Většinu dospělého života snil Walt Disney sen o parku, jaký svět ještě neviděl.
V roce 1953 se rozhodl, kde takový postaví. Našel rozlehlou pomerančovou plantáž v rovinách Anaheimu, jihovýchodního předměstí Los Angeles, blízko křížení hlavních dálnic, umožňujících snadný přístup z celé Kalifornie.
Oblast nabízela množství volných ploch za rozumnou cenu. Alespoň si to Disney tehdy myslel. Později své volby mnohokrát litoval. Jakmile na veřejnost prosákly o realizaci projektu a jeho lokalitě informace, plochy kolem dokola Disneyho území skoupili movití spekulanti. Dnes na těchto pozemcích stojí nekonečné řady motelů a fastfoodových řetězců – něco, co Disney z duše nesnášel, jelikož to v jeho očích skvrnilo cestu do jeho celoživotně hýčkaného pohádkového světa a nadto prakticky v zárodku utlo jakékoli ambice na další expanzi parku.
Aby svůj sen mohl realizovat, potřeboval obrovské množství peněz, které mu však banky odmítly na něco tak neslýchaného půjčit. Spojil se proto se silnou televizní společností ABC, pro niž produkoval pořad nazvaný Disneylandia, de facto hodinovou reklamu na své kreslené postavičky. Původně chtěl stejně nazvat i svůj park.
V televizi ABC mu na financování kývli, přiměli jej však změnit název na jednodušší Disneyland. V létě 1954 se začalo stavět.
V té době už po Americe existovala řada zábavních parků a Walt Disney většinu z nich navštívil, aby se ujistil, čím se jeho park nechce stát. Jeho Disneyland byl prvním skutečně tematickým parkem světa.
Po téměř dvaceti letech plánování Walt Disney svůj park otevíral 17. července 1955 pro 11 tisíc osobně pozvaných hostů z okruhu investorů, rodin zaměstnanců a médií. Otevírací den se však zvrhl ve fiasko.
Vinou na černém trhu prodávaných padělaných vstupenek (plus spousta lidí nadrzo přelezla ploty) se v parku tísnilo 28 tisíc návštěvníků (nikdo přesné číslo nezná, protože zapomněli zapnout turnikety). Navíc ten den bylo 39°C a žádná z vodních fontán nefungovala, jelikož se nestihly napojit na vodovod. Sponzory atrakcí byly firmy Pepsi a Coca-Cola, tak se ihned roznesla fáma, že je to tak schválně, aby si lidi kupovali víc jejich nápojů.
Asfaltové chodníky ještě nebyly z předchozího dne, kdy se natahovaly, řádně zaschlé, a ve vedru mnohé dámské podpatky zůstávaly zapíchlé v dehtu. Některé dámy to vyřešily s grácií a pokračovaly naboso, jiné se připojily k tisícům stížností toho nešťastného dne.
Spousta atrakcí byla nedokončených, například zámek Šípkové Růženky byl hotov jen zvenčí – jako filmová kulisa. V průběhu dne Walt s hrůzou zjistil, že u zámku zapomněli zamknout dveře a lidi vlezli dovnitř prázdné skořápky a vyšplhali po lešení až na cimbuří, odkud měli krásný rozhled po parku.
Disneyland otevřel s naprostým nedostatkem záchodků, všude se na ně tvořily fronty. Problému dvakrát nepomohla Waltova hravost – ve Fantasylandu nechtěl nechat na dveřích toalet nápisy Páni a Dámy, místo nich použil Princ a Princezna. Návštěvníci se domnívali, že jde o atrakci. Nejdelší fronta v Disneylandu byla ta na Main Street na dámské záchody.
Zahradní úpravy se nestihly dokončit, zámek byl obrostlý vysokým plevelem. Walt vymyslel botanické cedulky s latinskými nápisy a nechal je napíchat k rostlinám.
Všude byl takový zmatek, že Walt tento den přejmenoval na „vysvěcovací“. Tak mohl být otevírací den následujícího rána 18. července zanesen do kronik jako opravdový úspěch. Všude se už stály organizované fronty, turnikety počítaly návštěvnost, personál byl na všechny včerejší trable připraven.
Walt nebyl žádný hlupák a pozval nejvýznamnější novináře znovu, aby viděli, jak Disneyland opravdu funguje. Během necelých dvou měsíců v něm přivítali miliontého návštěvníka.
V té době už Disney pracoval na plánech rozšíření původních dvaceti atrakcí, s nimiž otevíral. Disneyho projekty byly od počátku výrazně smělejší, nedostávalo se mu ale financí. Díky gigantickému návštěvnickému úspěchu mohl začít s postupnou expanzí a docilovat tak opakované návštěvnosti mnoha těch, kteří byli zvědaví, s čím přijde Disney příště.
Sám Walt o svém parku prohlašoval, že jde o „něco, co nebude nikdy hotovo, co se bude neustále rozvíjet a měnit“.
Nejšťastnější místo na Zemi bylo postaveno přesně za 365 dní, první platící návštěvník získal doživotní volný pas. Park ročně navštíví přes 15 milionů lidí.
Walt nikdy neměl rád ty dny v prázdninové špičce, kdy Disneyland praskal ve švech. Vždycky tvrdil, že s největší návštěvností park ztrácí peníze. Málokdo jej chápal, proto Walt pokračoval: „Lidi chodí do Disneylandu utrácet, ne stát fronty. V nich se utrácet nedá!“
Každý z 20 tisíc zaměstnanců nosí uniformu se svou jmenovkou, svou vizitku mají i koně zapřažené za kočáry nebo kozy na Big Thunder Ranch. V parku se už od Waltových časů dbá na úzkostlivou čistotu, kterou se snaží udržovat na tisíc uklízečů; ti každý týden objeví mj. asi 300 ztracených mobilních telefonů.
Na promenády jsou z okolních krámků a gastro stánků přes ventilátory vypouštěny vůně vanilky, o Vánocích pak pepermintu (stejný trik se zavedl i ve vailských střediscích).
V roce 1995 při 40. výročí založení Disneylandu zakopali na nádvoří zámku Šípkové Růženky zapečetěné časové pouzdro s mnoha současnými artefakty parku. Poklad bude vykopán při 80. výročí v roce 2035.
