Slogan. Stručné, zapamatovatelné slovní spojení, nezřídka klišovité. Něco, čemu byste měli uvěřit na první dobrou a nepochybovat o tom – aspoň ne moc.
Taková Májka, Zlaté dědictví – no není to vrchol neprůstřelně uvěřitelného klišé? (Já vím, není.)
Vzpomínám si na dobu kolem přelomu milénia, kdy jsem tvořil marketing pro Skiindex – v těch letech suplující praktický lyžařský internetový seznam. (Začínající nijak dokonalý Google v té době plival spoustu nerelevantního smetí; když si pak zdokonalil své vyhledávání, formou penalizací začal likvidovat svou konkurenci oborových vertikálních portálů, Skiindexu mezi nimi.)
Tehdy jsem čelil výzvě napsat Skiindexu slogan, jenž by co nejlíp ilustroval obsah služby. Věděl jsem jedno: kombinací pravdivosti, přímočarosti a stručnosti těžko něco zkazím.
Z nemnoha zvažovaných variant jsem se brzy proškrtal ke sloganu Můj lyžařský seznam, použitelnému díky nomen omen efektu i jako vlastní cílový objekt inzerce.
Skiindex „indexoval“ subjekty v lyžařské branži podle jednotlivých druhů činností, primární nosnou kategorií byly weby skiareálů. Dominantní většina těch amerických skiareálových webů měla nějaký svůj fixní slogan, typicky nezměněný od dřevních dob internetových, což popisuje čas jen pár let předtím (cca 1995+).
Slogan měla střediska přilepený ke své značce na každém přinejmenším printovém výstupu – samolepce, vizitce, papírovém katalogu, plakátu, billboardu apod. Plus pochopitelně i na tehdy nově startujícím fenoménu webových stránek.
Když jsem z jistého popudu nedávno kontroloval soudobou verzi záhlaví webstránek skiareálů, zaznamenal jsem pozoruhodnou věc.
Oproti starým, na Skiindexu zalogovaným verzím webů z doby zhruba deset let zpět (vždy horní design záhlaví z dvojice) jsou ve většině případů soudobá záhlaví skiareálových webstránek svých sloganů zbavená.
Jde o nějaký trend, jehož smysl i nástup jsem nestihl zaznamenat?
Nestíhám zaznamenávat spoustu a čím dál víc nejrůznějších věcí, což o to. Ale že by v tomle případě mělo jít o nějaký legitimní trend, pochybuju. Zejména proto, že nedokážu vystopovat špetku logiky, proč by zdravě rezonující, výstižný a krátký – zkrátka dobrý – slogan měl být vědomě odstraňován.
Napadlo mě zkontrolovat expozici sloganů silných hráčů v jiných – jakýchkoli – oborech.
Zdá se, že přinejmenším ty z nejikoničtějších zůstávají na svých místech. Bezpochyby z dobrých důvodů.
Ať téma nasměruju zpět k lyžování – jak je to tedy se slogany ikon v horské branži?
Tohle je stará zaskiindexovaná verze webu mekáče horského byznysu, Vailu. Slogan přisátý k názvu střediska pevně jak neziskovka k veřejným zdrojům.
A aktuální verze téhož webu?
Slogan ve stejném znění, stejné barevné kombinaci, stejné pozici.
Pointa článku?
Žádné rituální tanečky kolem konzistentní marketingové ukázněnosti alsfasamce branže Vailu.
Nýbrž zdůraznit, že dobře zvolený, nadčasový slogan může (a měl by!) být součástí mixu několika stěžejních aspektů, činících střediskovou reklamu/ prezentaci (a zůstaňme u reklamy/ prezentace printové) rozpoznatelnou, nezaměnitelnou, srozumitelnou.
O jaké další atributy vedle loga, názvu a sloganu jde? Téma dokončím v příštím článku.
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]