Občas člověka dostihne skladba, kterou sice zná léta, ale teprve po čase ji začne opravdu vnímat. Mně se to stalo při návratu k Smooth Criminal během nedávného psaní o projektu This Is It. Jeden z nejslavnějších popsongů všech dob pod svým nakažlivým rytmem nabízí překvapivé množství příběhů, technických zajímavostí i legend, které kolem něj vyrostly.
Jsou písně, které přežívají díky chytlavému refrénu. Jiné se udrží v paměti posluchačů díky době, ve které vznikly. A pak existuje několik výjimečných skladeb, které si začnou žít vlastním životem. Patří mezi ně i Smooth Criminal Michaela Jacksona. Od svého vydání v roce 1987 nepřestává fascinovat hudební fanoušky, filmaře, tanečníky ani techniky. Každá její vrstva jako by vedla k dalšímu příběhu: kdo byla Annie? Proč se skladba původně jmenovala Al Capone? Jak vznikl slavný náklon, který dodnes vypadá jako popření fyzikálních zákonů? A jak se stalo, že popovou choreografii jednou zkoumali lékaři v odborném časopise?
Čím déle se člověk kolem Smooth Criminal pohybuje, tím víc zjišťuje, že nejde jen o mimořádně povedený hit. Je to propracované dílo svého geniálního autora, které propojuje hudbu, film, tanec, technické inovace i legendy, které se za desítky let pevně usadily v popkultuře.
Annie, kterou nikdo nikdy nepoznal
Existuje jen málo písňových postav, jejichž jméno zná téměř celý svět, přesto o nich nikdo nic neví. Annie patří mezi ně.
Opakovaná otázka „Annie, are you OK?“ se stala jedním z nejznámějších veršů v dějinách popové hudby. Mnoho posluchačů dlouhá léta předpokládalo, že jde o skutečnou ženu nebo o někoho z Jacksonova okolí. Objevily se desítky teorií, ale žádná nebyla doložena.
Nejpřesvědčivější vysvětlení vede překvapivě mimo hudební svět. Figurína Resusci Anne, používaná při výuce kardiopulmonální resuscitace, provází už několik generací zdravotníků (včetně našich končin, v nichž je Andulou). Součástí výuky je jednoduchá kontrolní otázka: „Annie, are you OK?“ Teprve pokud figurína samozřejmě neodpovídá, pokračuje nácvik první pomoci.
Shoda není jen ve jménu; Smooth Criminal začíná tlukotem srdce a celý text se odehrává kolem ženy, která se stala obětí násilného činu. Jackson nikdy výslovně nepotvrdil, že právě odtud čerpal inspiraci, zároveň ale tuto souvislost ani nevyvrátil. Tajemství tak zůstalo zachováno a možná právě proto přežívá dodnes.
Je pozoruhodné, že věta, kterou denně opakují instruktoři první pomoci po celém světě, získala druhý život v jedné z nejslavnějších skladeb dvacátého století.
Z Al Capona se stal neznámý pachatel
Smooth Criminal nevznikla během několika studiových dní; její vývoj trval dlouho a vedl přes skladbu, která dnes mezi fanoušky MJ koluje pod názvem Al Capone.
Už první verze obsahovala základy charakteristického rytmu i napětí, které je pro výslednou skladbu typické. Jackson však patřil k autorům, kteří byli ochotni jednu píseň přepisovat znovu a znovu, pokud cítili, že ještě nedosáhla ideální podoby. Měnil melodii, rytmické akcenty, text i celkové vyznění. Ve studiu vznikaly desítky variant, z nichž většina nikdy neopustila archiv.
Proměna názvu nebyla jen kosmetickou úpravou – dokud skladba nesla jméno nejslavnějšího amerického gangstera, směřovala pozornost ke konkrétní historické osobnosti. Přechodem na Smooth Criminal se příběh otevřel; pachatel ztratil tvář i minulost a stal se symbolem anonymního násilí. Díky tomu působí skladba stejně naléhavě dnes jako v době svého vzniku.
Kriminální příběh bez rozuzlení
Text Smooth Criminal připomíná scénu vystřiženou z detektivního filmu. Posluchač přichází na místo činu ve chvíli, kdy už se něco stalo. Okno je rozbité, na koberci krev a někdo zoufale oslovuje Annie. Co přesně útoku předcházelo, kdo jej viděl a jak celý příběh skončil, se nedozvíme.
Tato neúplnost odlišuje skladbu od většiny popových hitů své doby. Jackson nevypráví uzavřený příběh; nabízí jen fragment, který si každý posluchač skládá po svém. Někdo vnímá vypravěče jako svědka, jiný jako zachránce, další jako člověka, který přichází příliš pozdě. Ani osud Annie není jednoznačný – text ponechává prostor představivosti a právě tím si uchovává napětí i po opakovaných posleších.
Otazníky vyvolává také samotný název; označení smooth criminal v americké angličtině popisuje člověka, který působí nenápadně, uhlazeně a dokáže okolí snadno obelstít. Když se však posluchač soustředí na děj skladby, zjistí, že pachatel rozbije okno, zanechá krvavé stopy a způsobí značný rozruch. Internet si této ironie všiml už dávno – mnozí pozorní posluchači poznamenávají, že jde o jednoho z nejméně „smooth“ zločinců v dějinách popové hudby. Podobné postřehy jsou spíš úsměvnou hrou s textem než vážnou interpretací; dokazují však, že skladba stále žije a inspiruje nové generace posluchačů.
Když videoklip připomíná film
Popularitu Smooth Criminal nelze oddělit od její obrazové podoby; videoklip, který vznikl jako součást filmu Moonwalker, dávno překročil běžné pojetí hudební propagace.
Jackson zde skládá poctu hollywoodským gangsterkám třicátých let, muzikálům i jazzu. Elegantní obleky, bílé sako, modrá košile, noční klub, přesně načasovaná choreografie a práce kamery vytvářejí svět, který působí uzavřeně a promyšleně do posledního detailu. Mnohé videoklipy osmdesátých let dnes prozrazují dobu svého vzniku téměř v každém záběru; Smooth Criminal zestárla překvapivě důstojně, protože nestaví na tehdejší módě, ale na filmovém vyprávění a pečlivé stylizaci.
Tady se naplno projevil Jacksonův perfekcionismus: hudba, tanec, střih i pohyb kamery tvoří jeden celek. Jednotlivé prvky se navzájem nepřekřikují, každý podporuje atmosféru příběhu. Výsledkem je sekvence, kterou pozná většina lidí během několika vteřin.
Náklon, co obelstil lidské oko
Z celé choreografie se největší legendou stal jediný pohyb: Jackson a jeho tanečníci se pomalu nakloní dopředu do úhlu, který na první pohled působí nemožně. Dlouho se spekulovalo o optickém klamu, skrytých lanech nebo filmové trikové technice.
Při natáčení klipu skutečně pomáhaly bezpečnostní postroje; koncertní pódium však vyžadovalo jiné řešení. Jacksonův tým proto vyvinul speciální obuv, jejíž podpatek se mohl zachytit za kovový kolík vysouvající se z podlahy. Tento mechanismus byl natolik originální, že na něj byl v roce 1993 udělen patent.
To ovšem neznamená, že by stejného efektu dosáhl každý, kdo si podobné boty obuje; patní kolík pouze poskytoval oporu v jednom bodě – zbytek závisel na síle hlubokých svalů, rovnováze a mimořádně přesném načasování pohybu. I zkušení tanečníci potvrzují, že jde o jeden z fyzicky nejnáročnějších prvků celé choreografie.
Když se do hry vloží věda
Tajuplný jacksonův náklon zaujal i odborníky, kteří se běžně zabývají úplně jinými tématy než populární hudbou. V roce 2018 publikovala skupina neurochirurgů biomechanickou analýzu tohoto pohybu a pokusila se vysvětlit, proč působí tak neuvěřitelně.
Výsledek byl vlastně prostý – lidské tělo má při předklonu své přirozené limity. Jakmile se těžiště dostane příliš daleko před chodidla, člověk ztratí stabilitu. Speciální obuv dokáže tuto hranici posunout, nikoli odstranit. Ani patent tedy neobešel fyzikální zákony. Pouze vytvořil podmínky, za nichž mohl mimořádně dobře připravený tanečník předvést pohyb, který by jinak nebyl možný.
Je výmluvné, že popová choreografie našla cestu do odborného lékařského časopisu. Takových případů mnoho neexistuje.
Píseň, jež nikdy nezestárla
Smooth Criminal dnes připomíná mozaiku složenou z několika vrstev: jedna patří hudbě, další filmu, jiná tanci, technickým inovacím nebo internetovým legendám. Každá obstojí sama o sobě. Teprve jejich spojení ale vytvořilo dílo, které odolává času mnohem líp než většina hitů své generace.
Když dnes zazní první údery rytmu a známá otázka adresovaná Annie, většina lidí si okamžitě vybaví nejen melodii, ale také bílý oblek, noční klub a náklon, který stále budí úžas. Píseň se stala něčím vzácným – už dávno není jen součástí diskografie Michaela Jacksona; proměnila se v kulturní symbol, kolem něhož i po bezmála čtyřiceti letech vznikají nové otázky, nové interpretace a občas i nové mýty. Což bývá známkou děl, která svou dobu nejen přežila, ale dokázala ji přerůst.