Lyžování v USA = Colorado. Drtivá většina světa má tuto jednoduchou rovnici zakódovanou již od lyžařské nepaměti. Bezpochyby poprávu. Coloradské resorty byly v 50.letech minulého století prvními na americkém kontinentu, které k sobě začaly lákat mezinárodní klientelu; a i dnes největší zástupy mimoamerických milovníků sněhu přilétají právě do vysokohorského Denveru, hlavního města státu Colorado, aby odsud pokračovaly do některého z mnoha desítek zimních středisek na svazích čtyřtisícovkových Skalistých hor.
Časy se mění
Jede-li většina lidí lyžovat napoprvé do Ameriky, potažmo Colorada, takřka z definice si vybere ta největší a nejslavnější tamní střediska: Aspen, Vail nebo Winter Park. Mnohdy se z nich však po týdnu či dvou vracejí ve skrytu duše zklamáni, či přinejmenším rozpačití.
Svět totiž už není, čím býval: kdysi vyhlášený Aspen coby centrum společenské smetánky světa mohou shledat resortem roztahaným na čtyřech od sebe neprakticky vzdálených kopcích, s nutností dopravovat se mezi nimi autobusy, stejně tak od většiny městského ubytování k nejbližším lanovkám. A jakkoli na místním letišti téměř nikdy nechybí parkující privátní tryskáče filmových a jiných celebrit, na svazích se s žádnou nepotkáte, co je týden dlouhý. Osobně jsem nabyl dojmu, že dnešní Aspen láká spíše nesportující zbohatlíky typu Viktora Koženého (též mimochodem neobvykle mnoho Rusů), kvůli kterým fungují místní drahé butiky Chanelu, Rolexu a dalších prestižních značek s kůží, parfémy, obrazy či starožitnostmi.
Vail je na civilizované americké lyžařské poměry doslova šílenost – resort ležící na trase hlavní dálnice č.70, dvě hodiny jízdy na západ od Denveru, sužují ve všední dny, o víkendech nemluvě, plné sjezdovky a fronty u lanovek, jaké známe z exponovaných středisek alpských. Navíc účelově vystavěná vailská vesnice je svou architekturou jako vystřižená odkudsi z tyrolských Alp – opět nic, na co by byl evropský lyžař dvakrát zvědavý. Podobně plno bývá i v posledním ze jmenované coloradské hlavní trojky – ve Winter Parku; zde je na vině fakt, že WP je nejbližším velkým resortem pouhých 60 mil vzdálené milionové metropole Denveru, a tudíž pravidelným rekreačním cílem jeho obyvatel.
Stojí vůbec coloradské lyžování za to?
O tom nepochybujte! Kdo zná místní poměry, aniž by se nacestoval o cokoli více, najde si resorty, které si v ničem nezadají s výše zmíněnými co do lyžařských parametrů, avšak ve kterých bývá pravidelně liduprázdno. A jelikož jsme v historickém Coloradu, jejich přilehlá městečka nám dají ochutnat z nefalšovaného stylu westernové klasiky 19.století. Má osobní nejoblíbenější trojka a upřímně míněný tip každému, kdo o Coloradu přemýšlí: 1.Steamboat, 2.Crested Butte, 3.Telluride.
Yee-Haw! Vítejte ve Steamboatu
Pokud se zrovna nevyžíváte v tom, co je k mání o víkendech ve Špindlu, kovbojský Steamboat si garantovaně zamilujete. Historické westernové městečko s úžasnou viktoriánskou architekturou položené vysoko v horách (2200 m), obklopené šesti kopci, na kterých se lyžuje na 110 km sjezdovek plus všude mezi nimi. Zdejší obyvatelé (zdá se že podobně jako před stoletím) stále ve velkém pěstují dobytek, nosí kovbojské boty a na hlavě Stetsony. Pouze koně s valníky vyměnili za Dodge a ostatní SUV čtyřkolky. Lyže se tu používaly od pradávna jako běžný přepravní prostředek dávno předtím, než se z lyžování stala účelová zábava.
Městečko, ve kterém žije nastálo necelých 9000 obyvatel, nabízí turistům okolo dvaceti tisíc lůžek, většinu z nich v krátké docházkové vzdálenosti k lanovkám. Bydlet tu lze už od $50 za noc, viděl (a nevyužil) jsem však i nabídky na $2,000 apartmá. Ve městě a na svazích je zhruba stovka restaurací a barů, mnoho z nich ve formě nefalšovaných, nic neimitujících westernových saloonů. Okolo $50 stojí i denní skipas, platící na všech 6 kopců v okolí. Jeden z nich se mimochodem jmenuje Mount Werner – po místním rodáku Buddy Wernerovi, který jako první Američan vyhrál v roce 1957 legendární sjezd na kitzbuhelském Hahenkammu.
Champagne Powder™
Nemohu jej zde nezmínit. Není to žádný marketingový trik – tento dnes v mnoha koutech světa používaný pojem pro lehký prašan se narodil právě ve Steamboatu. A jakkoli všude v Coloradu je kyprý, superlehký prašan (padá ho zde okolo 9 metrů za sezónu) normou, ve Steamboatu je ještě o poznání prachovější. Upřímně – kdo suchý vysokohorský americký sníh nezažil, těžko si jeho strukturu (a lehkost, se kterou se v něm lyžuje) dokáže představit. Dokonce i když sníh na ostrém slunci roztaje, a přes noc opět zmrzne, vlhkost z něj se z nějakých, pro mě naprosto záhadných důvodů „odpaří“ – a nový den je to opět ten starý, super-sypký prašan.
Následující údaje nepochází z mé hlavy, nýbrž z oficiálního textu US Meteorologického Úřadu zabývajícího se strukturami sněhu: klasický kontinentální sníh (například východ USA či střední Evropa) obsahuje okolo 80% vlhkosti. Poměřováno stejnými parametry, průměrný sníh ve Skalistých horách má 10% podíl vlhkosti a ve Steamboatu specificky 2,3%. Toliko pro představu – 80% naší vlkosti versus 2% tamní…
Fešanda Crested Butte
Záměrně místními vyslovovaná jako „Beaut“ – kráska. Vím, že nikdo z těch, kteří jezdí do Ameriky za něčím víc než jen sjížděním kopců, nebude proti tomuto přívlastku cokoli namítat. Lyžařsky je svými 450 hektary náročného terénu (včetně 85 upravovaných sjezdovek), z velké části radikálně strmého, nemůže nenadchnout. Vlastní 150 let staré kovbojské městečko (mimochodem položené coby úpatí resortu v téměř 3000 m nadmořské výšce) však každého, kdo nemá srdce z kamene, musí dojmout k tichému úžasu. Nízké, prapůvodní srubové stavby, westernové saloony s country muzikou, stylové restaurace ze dřeva a kamene ve kterých plápolají krby a skoro neslyšně hrají živí pianisté, starobylé pouliční osvětlení, všude metrové prašanové závěje, v bíle zasněžených ulicích klid a nad tím vším v zapadajícím slunci zlatavě osvětlené vrcholky Skalistých hor.
Vzpomeňte na Butche Cassidyho a Sundance Kida z minulého čísla časopisu. Nejde samozřejmě o smyšlené filmové postavy, mají své skutečné místo v reálné historii. Crested Butte bylo místem, kde se tito možná nejslavnější lupiči světa dlouhou dobu ukrývali, a mimochodem v sousedním městečku Telluride zahájili svou (ne)slavnou kariéru přepadením místní San Miguel Valley Bank s – na tehdejší dobu tučným – lupem $24,580 (nikdy nesplaceným).
Telluride
Pokud ve stručnosti zmíním hlavní atributy resortu Telluride, hned vám zřejmě dojde, proč jej miluji stejně jako Steamboat a Crested Beaut. A proč tyto tři stavím naopak proti Vailu, Aspenu a Winter Parku, do kterých zamíří mým odvážným odhadem 80% všech zahraničních návštěvníků, kteří nikdy nezakusí opravdové kouzlo coloradského lyžování, a po týdnu-dvou odlétají z denverského letiště s broukem v hlavě.
Telluride v heslech: opět skvěle udržované, historické zlatokopecké městečko s nezaměnitelnou, okouzlující viktoriánskou architekturou a nefalšovaným westernovým spiritem, izolovaná poloha stranou od hlučných extrovertních davů, úžasná scenérie místního San Juan pohoří (3800 m), nadbytky sněhu, nemožnost cokoli po lyžařské stránce resortu vytknout.
„Ostatní“ Colorado ve zkratce
Beaver Creek
Pouhých 20 minut jízdy od přecpaného Vailu, přesto poloprázdný, klidný, zastrčený, luxusní. Účelově postavená vesnice alpského střihu má daleko do autentické atmosféry Divokého Západu, je uzavřená pro dopravu, vše je tu velmi drahé, do řady restaurací vás k vašemu překvapení nevpustí – jsou uzavřenými členskými kluby. 150 sjezdovek, 650 ha terénu, 2500 – 3500 m n.m.
Keystone
Opět účelově vystavěný resort včetně alpské vesnice, položené v téměř 3000 m výšce – řadu návštěvníků jsem na vlastní oči viděl „vyzvracené z podoby“, nemálo jich bylo nuceno z resortu odjet aklimatizovat se do nižších úrovní. Místní personál je na ně zvyklý – jízlivě jim přezdívají „surfaři z Floridy“.
Copper Mountain
Totožné jako předchozí Keystone, avšak rozlehlejší. Znovu uměle vybudovaný resort s úpatím až v 3000 m výšce, spodní partie sjezdovek skvěle ukryté pod hranicí lesa, vrchní úplně holé pro plnohodnotné offpiste lyžování.
Breckenridge
Starobylé zlatokopecké městečko z 19. století, vysoko položené (3000 m), spodní partie tratí ukryté v hustém jedlovém lese, vrchní „diamantové“ terény totálně holé, často však trpící mohutnými větrnými poryvy a tudíž oficiálně uzavírané. V Breckenridge popustili uzdu a svolili smíchat původní viktoriánskou architekturu s moderní zástavbou. Teprve poté, co vidíte takovýto experiment in natura, začnou vám dávat všechny ty konzervativní argumenty staromilců lepší smysl…
V tomto, jakož i všech ostatních výše uvedených resortech se lyžuje od začátku listopadu až do konce dubna. Ačkoli tu každý resort drží v pohotovosti sněhová děla, typicky je používá pouze jedenkrát za rok, a to v půli října při prvních mrazech pro uspíšení otevíracího dne. O zbytek sezóny se v Coloradu spolehlivě postará matka příroda. Mimochodem, aby zdejší nákladné sněhové systémy tolik nezahálely, v aspenském Snowmassu pro ně našli netypické sekundární využití: v jarním období používají rozvodný potrubní systém ke svodu odtávající vody do turbíny miniaturní hydroelektrárny, která vyprodukuje dostatek elektřiny k plnohodnotnému celoročnímu provozu 50 rodinných domů.
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2005