jsou poctiví sami k sobě; nikdo jiný prý na koloběžce dlouho kopat nevydrží. Nijak nenadsazoval.
Koloběžka coby sportovní náčiní není o nic lepší nebo horší než bicykl či prosté běhání. Je zcela jiná. Obecně pomalejší než kolo, rychlejší než běh. Když mluvím o koloběžce, nemám na mysli žádnou z jejích dětských či skládacích miniverzí, které snad někoho mohou napadat. Sportovní koloběžka má regulérně velká nafukovací kola, tuhý rám, umí být odpružená, obvykle s větším předním kolem a menším zadním. Světlost stupátka (jeho výšku nad povrchem země) lze u některých modelů nastavit výškou závěsu zadního kola a ovlivnit tak průjezdnost stroje členitějším terénem.
Ve srovnání s během dochází při jízdě na koloběžce k příznivější zátěži pohybového ústrojí, tedy nosných kloubů a páteře. Při pohybu se nekoná fáze dopadu, a tedy opotřebení aparátu těla (zejména kolen a kotníků) vinou nárazu celkové tělesné hmotnosti o podložku. Pravidelným střídáním odrazové nohy se předchází riziku jednostranného zatížení. Koloběh aktivně zapojuje významně víc svalů než cyklistika, což má vedle příznivých kardiovaskulárních efektů za následek i to, že ve studeném počasí koloběžkář neprochladne tolik jako cyklista.
Na koloběžce svede jezdit na první pokus každý, zdaleka ne už však správnou technikou. (Podobně jako u lyžování.) V základním postoji by řídítka měla být ve výši kyčlí a při nápřahu odrazové nohy mezi kolenem a řídítky musí zůstat bezpečný prostor (aspoň pět centimetrů). Šíře úchopu zhruba koresponduje s šíří ramen, paže při jízdě zůstávají mírně pokrčené, uvolněné, bez kontraproduktivních pohybů v loktech – jakýchsi kliků na řídítkách, běžné technické chyby začátečníků. Pohled jezdce – opět podobně jako na lyžích – směřuje dopředu před sebe, nikoli pod sebe. Odraz jezdec provádí přední (prstovou) částí chodidla zhruba deset centimetrů před stojnou nohou, každých 5 až 10 kroků se švihová noha střídá, ve stoupáních obvykle častěji a za drobnějších odrazů (čímž se předchází únavě zejména stojné nohy provádějící podřepy při každém odrazu). Výměna stojné nohy se děje buď bezpečnějším, leč pomalejším vytočením nohy a následným překročením (kdy jezdec neztrácí kontakt se stupátkem), nebo rychlejším dynamickým přeskokem nohou. Důležité je držet korektní polohu pánve a neprohýbat se v bedrech; rozumně silné břišní svaly a svalstvo vnitřního stabilizačního systému pomáhají udržet pánev ve správné pozici.
Podobně jako jízdní kola, i koloběžky jsou vyráběny v bezpočtu různých variant podle účelu využití – od skládacích miniverzí a nenáročných městských přesouvadel přes fitness a krosové verze po striktně sportovní nebo závodní speciály na silnici, do terénu nebo na sjezdy. Včetně verzí s tlustými (tzv. fat) pneumatikami, jejichž optimální využití je už stěhuje spíše na sněhový povrch. Já osobně v zimním období měním koloběžku za její specifickou sněhovou sestřenici – sněhoběžku – a obut do bot s hroty rád a často vyrážím do rovinatých pasáží posněžených cyklostezek či hřebenových horských cest.
Důvody, proč taky posoudit koloběžku
Ideální fitness prostředek. Jízda na koloběžce zpevňuje záda a formuje prakticky svalstvo celého těla – najmě hýždě, břicho a dolní končetiny. Skvělý nástroj k boji proti nadváze nebo celulitidě.
Šetrná ke kloubům. Jízda na koloběžce významně šetří kloubní aparát. Nedochází na ní k přílišným otřesům, většina váhy je rovnoměrně rozložena mezi stojnou nohu a tělo opřené o řídítka.
Prevence proti bolestem zad. Na koloběžce efektivně protáhnete a uvolníte své zádové svalstvo. Fyzioterapeuti jízdu na koloběžce doporučují jako doplněk k rehabilitaci či jako prevenci proti bolestem krční a bederní páteře.
Dopravní prostředek pro každý věk. Jízdu na koloběžce zvládne doslova každý. V případě náhlé potřeby v jakékoli situaci snadno seskočíte ze stupátka a plynule přejdete v chůzi; s ohleduplností se lze na koloběžce pohybovat i po chodnících a pěších zónách.
Optimální městský přesouvač. Těžko najít pro přeplněný městský provoz vhodnější dopravní prostředek než koloběžku. Kratší vzdálenosti na koloběžce překonáte rychleji než na kole nebo pěšky; v případě zacpaných metropolí i než autem. Skládací verze streetových koloběžek lze bez potíží brát s sebou do prostředků MHD. Jakmile na koloběžce zabrzdíte, stojíte – žádné nepraktické slézání ze stroje. Rozsvítí se zelená na přechodu – použijete jej a pokračujete v cestě.
V jakémkoli ustrojení. Doslova. Upnuté lycrové oblečení je jednou z možností, nikoli nezbytností. Koloběžka znamená žádný řetěz, a tedy žádnou nutnost vyhrnovat si nohavici civilního oblečení. Ženám a dívkám to na koloběžce bude slušet v šatech či sukni. Na koloběžce se dá jezdit v běžné civilní nebo sportovní obuvi.
Tréninkový nástroj pro sportovce. Jízdou na koloběžce výborně natrénujete odrazovou sílu nohou. Koloběžka posiluje šlachy, svalové úpony, kloubní pouzdra i vazy. Námaha se rozkládá přes hrudní a zádové svalstvo, zpevníte si tak celý vnitřní stabilizační korzet podél páteře. Jízda posiluje prakticky všechny svalové partie břicha a dolních končetin.
Nedávno se mi splnil sen. Z hloubi duše jsem vyslala své přání tak, jako to dělají děti… Řada let strávená za volantem a sezením u počítače už vyžadovala větší změnu než se provětrat na čerstvém vzduchu. Po letech jsem cítila, že moje tělo na mě volá. Volání bylo silné a jasné – hýbat se tak, abych cítila tělo, zapotila se, aby mi bylo dobře. V tu dobu jsem zrovna pracovala na svém bylinkovém diáři, takže těch prosezených hodin bylo požehnaně. Pocit nepohody v zádech narůstal. Napadl mě běh nebo jízda na kole, ale to nejsou věci pro mě. Dál jsem vysílala své přání.
Netrvalo dlouho, a už jsem se celá rozzářená vezla na lesní cestě na své koloběžce. Kouzlu koloběžky nebylo těžké propadnout. Brzy se stala součástí mých dní. Byla mým milým dopravním prostředkem při vyjížďkách za bylinkami, při kterých jsem si příjemně protáhla celé tělo. Jízda na ní mi vyplnila přesně to, po čem má duše volala.
Když se začal na cestách objevovat první sníh, přepadal mě na chvíli smutek, ale jen do doby, kdy jsem objevila a poprvé stoupla na sněhoběžku. Ani jsem netušila, jak epesní zážitek to bude! Moje tělo mi sice dává vědět o nevytrénované rovnováze a dalších nedostatcích, ale cítím vděčnost, když se za měsíčního svitu můžu projíždět v čarokrásné přírodě a dopřávat si sblížení s tichým zimním časem. A teď už vím, že až se zrodí jaro, vydám se zase do luk na milované koloběžce s obdivem ke všemu čerstvě vonícímu novým životem.
Linda Mahelová, publikující bylinářka