Americký kousek historie se po necelém půlstoletí zopakoval: obecní zastupitelé z kanadského Calgary nechali olympijského černého Petra v dlani někoho jiného.
V pořadí už páté nominované město vrátilo kandidaturu pořadatelství ZOH 2026, když v listopadu 2018 městská rada kanadského Calgary jednomyslně odmítla přihlášku jen pár dní poté, co 56 procent místních obyvatel si vybralo své „ne“ v místním nezávazném hlasování. Rozhodnutí bylo veřejností nadšeně kvitováno podobně jako coloradské zamítnutí záměru uspořádat ZOH 1976 v tamním Denveru.
Pro olympiádu v roce 2026 tak už Mezinárodnímu olympijskému výboru (MOV) zůstávají dva kandidáti z původních sedmi: švédský Stockholm a italské joint-venture Miláno & Cortina d’Ampezzo. Definitivně rozhodnout o pořadatelství se má letos v létě. Jak zmíněno minule, poslední tři zimní olympiády byly/budou umístěny na víc či míň dalekém Východě: Soči 2014, Korea 2018, Čína 2022.
Pro ZOH 2026 se kandidatura albertského Calgary jevila dlouho slibně. Tato destinace hostila zimní hry už v roce 1988, a řada tehdy využitých sportovišť (namátkou skokanský areál hned za městem nebo běžecké a biatlonové tratě v proslulém Canmore) by bylo znovu použitelných. (Canmore je pomyslnou vstupní branou do scénického Banffského národního parku, necelou hodinku na západ z centra Calgary po transkanadské jedničce.)
Přitom calgarská olympiáda v roce 1988 se v každém z ohledů povedla. Zastánci tamní kandidatury 2026 argumentovali, že olympijské hry by naftařskému městu přilily čerstvé krve do žil v docela pravý čas, kdy to v oblasti začíná ekonomicky stále zřetelněji drhnout. Vlastní město mělo podle výchozích propočtů investovat „pouhých“ 390 milionů dolarů s tím, že provincie Alberta a kanadská vláda by přidaly necelé dvě miliardy a MOV slíbil zajistit 1,2 miliardy dolarů. Ale jak zdůraznil tamní deník Toronto Globe & Mail, místní z dobrých důvodů nevěří, že odhadované náklady by nebyly násobně překročeny – přičemž by to byli oni, kdo by ze svých daní účet pro další desetiletí platil. „Absurdně předražené hry 2014 v Soči byly bodem zlomu, kdy většina soudného světa vyskákala z vlaku,“ napsal vloni na podzim sportovní redaktor zmíněného torontského deníku Cathal Kelly.
Stejného stanoviska se dobrali coloradští v roce 1972. Dva roky předtím MOV daroval Coloradu pořadatelství her 1976; jenže tamní nejspíš narychlo a ledabyle spíchnutý organizační výbor prokázal málo vídanou směs arogance a nekompetentnosti: například soutěže v alpských disciplínách navrhovali uskutečnit na místním kopci Mt. Sniktau, který v té době neměl žádný skiareál, a z ne marného důvodu – nepadá tam moc sněhu. Pro olympijsku vesnici zas plánovali využít stávající kampus denverské Univerzity, aniž by to s vedením školy kdokoli z pořadatelů projednal.
Colorado bylo zkraje sedmdesátých let v záchvatu rapidního ekonomického rozvoje. Kvalita ovzduší se začala prudce zhoršovat, tamní dálnice I-70 ucpávat. Poměrem hlasů 60 ku 40 v tehdejším referendu přijali pozměňovací návrh zákona omezujícího státní financování. Spočítaná suma pro coloradské zněla 5 milionů tehdejších dolarů; je velmi zpochybnitelné, zda by to stačilo. Od nepaměti se olympijské výchozí rozpočty překračovaly typicky mnohonásobně. Američané byli varováni historií předchozí tamní olympiády 1960 ve Squaw Valley, která měla oficiální rozpočet 1 milion dolarů, ale tamní daňové poplatníky nakonec stála milionů čtrnáct. Pro současnou kandidaturu Calgary byly strašidelným nápisem na zdi právě hry v Soči 2014, nejextravagantnější sportovní událost všech dob – s cenovkou přes 50 miliard dolarů.
Poté, co v roce 1972 Denver už přidělené hry MOV odmítl (jako v historii jediný pořadatel), MOV je v rychlosti umístila do rakouského Innsbrucku, kde se konala olympiáda už v roce 1964.
Mimochodem, už je oficiálně ve vzduchu, že coloradský Denver zvažuje kandidaturu zimních her 2030 s podporou Vailu; poměrně silná opozice se už začala organizovat po celém státě. Podobně jako před půl stoletím, tamní ekonomika (prozatím) bublá a s tím související zahlcení infrastruktur se stále zhoršuje…