V srdci centrální Nebrasky, kde se kdysi rozkládaly nekonečné prérie, a pásla se stáda bizonů, se nachází hluboký kaňon známý jako Devil’s Gap. Dnes je to tiché, odlehlé místo mezi kukuřičnými poli, ale v prosinci roku 1878 tu došlo k jedné z nejtemnějších kapitol „starého Západu“: lynčování dvou mužů, jehož ozvěny se roznesly po celých Spojených státech a zanechaly trvalou stopu v historii země.
Tam, kde se střetávaly světy osadníků a velkostatkářů, se spory neřešily jen právem a zákonem, ale často kulturním a fyzickým násilím – a právě tento konflikt na prahu 80. let 19. století přinesl událost, jež se zapsala do kronik jako incident z Devil’s Gap.
Prérie, jež pohltily zákon
Po přijetí Homestead Act se do centrální Nebrasky začali stěhovat osadníci, kteří si drželi malé pozemky a snažili se žít ze země. Jelikož tehdy stále neexistovaly pevné hranice pastvin ani jednotné regulace pozemků, napětí mezi rančery a osadníky rostlo. Rančeři, kteří postupovali severně z Texasu s velkými stády dobytka, často považovali nové ploty a pole za překážku svobodnému přesunu stáda. Mari Sandozová to popisuje jako střet dvou světů – metodou „velké ruky, buldozerem přes vše“.
Do tohoto prostředí přišel i I.P. „Print” Olive, jeden z nejbohatších rančerů v Nebrasce. Podezření, že pozemkový osadník Ami Ketchum krade jeho dobytek, spustilo sérii událostí, které neměly daleko k tragédii. Olive poslal svého bratra Boba, jenž byl okolí známý svou krutostí, aby Ketchuma a jeho přítele Luthera Mitchella zatkl. V přestřelce Bob utrpěl zranění a zemřel o několik dní později.
Lynčování, které otřáslo národem
Místní kovbojové se rozzuřili. Domy byly podpáleny a atmosféra se natolik vyhrotila, že Mitchell a Ketchum, obávajíce se lynče v Custer County, rozhodli se vzdát se místním úřadům v Howard County – doufali, že je tam ochránci zákona postaví před soud. To se však nestalo; byli zajati Oliveho muži a odtaženi do Devil’s Gap.
Tam byli oba oběšeni na jilmových stromech vysoko nad prérijní krajinou. Ketchum visel ještě následující den a Mitchell – i po výstřelu, který ho zabil – byl podle svědků spuštěn vedle něj. Poté gang podle všeho nalil na těla whisky a podpálil je, což jen umocnilo hrůzný charakter činu.
Tento akt krutosti se rychle stal titulkem novin: „Man Burners!“ – „muži, kteří pálí lidi“. To nebyl jen opilý výbuch násilí, ale symptom hlubšího problému tehdejší americké hranice: nedostatek právní jistoty, agrese ve jménu vlastnictví a pocit, že spravedlnost je věcí vlastních rukou.
Co z toho zůstalo
Print Olive si odseděl 19 měsíců ve vězení, než byl propuštěn – což i v tehdejších dobových poměrech ukazuje, že i když byla spravedlnost často pomalá a nevyrovnaná, nešlo o beztrestnost samotnou. Nakonec byl sám o několik let později zastřelen v Coloradu, čímž jeho osobní příběh završil další kapitolou divokého života na hranici.
Podle dobových historiků a pamětníků tak incident z Devil’s Gap představuje „poslední akt dramatu krve“ – brutální a nesrovnatelný s mnoha jinými událostmi, které formovaly obraz „starého Západu“.
V krajině, kde se dnes pěstuje kukuřice a sojové boby, je ticho. Ale když víte, kam se dívat a jak poslouchat, můžete si představit ten kaňon jako scénu, kde se střetly právo, posedlost majetkem a chaos bez zákoníků – a kde se psala historie, která se neobešla bez krve.
Dodatek: jména, náhody a mýty Divokého západu
Často mě – a možná i některé zdejší čtenáře – fascinuje, když se jména lidí z historie Divokého západu náhle objevují na mapách Spojených států. Případ Amiho Ketchuma, popraveného homesteadera z Devil’s Gap, a města Ketchum v Idahu je typickým příkladem: podobnost jmen vzbuzuje dojem spojitosti, ale jde o čistou náhodu. Ami Ketchum byl popraven v Nebrasce v roce 1878, zatímco město Ketchum vzniklo až koncem 19. století a jeho název odkazuje na raného osadníka Williama Ketchuma, který se podílel na osidlování oblasti kolem řeky Big Wood. Historické záznamy neukazují žádnou genealogickou ani událostní souvislost mezi nimi.
Podobné shody jmen se na Západě objevují často. Mnoho rančů, měst i přírodních lokalit bylo pojmenováno po osadnících, železničářích či podnikatelích, jejichž životní osudy se s těmi skutečnými hrdiny nebo oběťmi divokých událostí nikdy nespojily. Tyto náhody pak často živí legendy a mýty, vytvářejí spojení, která jsou atraktivní pro média i literaturu, ale historicky přesná nejsou.
Pointa, k níž mířím: Divoký západ je stále místem, kde se historie mísí s náhodou a mýtem, a kde podobnost jmen může čtenáře svést, aniž by odrážela skutečné souvislosti. Ami Ketchum a Ketchum v Idahu tak zůstávají oddělenými příběhy – jeden krvavý a místní, druhý civilizační a geografický. Připomínají nám, že při čtení historie je vždy potřeba rozlišovat mezi faktem a legendou.