Dosud šlo o to, co střediska provádí přírodě. Odteď může jít o to, co příroda začne oplácet skiareálům.
S bagry paběrkujícími sníh z lesa nebo náklaďáky pendlujícími mezi skiareálem a desítky kilometrů vzdálenými silničními návějemi, není snadné snít dvakrát optimistické sny o budoucnosti zimní rekreace. Kdo by si před deseti či dvaceti lety představil, že počasí začne být tak skoupé, že nízko položené areály za celou zimu neotevřou a i ty vyšší budou rády, když vydrží v souvislém provozu 10 týdnů?
Dnes se provozní strategie středisek spíš než na jakoukoli expanzi zaměřují na starosti, jak si zajistit dostatek vody a jak s ní hospodařit, jak rozšířit nezimní aktivity, jež by zaplnily hotely a restaurace a jak udržet nějakou podobu celoroční pracovní síly. Nová enviromentální realita vystupňovala poptávku po energetické efektivnosti a po větších zdrojích vody – přírodní i recyklované. Nastartovala výstavbu nových letních atrakcí coby pojistky proti slabým zimám, což může rozjitřit – a nejspíš rozjitří – nové typy konfliktů s ochranáři.
Vrtochy panímámy přírody ohrožují čerstvé multimilionové investice do nových lanovek, zasněžování a restaurací na svazích. Půlstoletí nelítostných konfliktů amerických středisek s ekology, jimž překážela snaha horských resortů poskytnout návštěvníkům atraktivní prostředí, bylo vynulováno. Vynulováno vyšší mocí klimatických změn, jejichž vpád v takovéto síle čekal málokdo – či alespoň ne takhle brzy.
Nedávno popsané dekády ekoaktivistického organizovaného odboje vůči expanzi amerických středisek vyklízejí bitevní pole příchozí vlně novodobého odporu. V něm proti sobě stojí skiareály a ekologické neziskovky, a oběma stranám jde o jediné: vodu, vodu, vodu.
Potrestaný dobrý skutek
Kdysi bohatá Kalifornie je dnes na dně, nikoli jen tom finančním. Hladiny řek a nádrží dosahují stále nových historických minim, yosemitské vodopády lze v posledních létech vidět, jak vypadají nasucho. Kaliforňané mají vládou stanovené přísné restrikce na spotřebu vody, zahradní trávníky tam natírají zelenou barvou. O nic lepší to není ve vedlejších státech Arizona a Nevada. Tamní horská střediska se jako první v branži začínají orientovat na recyklované zdroje odpadních vod pro zasněžování a užitkové použití. Ne však bez trablí.
Arizonské středisko Snowbowl se snažilo připojit se na zdroj recyklované odpadní vody už v roce 2002 a ze 100 % jí používat pro své zasněžování. Investovalo do vybudování 23 km dlouhého potrubí z města Flagstaff, které mu bylo připraveno veškerou vyčištěnou odpadní vodu posílat. Snahám skiareálu ale bránila u soudu podaná žaloba ekologů proti lesní správě, která stavbu potrubí přes své území povolila. Když soud žalobu zamítl, ekoaktivisti podali další, pak opět novou. Během osmi let soud zamítl pět takových žalob, účelově podávaných vždy jiným navrhovatelem, než byl v roce 2012 Snowbowl oprávněn otočit kohoutky. Když tak učinil, ke zděšení všech se ze sněžných děl k zemi snášel žlutý sníh.
Události okamžitě využili zhrzení ekologové ke zburcování médií, že skiareál pokrývá vrcholky tamních hor San Francisco Peaks kontaminovanými splašky. Vynutili si u úřadu na ochranu životního prostředí provedení podrobných testů, které však žádné znečištění nezjistily a potvrdily tak původní vysvětlení resortu, že dočasné a neškodné zabarvení vody pochází z uvnitř zrezlého, dlouho ladem ležícího přívodního potrubí.
Přesto byl resort Snowbowl vystaven negativní publicitě nevídaných rozměrů, jelikož o incidentu informovala celostátní média a středisko dostalo nařízeno po svém areálu vyvěsit potupné fialové cedule po americku blbuvzdorně varující, aby lidi sníh nekonzumovali.
Lesy vs. střediska
Americká lesní správa, jež je tradičně považována za blízkého spojence horských středisek, nedávno nedobrovolně stanula na druhé straně příslovečné barikády – a opět šlo o vodu. Když v letech 2011 a 2012 obnovovala jednotlivým areálům jejich 40leté nájemní kontrakty, do nového znění smluv vládní právníci vpašovali klauzuli o převedení veškerého vlastnictví vodních práv na stát.
Skiareály to vnímaly jako bezprostřední ohrožení jejich vodní infrastruktury. Argumentovaly tím, že mnohé si nákladně vybudovaly nádrže a rezervoáry zadržující vodu, která by jinak odtekla do krajiny.
V roce 2012 tak Americká asociace lyžařských středisek NSAA poprvé ve své historii zažalovala svého blízkého spojence v oboru ve jménu 121 horských středisek, jichž se sporný smluvní dodatek dotýkal. V obavě, že by mohla být ohrožena i jejich vodní práva, ke sporu se formou amicus curiae připojilo mnoho obecních a městských samospráv po proudu toků pod resorty.
Soud v coloradském Denveru dospěl k výroku, že lesní úřad překročil svou pravomoc a v precedentním rozhodnutí nařídil spornou klauzuli ze smlouvy odstranit.
Dokončení tématu příště
[kontaktlink]