Fenomén nemazacích běžek

Písmo: A ++ A --

Jak vyjet kopec bez podklouznutí a vzápětí sjet dolů co nejrychleji? Řešení těchto dvou proti sobě postavených výzev se zdá být dlouhověkým rébusem běžkařského světa. Mnohá desetiletí se mělo za to, že odpovědí je tradiční stoupací lyžařský vosk, což však vedlo k další výzvě: jak začít trávit míň času v lyžárně a víc času skutečně venku, na sněhu a lyžích. A tak vznikl nápad na bezvoskové, nemazací lyže, coby nevyhnutelná snaha o krok vpřed.

Vývoj technologií bezvoskových běžeckých lyží neustává a my spotřebitelé se přesouváme od průkopnických šupinových struktur sedmdesátých let přes novodobou renesanci mohérových skinů až po nekončící experimenty s nejnovějšími nanotechnologiemi. Podívejme se na výhody různých typů bezvoskových běžeckých lyží.

Tradiční mazací běžky
Než přejdeme k nemazacím typům, bude praktické začít zmínkou o běžeckých lyžích mazacích – jelikož ty stále tvoří svatý grál světa běžeckého lyžování a nejspíš dál budou. Každý mistr světa, každý olympijský šampion, každý vítěz, co kdy projel cílem – ti všichni měli na svých skluznicích dobře namazáno.

Profi lyžaři se potřebují přizpůsobit jakémukoli titěrnému rozdílu ve sněhových a povětrnostních podmínkách. Obvykle mají na všechno připravený tým obětavých servismanů, kteří jim jsou plně k dispozici během tréninku i závodů. Pro rekreační lyžaře to není srovnatelný svět; použití mazacích klasických lyží pro ně znamená, že před vlastním lyžováním musí strávit nemálo času v lyžárně, chtějí-li mít namazáno opravdu s poctivým fortelem – což stále není garancí, že budou mít namazáno dobře. Musí vědět, jaké vosky používat za jakých přírodních okolností a jak je správně aplikovat. V průběhu dlouhých výjezdů na sněhu mohou potřebovat své lyže domazávat kvůli ojetí vosku, nebo dokonce přemazávat kvůli změnám sněhových či povětrnostních podmínek. Plus, v neposlední řadě mohou čelit tomu, co zná každý letitý běžkař: když i přes veškerou snahu a úsilí se přesto podaří netrefit mázu, budou mít co dělat, aby promazaný lyžařský den neprokleli…

Bezvoskové lyže
Běžecké lyže bez potřeby mazat je stoupacími vosky byly revolučním krokem (správným směrem) pro každého rekreačního běžkaře – a mluvil jsem se stovkami takových. Přinejmenším ušetří čas strávený v lyžárnách nad mazacími kopyty. Současně prakticky gumují zklamání ze zlopověstného promazání. Čímž téměř garantují dobrý či ještě lepší zážitek na sněhu, a co víc – jeden za druhým, bez ohledu na sníh, na počasí. Jako by to samo o sobě bylo málo. Je toho však mnohem víc.

V současnosti se v segmentu nemazacích lyží používají tři základní technologie: lisované šupinové struktury, mohérové skiny a nanotechnologie.

Šupinové běžky
Na počátku éry nemazacích lyží stál průkopnický vzor rybí šupiny vymyšlený značkou Fischer v roce 1976. Jejich do skluznice vytlačená korunková struktura už v začátcích nazvaná Crown fungovala za všech sněhových a povětrnostních podmínek a funguje dodnes. Šupinová struktura je vytlačena ve skluznici stoupací komory pod botou; její vzorek zajišťuje potřebnou přilnavost a zamezuje zpětnému prokluzu zejména při odrazu ve stoupání do kopce, nechvalně známému ustřelení lyže.

Negativní stránkou šupinového vzoru bylo snížení rychlosti ve sjezdu a při skluzu po rovině, oproti správně namazaným hladkým lyžím. Žádoucí držení, jež šupiny poskytovaly lyžím při odrazu a pohybu ve stoupání, současně snižovalo rychlost jízdy ve skluzu. To motivovalo vývojáře, aby šli v úpravách tvaru struktur dál za účelem zlepšení odrazových a skluzových vlastností lyží. V současnosti je profil struktur vyladěn tak, aby poskytoval maximální možný odrazový efekt a plynulý skluz za každých sněhových podmínek. Rozdíl v rychlosti skluzu mezi korektně navoskovanými hladkými lyžemi a šupinovými je stále patrný, avšak pocitový komfort v odrazu jej nejen vyrovnává, nýbrž – jak by přísahala stále rostoucí armáda rekreačních běžkařů – hravě předčí!

Dalším důležitým aspektem je konstantní trvanlivost šupinové struktury. Ta se de facto rovná živostnosti celé lyže – za předpokladu, že lyži neomaleně neojedete strukturou přes kamení či jinak nepoškodíte. Naopak, pokud se k lyži budete chovat tak, jak se na správného lyžaře patří, zažijete to, co málokdo málokdy na mazacích běžkách – po celou dobu vyjížďky, lhostejno, jak dlouhé, se bude šupinová lyže chovat stejně, předvídatelně, spolehlivě. Dokonce v problematických jarních kontrastních přechodech hřejícího slunce a namrzlého stínu vás jako jediný typ lyže nebude zastavovat a snažit se vás shazovat na místě; podobně tak, když vjedete do stopy plné jehličí.

Což jsou hlavní důvody, proč já osobně nedám na klasické šupinové běžky dopustit – znám a používám je už přes čtvrt století, nakazil jsem jimi řadu lidí a sám se nepřestávám těšit na poznávání nových moderních modelů a jejich testování proti prověřeným starým, i vůči ostatním verzím klasických běžek.

Skinové běžky
Jak už bylo zmíněno, vývoj bezvoskových běžeckých lyží stále pokračuje. Lyžařští vývojáři se snaží přijít na to, jak dál zlepšit skluzový efekt při zachování stabilních odrazových funkcí. Inspirován historií, obor v duchu této ambice oprášil staré dobré mohérové pásy a s využitím soudobého technologického pokroku spatřily světlo světa moderní skinové běžky.

Skinový pásek vlepený do stoupací komory lyže v zóně pod botou se obvykle vyrábí z kombinace mohéru a nylonu, obvykle v poměru 2 : 1, případně z plného mohéru. Moderní mohérový skin poskytuje dodatečnou přilnavost skluznice, čímž zlepšuje odrazové podmínky bez velkého rozdílu na konkrétním typu sněhu, teplotě či vlhkosti. Současně mohérový skin v porovnání s tradičním šupinovým prolisem umožňuje mírně lepší skluz.

Na druhou stranu, mohérové vložky nejsou tak odolné jako šupiny a v řádu jedné či dvou sezón běžného lyžování se skin opotřebuje do té míry, že začne znatelně ztrácet ze svých zejména odrazových vlastností; to bývá signálem k jednoduché výměně pásku za nový, s čímž lyžařský trh počítá a značky lyží ke svým skinovým modelům vyměnitelné samolepicí náhradní pásky standardně nabízejí. Jejich výměna je snadná – stačí odstranit starý pásek, očistit skluznici, stáhnout ochranný kryt samolepicího nového pásku a nalepit jej na místo starého. Fajnšmekři pro jistotu přežehlí nový mohér přes pečicí papír horkou žehličkou, aby lepidlo na skluznici dokonale přilnulo.

Lídr na trhu běžeckých lyží, rakouská značka Fischer, se v této oblasti vydal ještě o krůček dál a zavedl technologii dvojitého pásku nazvaného Twin Skin – namísto jediné vložky jsou ve stoupací komoře lyže umístěny paralelně vedle sebe a vzájemně jen mírně předozadně předsunuty dva samostatné úzké pásky. Jsou vsazeny do proměnlivě vyfrézované hloubky, což spolu s volnou mezerou mezi nimi v ose lyže, kudy probíhá tradiční běžkařský žlábek ve skluznici, zlepšuje kýženou skluznost jízdy při zachování odrazových schopností v rámci typických mohérových standardů.

Nanotechnologické běžky
Rodinu nemazacích běžek doplňují nanoskluznicové lyže, de facto jediné opravdu bezúdržbové – jejich skluznice se po celé délce doslova nesmí mazat žádnými stoupacími ani skluznými vosky. Na trhu jsou fakticky dvě skandinávské značky, které mají nanoskluznicové běžky ve svém sortimentu; Peltonen pod označenín Nanogrip a Yoko pod označením Optigrip.

Technologickým řešením konceptu je syntetický roztok, jenž je napouštěn do skluznic už v továrně při výrobě lyží a kombinuje vlastnosti odrazových i skluzných vosků. Nanovrstvou je penetrována celá délka skluznice lyže, tedy nejen oblast mazací komory, nýbrž i skluzné plochy. Právě ošetření celé délky lyže s sebou přináší mírné zhoršení skluzových vlastností, které dle výrobce činí asi 10 % ve srovnání s optimálně připravenými (namazanými) běžkami. Dominující výhodou nanoskluznicových lyží je jejich univerzálnost; tyto lyže fungují solidně v plusových i mínusových teplotách.

Pro dosažení optimálních jízdních vlastností je třeba nanoskluznicové běžky jednorázově úvodně rozjet, jelikož jakési finální samobroušení nanoskluznice probíhá přímo na sněhu. Během počátečních cca 10 km jejich první jízdy tedy běžky mohou (avšak nemusí) mírně podkluzovat v odrazu a/nebo mít tupější skluz; vše v závislosti na typu sněhu, na nějž lyže prvně postavíte. To samozřejmě platí jen, než se skluznice tzv. zajedou – v následujících vyjížďkách pak lyže hned od prvních metrů fungují, jak mají. Své vlastnosti si skluznice následně udrží po celou životnost lyže, jen s narůstajícím počtem kilometrů mění postupně svou barvu skluznicového materiálu z původně prošedivělé na černou (bez vlivu na samotnou skluznost). Tato změna barevnosti se začíná nejprve objevovat na skluzných částech lyže.

Tak jako u obou výše zmíněných typů – šupin a skinů, i u nanoskluznic je záhodno v případě podmínek, kdy by skluznice mohla namrzat, aplikovat do klenby lyže (v zóně pod botu) protimrznoucí sprej pro udržení si dobrého odrazu. Týká se to typicky situací při novém sněžení při plusových teplotách anebo vysoké vlhkosti kolem bodu mrazu. Později na jaře za jasných dní, kdy začíná poměrně silně hřát slunce a na trati se vyskytují ostré kontrasty prosluněných míst a celodenního stínu, nanolyže v takovýchto přechodech rády přehánějí své reakce, jelikož jako jediné na sněhovou podložku reagují celou svou délkou skluznice; přejezdy takových pasáží ve stylu „náhlá brzda – náhlý plyn“ pak mohou vydat na grotesku – tedy spíš pro toho, kdo se dívá. Na druhou stranu, s jinými jarními svízeli, například stopami ušpiněnými sjetými vosky z cizích lyží anebo stopami plnými spadaného starého jehličí, se nanolyže vypořádávají mnohem líp než třeba lyže skinové, podle mého letitého testování.

Mazat? Nemazat?
Máte své nemazací lyže přesto mazat? Zdravý rozum nabízí: Vždyť jsou nemazací – tak proč?

Pravdou je, že ačkoli těmto lyžím výrobci i obchodníci říkají nowax či waxless, tedy „nemazací”, jde o označení do jisté míry zavádějící a nepravdivé. Protiskluzové lyže (šupinové a skinové, neplatí pro nanoskluznice, viz výše) se samozřejmě mazat musí – skluzovým voskem – a to stejně pečlivě jako lyže bruslařské nebo skluzné plochy lyží klasických. Pouze tak z nich dostanete jejich opravdový potenciál.

Existují dva základní důvody, proč běžecké lyže voskujeme: abychom zvýšili jejich rychlost skluzu a abychom chránili skluznici lyží před předčasným opotřebením. (Třetí důvod, jímž je přilnavost ke sněhu pro dobrý odraz, u nemazacích běžek odpadá.) Pouhým okem vypadá skluznice běžeckých lyží hladká a rovná, avšak pohledem pod mikroskopem bychom zjistili, že skluznice je naopak vysoce porézní a skládá se z množství miniaturních otvorů. Vyplněním pórů skluznice skluzným voskem – parafínem – je tak chráníme před erozí. Současně ta samá ochranná vrstva umožňuje rychlé a snadné klouzání po sněhu.

Vzhledem k neustálému tření, jež při lyžování vzniká, potřebujeme vosk na skluznici lyží nanášet průběžně znovu. Četnost opětovného nanášení závisí na intenzitě a délce našeho lyžování a typu sněhu. Já osobně zažehluju parafín do skluzných ploch před každým použitím. Protiskluzovou zónu šupin ošetřuju opět před každou jízdou tekutým parafínem s tím, že jednou za čas i tuto zónu opakovaně napustím měkkým tuhým parafínem, opatrně zažehlím a za tepla stírám. Poslední zbytky parafínu nakonec dostanu ven kartáči. Nemazaná protiskluzová komora nejenže by dobře nejela, ale namrzal by na ní sníh, což by významně zhoršilo i její odrazové schopnosti.

U mohérových skinů zcela postačí protimrznoucí sprej do komory lyže – ten je ostatně vhodné vozit v kapse s sebou při každém lyžování coby jediný vosk, který potřebujete mít, a v případě potřeby jej aplikovat pod botu na každých nemazacích lyžích – šupinách, skinech i nanotypech. Po každé jízdě, zejména na jarních, špinavých snězích, je potřeba lyže pečlivě vyčistit, zvlášť v protiskluzové struktuře zůstává spousta nečistot z vosků jiných lyží, ale i organických.

Které jsou lepší?
Ačkoli o mazacích i nemazacích lyžích se už napsalo a řeklo snad všechno, co se o nich ví, závodní a rekreační lyžaři se stále rozcházejí v názoru, které jsou lepší. A aby spor nabral ještě více proměnných, rapidní vývoj nevoskovacích technologií, zejména nanopovrchů, zahalil diskuzi o výhodách jedněch a nevýhodách druhých do ještě hustší příslovečné mlhy.

Jaké běžky tedy budou nejlepší pro vás osobně? Měli byste se rozhodnout pro tradiční mazací lyže navzdory souvisejícím starostem (čímž míním pořízení a výběr vosků, prostory lyžárny, čas a práce v ní, a v neposlední řadě výborná technika lyžování včetně kultivace takzvaného citu pro sníh, citu pro odraz z neoptimálně namazané lyže), které s sebou přinášejí? Nebo byste zvolili některý z bezvoskových modelů, který sice není zatížen mnoha souvisejícími starostmi, ale chybí mu srovnatelný výkon, přinejmenším ve skluznosti? A i když vás jistý odraz nemazacích lyží přesvědčil, které z nich si vyberete – šupiny, skiny, nano? Nebo snad troje nemazací lyže? (V takovém případě byste řešili výběr, kterému jste jen zdánlivě unikli svým trojnákupem, opět a znovu před každým jednotlivým lyžováním.)

Nejlepší způsob, jak zjistit, které běžky budou pro vás ty pravé (přinejmenším ve světle současných poměrů), je porovnat je všechny, zjistit si jejich výhody a nevýhody na vlastní nohy a cit a posoudit, s jakými jejich nevýhodami dokážete pohodlně existovat, abyste vytěžili své osobní maximum z výhod, které potřebujete či oceníte. Jednoduché, že? Může být, pokud vezmete v potaz následující.

Málokdo by nejspíš chtěl zpochybňovat, že nemazací kategorie lyží je skvělým, ba nejlepším způsobem, jak seznámit a zpopularizovat klasické běžecké lyžování mezi laickými masami. Takové lyže jsou relativně jednodušší v jejich ovládání, nemusíte disponovat lyžárnou, kufříky vosků, ani potřebným souvisejícím penzem znalostí a zkušeností, jak je korektně používat. Jelikož nesprávně navoskované mazací lyže budou mít za následek pouze nepěkný lyžařský zážitek, garantovaně. Jakmile však všechny výše zmíněné aspekty mazání ovládnete a ve výsledku si budete schopni a ochotni před každou jízdou správně namazat (a budete ochotni nést si následky případného promazání), budete jezdit na bezkonkurenčně nejrychlejších lyžích, je-li to při vašem lyžování rozhodující či důležité.

Pro závodníky taková věc důležitá je, vy jimi nejspíš nejste. Pokud nechcete trávit v lyžárně nad svými skluznicemi kvantum času, který byste mohli prolyžovat, mohou pro vás být nemazací lyže řešením. Koneckonců, čím dál víc závodníků zejména v dálkových bězích na nich z řady dobrých důvodů startuje.

Když je řeč o výkonnosti mezi nemazacími variantami lyží, za relativně nejpomalejší a ty s relativně nejjistějším odrazem jsou považovány šupinové modely. Šupiny na korektně zvolené tvrdosti lyže výborně odráží, o to hůř však klouzají – ve sjezdu dokážou ztratit oproti optimálně jedoucím sekundy, desítky sekund. Rekreačnímu lyžaři je to putna, začátečník dokonce tuto korekci nežádoucí nadměrné rychlosti vítá.

Skinové lyže porovnatelně líp jedou, a pokud si na ně zkušený běžkař zvykne a takříkajíc si je ochočí, dokáže na nich uspokojivě stoupat i sjíždět zároveň, zejména ve studených až ledových podmínkách. V mokré jarní břečce, při novém sněhu nebo v měkkém prašanu však jejich výkonnost začíná pokulhávat (mluvím ze své zkušenosti mnohaletého testování různé škály skinů různých značek) – v takové situaci je předčí řada šupinových nebo nanoskluznicových modelů. Stejně tak v jarních evergreenech ostrých přechodů slunce a stínu nebo ve stopě zašpiněné spadaným jehličím.

Osobně skiny doporučuju, a ne zbůhdarma, zejména zkušenějším běžkařům se zažitou lyžařskou technikou a vypěstovaným citem pro sníh a odraz. Coby totálním začátečníkům vám skiny nemusí vyhovovat. Je to proto, že běžkařský kompromis, který tyto lyže přináší, je vůči laikovi bez zkušeností vcelku nespravedlivý – vyměníte značnou část dobrého skluzu, který ani moc neoceníte, za to pro novice nejdůležitější, tedy snadný odraz za všech okolností. Zadruhé, skiny si vyžadují adekvátní údržbu – sice patří mezi nemazací lyže, ale krom glajdrování skluznice budete potřebovat pravidelně mohérový skin zbavovat nečistot nachytaných z rekreačních stop – mluvím o spektru všeho nevábného od zbytků vosků z mazacích lyží ostatních, přes bioodpad ve formě rostlinné i živočišné. Nic dvakrát příjemného ani snadného, dostávat to z kožíšku den co den, povím vám.

Pouze pokud budete skinové pásky řádně čistit a současně i preventivně ošetřovat protimrznoucím sprejem, budou připraveny fungovat tak, jak mají. Další aspekt – tyto lyže byste neměli mít v nepřiměřeně měkké verzi. To by sice zapříčinilo pocitově bezpečný odraz, současně by vám však lyže drhly ve skluzu a zejména – vinou neustálého těsného kontaktu skinu se sněhem by se mohér skinu nadměrně opotřebovával i špinil. Opotřebovaný a/nebo špinavý skin nebude dobře fungovat ani v odrazu, ani skluzu. Nepodceňujte proto korektní tvrdost lyže pro vaši tělesnou hmotnost. Platí to u všech typů nemazacích běžek, ale u skinů se neblahé následky projeví nejvíc právě opotřebováním a špiněním mohérových chlupů.

Mohl bych zdůrazňovat do nekonečna, jak je výběr správné velikosti a tvrdosti lyže důležitý. Zatímco u některých turistických modelů je možné zajít do supermarketu a takříkajíc na první dobrou si vybrat pár, co jim visí na stěně, nemazací lyže doporučuju pořizovat ve specializovaných obchodech, v nichž běžně zákazníkům měří tvrdosti lyží na míru. Zeptejte se prodavače, zda sám na nemazacích lyžích jezdí, a podle toho dejte na jeho rady, či je berte s rezervou. Obecně platí, že zkušení lyžaři budou chtít tužší a kvalitnější lyže, které vyžadují dobrou techniku pro zapojení odrazové zóny. Lyžaři s horší technikou a neambiciózní začátečníci si vystačí s měkčími a levnějšími modely.

Všechny nemazací typy běžek znatelně reagují na pohyb vázání na lyži. Pokud si pořídíte lyže s podkladovou deskou na vázání, budete si schopni své vázání rektifikovat pro důraznější nebo naopak lehčí odraz. Posunutím vázání dopředu na desce je snazší zapojit odrazovou zónu lyže, přičemž se tím mírně snižuje skluz. Posunutím vázání dozadu se uvolní tlak na přední část odrazové zóny a zvýší se skluznost lyže. (Obojí však vyžaduje bdělou pozornost při správném používání techniky; pokud například zjistíte, že na daném sněhu vám lyže při odrazu ustřeluje, je vaše vázání příliš vzadu anebo je lyže příliš tuhá. A tak dále.)

Takže?
Vývoj nezávodních běžeckých lyží je v posledních letech nebývale rychlý. Coby rekreační běžkaři pravděpodobně nemáte rozumnější volbu než nevoskovací běžky. Závodníci, zejména profesionální, budou vždy preferovat individuální přípravu lyží se specifickým voskem reagujícím na jemné změny sněhových a povětrnostních podmínek. Rekreační lyžař si však může dovolit luxus bezvoskového řešení; méně času stráveného v lyžárně pro něj může znamenat víc času na lyžích a menší riziko chyby při volbě správné kombinace vosků. Nemazací běžky jsou přirozenou volbou pro začátečníky i vděčným řešením pro pokročilé běžkaře. Stačí se jen rozhodnout, které vyhoví vašim ambicím, stylu a rozpočtu, a věřit své vědomě (snad i trochu poučeně) učiněné volbě. A těšit se na zbrusu nové bílé zážitky!

Sdílet