Hory jsou zvyklé na oheň, jenže jejich rytmus byl po staletí svázán se sněhem. Zimní pokrývka drží vodu, tlumí vysychání půdy a oddaluje okamžik, kdy se les stává palivem. V některých částech světa se tento vztah začíná rozpadat. Zimy s malým množstvím sněhu nebo s příliš rychlým táním vytvářejí nové okno rizika: dlouhé týdny, kdy jsou hory už bez sněhu, a přitom ještě daleko do letních dešťů. Pro lyžařské oblasti to znamená kratší sezonu. Pro krajinu něco podstatně vážnějšího.
Sníh jako tichá vodní nádrž
Když v horách nasněží, nejde jen o pohádkově zimní krajinu. Sníh je zásobárnou vody, která se uvolňuje pomalu a vyrovnaně. Tání rozložené do měsíců nasytí půdu, potoky i vegetaci. Lesy díky tomu vstupují do léta s vlhkostí, která tlumí šíření požárů.
Tento mechanismus je překvapivě křehký. Jakmile je sněhu málo nebo roztaje příliš rychle, voda odteče během několika týdnů. Půda vysychá už na jaře a vegetace přechází do stavu, kdy se z ní stává hořlavý materiál. Výzkumy z různých horských oblastí ukazují, že právě množství zimního sněhu významně ovlivňuje pravděpodobnost jarních požárů – méně sněhu znamená sušší půdu a vyšší riziko hoření.
Sněhová pokrývka tedy funguje jako přirozený hasicí systém. Dokud leží v horách, udržuje krajinu vlhkou a studenou. Jakmile zmizí, ochranný štít padá.
Zimní sucho
V posledních letech se v Severní Americe objevuje jev, kterému klimatologové říkají „sněhové sucho“. (Jev, jenž se nepochybně odehrává i v našich kopcích, jen mu není věnována dostatečně hlasitá mediální pozornost.) Neznamená nutně nedostatek srážek. Často jde o jiný problém: zima je příliš teplá.
Srážky, které by dříve padaly jako sníh, přicházejí v podobě deště. Voda okamžitě odteče do řek a rezervoárů, místo aby zůstala uložená v horském sněhu. Výsledek je paradoxní. Zima může být relativně vlhká, přesto na jaře chybí voda.
Na západě Spojených států letos sněhová pokrývka klesla na zlomek obvyklé plochy. Místo zhruba 460 tisíc čtverečních mil zůstalo zasněžených jen kolem 155 tisíc. Mnoho meteorologických stanic současně zaznamenalo nejteplejší začátek zimy v historii měření.
Lyžařská střediska to poznají okamžitě. Sezona se zkracuje, některé areály otevírají později nebo vůbec. Jenže ekonomický problém je v tomto případě jen první viditelná vrstva.
Jarní mezera
Nejnebezpečnější je období, které klimatologové někdy nazývají „jarní mezerou“. Sníh už zmizel, vegetace začíná růst, ale krajina nemá dost vláhy. Vítr a první teplé dny pak dokážou proměnit celé horské svahy v suché palivo.
V některých oblastech amerického Západu tento okamžik nastává stále dříve. Sníh mizí už v březnu nebo dokonce v únoru. Proudění vody v potocích krátce zesílí a pak přichází dlouhé suché období. Hydrologové upozorňují, že právě tato kombinace urychluje nástup požární sezony a zvyšuje její intenzitu.
Pro hory to znamená změnu rytmu. Požáry, které dříve přicházely až v létě, se objevují mnohem dřív. V některých regionech už oheň vzniká i během zimy.
Co to znamená pro lyžařský svět
Lyžaři mají tendenci vnímat sníh především jako sportovní surovinu. Vrstva na sjezdovce, výška prašanu, datum otevření. V širším měřítku je však sníh strukturou celé krajiny.
Když zmizí, nejde jen o kratší zimu. Voda se přestává ukládat v horách a mění se časování jejího odtoku. Řeky mohou na jaře krátce zdivočet a pak v létě zeslábnout. Lesy vstupují do teplé části roku sušší, než byly zvyklé.
Lyžařská střediska bývají v tomto systému prvním viditelným ukazatelem změny. Provozovatelé vidí sníh každý den, sledují jeho výšku, strukturu i datum tání. V jistém smyslu fungují jako raný signál širší proměny horského prostředí.
Když se zima zkracuje o týdny, je to pro lyžování nepříjemnost. Pro krajinu to může být zásadní posun.
Hory bez zimního polštáře
Sníh má v horách ještě jednu vlastnost, o které se příliš nemluví. Působí jako tepelná izolace. Chrání půdu před prudkým mrazem a zároveň odráží velkou část sluneční energie.
Bez sněhu se zem rychleji ohřívá a vysychá. Vegetace začíná růst dříve, ale zároveň ztrácí vodu rychleji. Tato drobná změna v energetické bilanci dokáže během několika týdnů přepsat charakter celého jara.
Když se pak objeví vítr a jiskra – a v horské krajině se vždy nějaká objeví – šíří se oheň krajinou, která už nemá svůj zimní polštář.
Lyžaři obvykle sledují sněhové mapy kvůli víkendu na horách. V posledních letech začínají ty samé mapy zajímat i hasiče, hydrology a správce lesů.
Na první pohled jde pořád o stejnou věc: kolik sněhu v horách leží. Ve skutečnosti se tím měří něco mnohem širšího – kolik vody a kolik času krajina dostane, než začne hořet.
↓ Požár Caldor Fire patří k nejvýraznějším horským požárům posledních let právě proto, že zasáhl oblast rekreačních lesů a lyžařských středisek v pohoří Sierra Nevada. Vznikl 14. srpna 2021 v okrese El Dorado v severní Kalifornii a během několika týdnů se rozrostl na přibližně 222 tisíc akrů, tedy zhruba 900 km² spálené krajiny. Oheň postupoval hustým, dlouhodobě vyschlým lesem a zničil celé horské komunity – nejtvrdší zásah utrpěla osada Grizzly Flats, kde prakticky zmizela většina domů. Celkem bylo potvrzeno nejméně 782 zničených staveb a dalších více než 80 vážně poškozených; tisíce dalších objektů zůstaly v průběhu požáru ohroženy. Desítky tisíc obyvatel musely být evakuovány a požár se přiblížil až k oblasti Lake Tahoe, což vyvolalo historicky první plošnou evakuaci města South Lake Tahoe. Škody se dotkly i horské infrastruktury – oheň výrazně poškodil areál Sierra-at-Tahoe, kde shořely lesní porosty na většině svahů a část technického zázemí. Přímé oběti na životech hlášeny nebyly, několik civilistů a hasičů utrpělo zranění