Stěží si vybavím, co jsem dělal před týdnem, ale na to tehdejší úterní odpoledne těžko do smrti zapomenu.
Bylo podobně jasně a slunečno, jako se den vybarvil o pár hodin později v US. Někdy dopoledne jsem šel do lesa běhat, vrátil se kolem poledního – komfortně na otevření trhů kolem 14té hodiny našeho času.
Tuzemský internet tehdy byl víceméně pořád v plínách, na současné poměry pomalé a drahé bezdrátové připojení – pokud moc často nepadalo – bylo tím, co jsme tehdy považovali za vrchol nám dostupných technologií. Standardně jsem před otevřením trhů zapínal na TV monitorech přes Astru přijímané CNBC, CNN a Bloomberg, jež do velké míry suplovaly dnešní internetový dez/informační přetlak.
Stejně i v ono úterý. Na CNBC panovalo typické líné ráno, David Faber a Joe Kernen tlachali o pitomostech – zrovna byli zaneprázdněni moderátorovým účesem. Nic nového. Na ticker tapu běhala dominantně převládající zelená barva rostoucích akciových titulů.
Zanedlouho jsem přepnul zvuk na CNN, která se zdála být informovanější a měla pořád nějaké očité svědky ve vysílání. Když se na ten záznam vysílání dívám, vybavuju si do detailu nehezky hodně věcí. Stál jsem před obrazovkou hodiny, v nevíře, rozklepanej odshora dolů.
Kusové zprávy jsem dostával online i od svého brokera a přehrával je na své tehdejší obchodnické fórum svým studentům (žádné jiné tuzemské oborové informační kanály tehdy neexistovaly.) Brokerova prvotní informace zněla: „Havárie dopravního letadla v NYC, okamžitě prodej všechny long akcie aerolinek ATM, už tak krvácející segment půjde dlouhodobě drasticky dolů.“
Pětadvacet let poté mám pořád zachovaný i autentický záznam tehdejšího Soapbox fóra. Je na něm vidět něco, co se z dnešních hotových dokumentů o 11. září snadno vytratí: událost ještě neměla pevný příběh. Přicházely kusé zprávy, některé správné, jiné mylné, burzy se zavíraly a lidé se snažili pochopit, co vlastně sledují. Ještě před chvílí řešili dolar, kukuřici a otevřené pozice; o pár hodin později jednomu z nich připadaly všechny tyhle starosti jako „dětská slavnost“.
Čtvrt století staré středeční noviny mám pořád schované.
