Co je užitečné vědět před první cestou do Ameriky
VSTUPNÍ VÍZA
Přesně před rokem (2007) nám zrušila vízovou povinnost pro krátkodobé pobyty Kanada, nyní ji ruší i USA. Začněme Kanadou. Před cestou tam si už nevyřizujete žádná víza, po výstupu z letadla na kanadském území jen absolvujete pro východoevropské občany standardní pohovor s imigračním úředníkem, kterého bude zajímat zejména důvod, místo a délka vašeho pobytu, vaše zpáteční letenka a přístup k dostatku financí. Poté vám razítkem udělí půlroční povolení k pobytu. V případě, že jej nepřesvědčíte, odvede vás k důkladnějšímu pohovoru, případně vám může přímo na místě vstup do země odepřít. Česká republika bohužel stačila za jediný bezvízový rok opětovně nabrat vinou přílivu romských sociálních imigrantů natolik špatnou reputaci, že se nyní ze strany Kanady oficiálně zvažuje znovuzavedení regulerní vízové povinnosti.
V případě cestování do USA se nejedná v pravém slova smyslu o zrušení vízové povinnosti, jako spíš nahrazení víz moderními elektronickými, jejichž vyřízení trvá rychleji a vyjde levněji. V praxi musíte požádat o povolení vstupu nejpozději 3 dny před plánovaným odcestováním vyplněním elektronického formuláře dostupného z webu cestovních kanceláří, leteckých společností, nebo americké ambasády. Jde o elektronickou formu klasického zeleného dotazníku I-94, který doposud museli cestující vyplnit v letadle před přistáním na americkou pevninu. Emailem vzápětí obdržíte odpověď, zda vám bude vstup umožněn, či ne. Zbytek procesu je totožný s kanadským – po výstupu z letadla neuniknete lustračnímu pohovoru s imigračním pracovníkem, který disponuje právem vás do země bez udání důvodů nevpustit. Schválená elektronická registrace je platná po dobu dvou let a umožňuje více vstupů.
TRANSATLANTICKÝ LET
Do USA i Kanady můžete odletět buďto přímo z Prahy, anebo i jiných evropských letišť – ta vypravují transatlantické lety frekventovaněji a často levněji (avšak nutností dopravit se z Česka do této odletové destinace se praktické výhody obvykle smažou). Nejčastěji jde o Londýn, Vídeň, Mnichov nebo Frankfurt. Letecké společnosti volte rozhodně ty zavedené, tedy British Airways, Lufthansa, Air Canada, ČSA, Northwest Airlines. Letenky si zarezervujte na internetu s co největším předstihem, ušetříte tak tisíce korun; shánět letenku narychlo týden před cestou znamená muset zaplatit klidně i dvojnásobnou cenu. Nenakupujete-li přímo u aerolinek, doporučuji vám používat pouze zavedené prodejce typu Čedok, Student Agency, Královna, Invia. S výjimkou období Vánoce-Silvestr (kdy chtít cestovat kamkoli osobně považuji za šílenství) se na lyže létá ve vedlejší turistické sezóně, a tedy za nižší ceny letenek, než třeba o letních prázdninách. V praxi dneška to znamená, že zpáteční letenku z Prahy do severní Ameriky pořídíte v rozpětí 15.000 až 25.000 Kč.
Z Evropy přes Atlantik nejvíce spojů míří na východní pobřeží (New York nebo Boston), kam doletět trvá 8 až 9 hodin. Přirozeně můžete najít i přímý transatlantický spoj do vnitrozemí nebo až na západní pobřeží, ale není vůbec žádný problém pro tento přesun použít spoustu vnitrostátních linek z NY či Bostonu. Často tak i ušetříte – i když vnitrostátní letecká doprava začala zdražovat, stále se dá Amerika uvnitř přeletět doslova za pár stovek. Vnitrostátní letenky je vhodné si předem zakoupit (lze použít i české embosované platební karty) přes internet na webech amerických aerolinek. Nejčastějšími „lyžařskými“ letišťními uzly jsou v USA krom už jmenovaných Denver, Salt Lake City, Seattle, San Francisco a Los Angeles, v Kanadě Montréal, Calgary a Vancouver. Z východního na západní pobřeží poletíte zhruba 6 hodin, do Skalistých hor o hodinu méně. Nepodlehněte hloupému nápadu chtít ušetřit a koupit si z Česka pouze jednosměrnou letenku – jednak na takové neušetříte polovinu peněz, ale pouze nějakých 20%, ale zejména si zkomplikujete pozici u imigračního pohovoru při vstupu do země. Pokud si nejste jisti datem odletu, pořiďte si typ letenky s přebookovatelným datem zpáteční cesty.
Vozit či nevozit si ssebou přes oceán své lyže? Záleží na vaší osobní preferenci, ani jedna z variant se mi nezdá být výrazně výhodnější. Já osobně každému, kdo je běžným lyžujícím turistou (míněno nezávodníkem) doporučuji nechat je doma, ssebou si vézt pouze kompletní výstroj včetně bot a přilby, a lyžařský set si půjčit na místě. Americké půjčovny jsou velkoryse zásobené, použijte internet příslušného střediska a zarezervujte si model podle vašeho výběru předem. Každý den můžete testovat nějaký jiný, vždy ho budete mít solidně servisně ošetřený – poznáte, že služby jsou v Americe skutečně na vysoké úrovni. Obvyklé půjčovné činí kolem $40 za den.
JAKÉ DOKLADY
Cestovní pas je samozřejmostí, USA nyní vyžadují jeho modernější verzi s biometrickými údaji. Silně vám doporučuji vzít si ssebou český i mezinárodní řidičák, a také českou občanku. V mnoha půjčovnách, ale například i při policejních silničních kontrolách, vám každé znásobené prokázání vaší totožnosti pomůže řešit situaci lépe a rychleji. Též vám před cestou doporučuji založit si z veřejného internetu přístupnou emailovou schránku (Gmail, Seznam atd.), oscanovat si všechny své doklady a do této schránky si tyto kopie dokladů poslat. Totéž udělejte se všemi důležitými kontaktními údaji, které si nepamatujete a nosíte je uložené v mobilu (rodinní příslušníci, call centrum banky pro deaktivaci ztracených karet). Oceníte v případě, že byste se z jakéhokoli důvodu octli v Americe bez dokladů, peněz, mobilu i zavazadel – v každé internetové kavárně si pak můžete vytisknout alespoň svou provizorní identitu, což může rozhodnout o vašem pobytu na svobodě. Rozhodně buďte cestovně pojištěni – sebemenší lékařský zákrok by vás v Americe přišel na tisíce dolarů.
PRONÁJEM AUTA
Samozřejmým a mnohdy jediným způsobem, jak americké vzdálenosti překonávat, je auto – v našem případě z půjčovny, která má stanoviště hned na letišti či v jeho okolí. Je vhodné mít auto zarezervováno předem přes internet, není to však nezbytné. Doporučuji zvolit si renomovanou firmu typu Hertz (ta je obecně dražší), velmi dobrý je Avis, jeden z nejlevnějších Dollar. Všechny tři firmy mám osobně vyzkoušené, jsou spolehlivé. S autem budete jezdit do vysokých hor, potřebujete SUV, vždy dostanete automat – týdenní pronájem takového vyjde na $400 až $600. Za zhruba $100 příplatek bývá nabízena GPS navigace, chtějte ji.
Ceny benzínu v Americe stále rostou, před 5 lety stál galon (necelé 4 litry) $1.20, nyní je cena už okolo 4 dolarů za galon, což však v přepočtu pořád znamená nějakých 18 Kč za litr. Nikdy nedopusťte, aby vám palivo v nádrži na budíku kleslo do červené zóny, v řadě míst horských pustin to můžete mít k nejbližší pumpě desítky mil daleko. Zmiňujíc pumpy: v Americe narazíte na tři základní druhy benzínu – Regular, Plus a Premium; do vašeho SUV bude nejspíš patřit Plus (řeknou vám samozřejmě v půjčovně). Obvykle se na amerických benzinkách platí předem, ať už v hotovosti, nebo kartou (lze použít i české, ale nutně embosované – tj s vyraženými číslicemi), a teprve potom tankuje. Je to divný systém, musíte vědět (odhadnout), kolik benzínu se vám dovnitř vejde. Na mnoha starších pumpách v horách mají jedinou společnou pistoli na všechny benzíny, tlačítkem si tam před natankováním musíte přepnout na svůj druh. Ačkoli se běžně v Americe uvádí ceny zboží a služeb bez lokální daně (dalších extra 7-8 %), ceny benzínu se inzerují včetně daně.
DOPRAVNÍ PROVOZ
Přestože se v USA i Kanadě jezdí také vpravo, existuje několik věcí, na které je třeba dát si pozor. Předně si hlídejte dodržování povolené rychlosti – na to jsou tamní policisté hákliví. Každý stát má trochu jiný limit, nejčastější rozpětí je 35 mph (mil za hodinu) – tedy našich cca 55 km/h ve většině měst až po 75 mph (120 km/h) na dálnicích, kterým zde říkaji highways (státní) a interways (mezistátní). Všude jsou vidět značky jakým limitem můžete jet, nemějte obavu, že byste to někdy nevěděli. Po dálnicích lze jezdit pohodlně pomocí tempomatu, jelikož jsou prostorné, téměř každý jede maximální povolenou rychlostí (i silné náklaďáky) a rychlost překračuje málokdo – pokuty jsou na to příliš vysoké. Doprava je tak naprosto plynulá, téměř pořád jedete ve svém pruhu, jelikož předjíždět se smí z obou stran – to ostatně platí i ve městech.
Na červenou se v Americe smí odbočovat vpravo (není-li to výslovně zakázáno). Vlastně nejenže smí – auta za vámi očekávají, že tak učiníte. Při odbočování na červenou samozřejmě musíte dávat přednost. Jakousi americkou specialitou jsou křižovatky bez světel, se stopkou na každé ze čtyř stran (jmenují se 4-Way Stop). Na nich neplatí pravidlo pravé ruky jako u nás, nýbrž systém kdo dřív přijel (a zastavil), ten dřív křižovatku projede. Další věc: pokud vás v autě sedí tři a více, lze při dálničních zácpách použít vyhrazených levých rychlých pruhů Car Pool, které vám mohou ušetřit spoustu času. Například ve věčně ucpaném LA mají spolujezdci v autě cenu zlata, věřte. Na řadě úseků dálnic, u některých tunelů a mostů se za průjezd platí clo, obvykle půldolar či dolar. Většinou platíte živému výběrčímu, výjimečně do výběrní urny. Dopravní značení a místopisné ukazatele jsou v Americe o mnoho pečlivější než u nás, daleko víz značek je však vyjádřeno slovně (anglicky, v kanadském Québecu ještě i francouzsky) než grafickými piktogramy.
JÍDLO
Neznám moc lidí, co by si pochvalovali americkou kuchyni, považujeme-li za ní typické fastfoody, kterých je všude plno, včetně lyžařských středisek. Ačkoli je to věc individuálního vkusu, za lepší z nich považuji Wendy’s, Taco Bell, Pizza Hut nebo ještě KFC, před Subway, Denny’s, Jack In The Box nebo McDonald’s. Ovšem nechcete-li se neustále cpát tímto nutričním balastem, nezbývá vám než chodit do regulérních restaurací s obsluhou (zde necháte za jídlo $15, spíš $20 v těch levnějších) anebo nakupovat běžné potraviny v supermarketech, což je vždy nejlevnější, a chcete-li, tak i nejzdravější verze. V Americe mají tyto obchody název Grocery; pokud instinktivně půjdete do K-Martu nebo Wallmartu, octnete se v hypermarketu plném šatů, hraček, elektroniky a hobby-sortimentu. Vy chcete najít jména jako Safeway, Cala Foods, Bi-Lo, Vons a podobně. Tam je k mání čerstvé pečivo (v Americe vás zklame), cereálie, zelenina, sýry, a zejména pitná voda. Nespoléhejte na veřejné zdroje z kohoutků – taková voda nebývá k pití. Neplánujete-li si gurmánsky dopřávat, dobře vyjdete s rozpočtem okolo $50 na žaludek a den.
NOCLEH
Najít slušné a nepředražené bydlení nebývá nikde v amerických resortech mimo vánoční svátky velký problém. Často když poodjedete ze střediska pár kilometrů dál, najdete levné hotely nebo motely za padesát dolarů, někdy i méně. V lyžařských resortech se pokoj za $100 stále považuje za velmi dobrou, nízkou cenu, v řadě dražších resortů nenajdete nic pod $200 nebo $300 za noc. Při vjezdu do každého státu zastavte na hranicích v návštěvnickém centru (Visitor’s Center), kde dostanete zdarma mapu státu, brožuru s atrakcemi a kupony na slevy do hotelů, které vás právě navedou k těm nejlevnějším příležitostem, hledáte-li takové. Tyto levné hotely jsou obvykle jedno- či dvoupodlažními trakty s extra vchody přímo na parkoviště, takže zaparkujete u svých dveří a centrální recepci vůbec nepoužíváte.
Pokoje bývají dobře uklízené, téměř vždy klimatizované, jsou v nich obvykle dvě velké postele, občas přímo obří (těm říkají queen beds, největším pak king beds). Ceny se obvykle udávají za pokoj; je jedno, zda jste sami, tři nebo čtyři nocležníci. Americké stlaní postelí je odlišné od našeho; v posteli nenajdete žádnou peřinu, pouze slabou deku a navrchu napevno zastlaný přehoz. Elektrické spotřebiče tu používají síť 115V a mají odlišný tvar zásuvky, budete potřebovat adaptéry. Stejně tak váš mobil musí mít u vašeho operátora aktivovaný roaming, aby v Americe fungoval. Máte-li chuť a energii předem si najít to nejlevnější ubytování na internetu, zkuste vyhledávací službu typu Priceline.com, kde prý lze formou aukcí dostat až 50% slevy. Mnoho skiresortů nabízí v průběhu sezóny výhodné akční balíčky ubytování a skipasů; můžete tak narazit na nabídku noclehu přímo ve středisku za 70 až 90 dolarů s lyžováním v ceně. Pátrejte vždy na webu příslušného lyžařského střediska.
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2008